Glass Peaks je začínající kapela z Británie. Za svou poměrně krátkou existenci stihlo tohle indie seskupení poskytnout rozhovor BBC a vydat několik singlů. Zpěvák Alfie nám dokonce prozradil, že je během jednoho festivalu málem zavřeli.
Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?
To záleží na tom, jak moc malý jsem byl. Když mi bylo okolo pěti, chtěl jsem být určitě astronaut nebo něco podobného. Začal jsem hrát na klavír už v dětství a od svých deseti jsem chtěl hrát a být v kapele. To je všechno, co si pamatuji. Myslím si, že ostatní to měli dost podobně… I když možná kromě Granta, který hrál dost dlouho fotbal (a je pořád dobrý), ale za bicíma mu to sluší víc.
Popiš Glass Peaks třemi slovy.
Měníme pravidla hry.
Kdo/co tě inspirovalo? V hudbě, v čemkoli jiném.
Co se týče muziky – jsem velký fanoušek kapel jako jsou Radiohead, Beach House, Warpaint a Foals. Byl bych opravdu hodně sebevědomý, kdybych řekl, že máme všichni stejný vkus na hudbu a že se konstantně inspirujeme jen těmi, které máme rádi. Co nás také inspiruje, to jsou lidé a různé zážitky, které se nám stanou. Způsob, jakým tvoříme hudbu, spíše vychází z pocitů.
Kterou písničku od vás máš nejraději a proč?
Právě jsme nahráli nový song I’m Okay, který vyjde už brzy. Je to písnička, na kterou jsem pyšný asi úplně nejvíc. Nabírá to trošku jiný směr od toho, co jsme zatím vydali. Dali jsme do ní spoustu času a je to taková srdcovka, takže jsme skvěle připraveni to vypustit mezi lidi. Také jsme hráli naživo jeden opravdu čerstvý song a neskutečně ho žeru.
Plánujete vydat album? Protože zatím vydáváte jen singly.
Nakonec určitě! Teď se chceme zaměřit spíše na vydávání singlů. Do budoucna určitě plánujeme vydat EP nebo rovnou celé album a strašně se těšíme na den, kdy se na pár týdnů zavřeme do studia a budeme makat na nové desce.
Na jakou věc, která se stala Glass Peaks, jsi nejvíc pyšný?
To je těžké takhle říct… Máme toho opravdu moc, na co můžeme být pyšní. Každé vydávání a každá naše show tvoří naší cestu za tím, posunout se dál. Jeden moment, na který jsem pyšný osobně já, je moment, když jsme odcházeli ze stage jako předskokani White Lies v Canterbury na City Sound Project Festivalu. Byl to pro nás opravdu hodně velký milník a cítili jsme se fakt poctěni, že jsme tam mohli být a hrát. A ještě navíc před kapelou, ke které jsme vzhlíželi roky jako fanoušci.
Jaký je váš cíl v roce 2017?
Naším cílem v tomto roce je pokračovat v psaní, nahrávání a hraní tolika koncertů, kolik jen bude možné. Pro nás je důležité, abychom zůstali zaneprázdněni. Přece jen jsme pořád nováčci a je dobré být aktivní. Máme v plánu hrát pár fakt super koncertů a festivalů tenhle rok, takže naším cílem je nás dostat do povědomí lidí a aby se jím líbilo to, co poslouchají.
Jak to vypadá, když u vás vzniká nová písnička?
Obvykle vznikne, když jamujeme a následně z toho něco tvoříme dál. Jake často napíše riff nebo přijde s dobrou akordovou strukturou. Potom k tomu napíšeme rytmus a hrajeme to tak dlouho, než někoho z nás napadne něco dalšího. Máme rádi trávení času psaním hudby.
Co nejbláznivějšího se vám stalo?
Haha! Jednou nás skoro zavřeli, když jsme se snažili dostat do našeho auta po show na festivalu v Portsmouth. Je to dlouhý, dlouhý bláznivý příběh.
Chcete české fanoušky na něco pozvat? Plánujete koncert v Praze?
Strašně moc bychom chtěli přijet do Prahy. Příští týden hrajeme první koncert v Evropě, a to v Lucembursku. Ale hned, jak dostaneme možnost hrát v Evropě znovu, navštívíme Prahu. Je totiž na vrcholu našeho seznamu. Můžete si zaregistrovat svůj mail na našem webu – chystáme se brzy posílat nové super věci.
Děkujeme za rozhovor a držíme palce!
Také děkujeme.
