Nizozemská kapela Birth of Joy, jejíž název parafrázuje dílo Friedricha Nietzscheho, předvedla svůj syrový, psychedelií okořeněný, rockový zvuk českému publiku už třikrát. Naposledy to bylo na pražském festivalu Metronome. Tam jsme zpěváka a kytaristu Kevina Stunnenberga, klávesistu Gertjana Gutmana a bubeníka Boba Hogenelsta vyzpovídali a zjistili jsme něco víc o jejich hudbě, vzniku kapely i dalších věcech.
Hudba, kterou hrajete nemá úplně mainstreamový zvuk a spíše zní, jako by vznikla v šedesátých nebo sedmdesátých letech. Sami ji popisujete jako „šedesátky na steroidech“. Není tedy pro vás těžké najít v téhle moderní době fanoušky?
Kevin: Myslím, že důležité je, že děláme to, co nás baví. Lidi to cítí a líbí se jim to.
Gertjan: Naše hudba je oldschoolová a dalo by se říct i vintage. Ale lidi to uznávají. Uznávají to ti, kteří mají rádi staré kapely, ale i ostatní. Zkrátka se naší hudbou nechávají unášet. Ale proč, to nikdo neví (smích).
A proč jste si vybrali zrovna tenhle styl hudby?
Gertjan: Nemyslím si, že bychom si ho přímo vybrali. Zkrátka jsme jamovali a náš styl nějak sám vzniknul. Ale určitě jsme nějakým způsobem ovlivnění i zvukem klasických rockových kapel, které poslouchali naši rodiče a potom i my.
A jaké jsou vaše oblíbené kapely?
Kevin: Mám rád spoustu skvělých kapel a je pro mě opravdu těžké vybrat nějaké konkrétní, které jsou zrovna teď moje oblíbené.
Gertjan: Na konkrétních oblíbených kapelách bychom se asi ani neshodli, ale když se bavíme o staré hudbě, tak bych řekl, že se ztotožňujeme s Jimim Hendrixem, Deep Purple a Led Zeppelin například.
A je to slyšet i ve vaší hudbě. Kde ale jinak berete inspiraci? Nejen pro hudbu ale i pro texty?
Kevin: Já se zkrátka vždy ponořím do muziky a něco z toho vyleze. A pak už se toho jen musím chopit a zpracovat to.
Když jsem poslouchala vaši hudbu, která opravdu zní jak ze šedesátých nebo sedmdesátých letech, měla jsem pocit, jako bych se v té době ocitla a napadla mě otázka: Nenapadlo vás někdy, že byste chtěli v té době žít?
Kevin: Samozřejmě miluju hudbu z té doby a taky tu dobu samotnou, ale musím říct, že jsem opravdu šťastný za dobu, ve které žiju. Ta totiž odráží to, jaký jsem.
Gertjan: Hodně věcí je na tom teď líp než v šedesátkách (smích).
A myslíte si, že je i jednodušší se teď proslavit? Nebo to bylo snazší právě v těch šedesátkách?
Kevin: To je dobrá otázka. Myslím, že v šedesátých letech byla větší možnost přijít s něčím novým, ale dnes zase stačí dát písničku na YouTube a to tě muže ku*va proslavit.
Gertjan: Podle mě je to v obou dobách stejné. Známe jenom špičku z ledovce kapel, které hrály v šedesátkách. Známe zkrátka jenom ty, co se proslavily, ale byla spousta kapel, kterým se to nepovedlo.
Kevin: Stále se dají najít kolekce opravdu dobrých šedesátkových a sedmdesátkových kapel, které se i přes to nestaly slavnými. A tohle je úplně stejné i dnes. Zkrátka někdo se proslaví a někdo třeba i stejně dobrý ne.
Pojďme se ale vrátit k Birth of Joy. Jak byste popsali zrod vaší kapely?
Bob: Potkali jsme se ve škole asi před deseti lety. Tam jsme se nějak dali dohromady. Měli jsme spolu dobré vztahy a zjistili jsme, že máme rádi stejnou hudbu, ze které se stal náš společný zájem.
Jak jste byli dneska spokojení s českým publikem?
Bob: Během vystoupení jsem měl problém se svou bicí soupravou, začala se rozpadat a ujíždět, ale publiku to vůbec nevadilo. Za to jsem mu opravdu vděčný.
Gertjan: Já myslím, že se jim to líbilo (smích). Jinak musím říct, že publikum bylo skutečně skvělé a koncert jsme si užili.
A máte raději festivaly nebo hraní v klubech?
Gertjan: Obojí, opravdu obojí. V klubové sezóně máme rádi kluby, ve festivalové festivaly. Je to pro nás zkrátka to samé.
Kevin: Taky to záleží na tom, jaký je to festival nebo jaký klub.
Tak vám přeji, jenom dobré festivaly a dobré kluby a společně s českými fanoušky doufám, že se tu zase brzy ukážete.
