Písničkářka Alice Phoebe Lou pochází z Jižní Afriky, ale s hudbou začala při svém cestování po Evropě. S kytarou vyrazila do ulic Berlína vyprávět příběhy prostřednictvím své hudby. Díky tomu se seznámila s jedním ze členů své kapely a dostala se na pódia koncertních sálů i festivalů. Její hudba však zůstává nezávislá, a to přes to, že již dostala řadu nabídek a jako support ji chtěli například Coldplay.
Alice Phoebe Lou vystoupila v Česku zatím jenom jednou na pražském festivalu Metronome, který se odehrál před měsícem. A ačkoli vystupuje i s kapelou, na Metronome se předvedla sama pouze s kytarou a se svým syrovým podmanivým hlasem. S námi si tam popovídala i o hraní s kapelou a detailně nám popsala svoji hudbu.
Jak se ti líbí v Praze? Jsi tu poprvé?
Jsem tu poprvé. Přijela jsem sem před několika hodinami a byla jsem docela ospalá. Moc jsem toho z Prahy zatím neviděla.
A plánuješ se po Praze podívat?
Ano, chtěla bych, jenže odlétám zítra odpoledne do Berlína, takže toho asi moc nestihnu. Ale určitě bych se chtěla někdy do Prahy vrátit.
V Česku nejsi příliš známá a jen málokdo si tu asi zatím pod tvým jménem něco konkrétního vybaví. Jak bys tedy popsala svoji hudbu těm, co o tobě ještě neslyšeli?
Určitě se dá říct, že zpívám a píšu písně ovlivněné folkem. Jenže dál moje hudba závisí na tom, jestli hraju sama nebo s kapelou. Buď vystupuju jako folková písničkářka sama se svou kytarou nebo s kapelou, a to je moje hudba malinko tvrdší a okořeněná jazzem a je to zkrátka víc rock’n’roll… občas (smích). Takže je to s kapelou dost změna, ale vlastně je to pořád to samé.
A co máš raději? Vystupování s kapelou nebo jsi raději na pódiu sama?
Mám ráda obojí. A zrovna teď si hodně užívám hraní s kapelou. Líbí se mi ten velkolepější zvuk a je s nimi opravdu zábava.
Taky hodně hraješ sama na ulicích, že je to tak?
Ano, je to tak. Je to pro mě hodně zajímavé kvůli kontaktu s lidmi. Lidi na ulicích většinou neočekávají koncert, takže jsou překvapení, plní pocitů. A jsou to třeba lidi, co si nemůžou dovolit koupit si lístek na nějaký koncert a tímhle způsobem se pro ně stane hudba přístupnější. Festivaly jsou například určitě super, ale ne všichni mají možnost se na ně dostat. Zatímco na ulici můžu svoji hudbu předávat všem.
Nedávno ti vyšlo nové album Orbit. Jak bys jej popsala?
Hudba na něm je podle mě velice uklidňující. Je to jako sen. Takové jsem to album chtěla. Můžete si k němu lehnout a poslechnout si ho od začátku do konce. Teď právě chystám nové album, které bude zase úplně jiné. Bude víc napěchované energií a víc o kapele. Mělo by vyjít na začátku příštího roku.
Prozradila bys o novém albu ještě něco? Třeba jak se bude jmenovat?
O jménu zatím nic neřeknu. Ale můžu říct, že budeme pracovat s velmi dobrým producentem a bude to znovu nezávislé album, stejně jako Orbit.
Vraťme se ještě k Orbitu. Která skladba z něj je tvoje nejoblíbenější?
Je to píseň Society. Ta totiž promlouvá k lidem a zpívá se v ní o věcech, o kterých lidí nějakým způsobem ví, ale přehlíží to. A právě tahle píseň jim umožňuje si tyhle věci uvědomit. Society je taky hodně o tom, jak nahlížím na svět a jak ho vnímám.
Děkuji ti za rozhovor. Budeme se těšit na nové album a na to, že se snad brzy vrátíš do Česka.
