Do Prahy zavítala dnes už legendární americká skupina Jimmy Eat World. V Lucerně představila nový singl, jinak ale vsadila na jistotu starých známých hitů.
Na Jimmy Eat World jsme se opravdu načekali. Naposledy u nás hráli v roce 2013, když pak oznámili další show v Praze, přišla pandemie. Nakonec se fanoušci dočkali a koncert dokonce vyšel na den přesně devět let od poslední show kapely v Česku. Jimmy Eat World jsou v hudebním světě zvláštním úkazem, před více než dvaceti lety otevřeli cestu žánru emo do popularity, nikdy potom už k tomuto stylu až tolik netíhli. Na rozdíl od ostatních žánrových počinů z této doby ani zcela neupadli v zapomnění, ani se jim nedostalo slávy, jakou si před pár dny užívali v Česku třeba My Chemical Romance. Existují tak nějak v rozmezí mezi těmito extrémy, ale jak se zdá, vyhovuje jim to.
Fotoreport: Foto: Jimmy Eat World a Together Pangea, 22. 6. 2022 Lucerna Music Bar, Praha
Jako support se představila skupina Together Pangea se slušným setem, ale i na nadšení diváků bylo znát, že kvůli nim tady nejsme. Kdo však od nastupujících Jimmy Eat World čekal hned smršť živelnosti, tak se ho nedočkal. Možná překvapivě neměly rychlejší tracky takový spád, jak by se dalo čekat. Tedy alespoň v první polovině, což je škoda protože tři úvodní songy setu tvořily Futures, Pain a Bleed American, tedy populární hity s rockovou energií, která by jinak klidně mohla otřásat klubem v základech. Pozitivní výjimkou byla A Praise Chorus. Na Jimmy Eat World se u nás asi nedal čekat nějaký kotel (i když o den dříve v Německu s tím neměli problém), nicméně pokud šance byla, tak asi právě s touto skladbou.
Naopak baladičnost formaci při show slušela podstatně víc, a tak jejich rocková jiskra šla spíše do zpěvných refrénů, o čemž svědčila například 555, slavná Hear You Me, kterou jsme slýchali na začátku tisíciletí v coming of age filmech a seriálech, nebo zasněná skladba 23, jež ukončovala koncert v podobě přídavku. V druhé půlce se ale kapela obecně přece jen víc rozšoupla. Napomohl tomu song Work, kdy se i publikum trochu rozezpívalo – je vidět, jak moc působí lehké vyzvání ze strany vystupujícího k větší aktivitě fanoušků. O moc víc komunikace ale od členů kapely nepřišlo. Na druhou stranu tím do hodinu a čtvrt dlouhého setu dostali celých osmnáct skladeb.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Kapely, které byste neměli minout na Colours of Ostrava 2022
Paradoxně zněl naprosto dokonale nedávno vydaný singl Something Loud, možná i proto, že pro skupinu ještě není ohraný, a tak si ho zatraceně užila. Eso v rukávu Jimmy Eat World bylo ale jiné (a předem jasné). Je to bezpochyby nostalgie, přece jenom, kapela se v branži pohybuje jak sama zmínila téměř třicet let a nic moc nového nám nepřijíždí představit (až na čtyři skladby byly všechny ostatní písně alespoň patnáct let staré). A ani v hledišti se nezdálo, že by mnoho fanoušků objevilo kapelu až v poslední době. Jimmy Eat World to dobře ví a naplno to využili především s peckami Sweetness a The Middle, které před přídavkem uzavíraly show a které konečně probraly i větší část publika. S přibývajícími lety (a možná i částečně kvůli covidové pandemii) nabírá samozřejmě tenhle aspekt jejich muziky na síle. A je zřejmé, že právě díky nostalgii nemusí kapela ještě zdaleka pomýšlet na hudební důchod.
