Cigarettes After Sex: Jedna věc naše fanoušky spojuje – jsou to všechno romantici

Greg Gonzales, Cigarettes After Sex, Colours of Ostrava 2018 | Foto: Šárka Bejdová, MonsterMusic

Festival Colours of Ostrava každoročně přetéká kvalitami, které potěší hudební fanoušky ze všech koutů naší země. Letos byl do již tradičně světového line-upu na páteční podvečer zařazen i koncert americké dreampopové kapely Cigarettes After Sex, jejíž frontman a zakladatel Greg Gonzalez nám krátce před vystoupením zodpověděl několik otázek.

Z různých zdrojů se dá dočíst, že Cigarettes After Sex začali být aktivní v roce 2008, i když tehdy to byl pouze tvůj sólový projekt, že?

Greg: Přesně, začalo to jako takové experimentování u mě doma v ložnici, kam jsem nacpal všechny nástroje a nahrával.

To znamená, že je letos „Cigaretám“ už deset let. Je pro tebe tohle jubileum nějak významné?

Greg: Možná je spíš vtipné, že to trvalo tak dlouho. Na to se ptají úplně všichni, protože naše první album vyšlo teprve loni a když se to tak vezme, pracovalo se na něm právě skoro deset let. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem našel svůj zvuk jako umělec. Začal jsem tuhle kapelu se spoustou nápadů, hodně jich zůstalo a stejně jsem jich taky opustil. Trvalo to opravdu dlouho se sem dostat, ale možná proto to mám takhle rád. Je v tom neuvěřitelné množství práce.

Musel to být hodně přirozený vývoj.

Greg: Rozhodně. Moje prvotní výtvory byly spíš takové koncepty. Něco jsem natočil, vypustil a po chvíli se mi to přestalo líbit, tak jsem to zas smazal. O čtyři roky později, v roce 2012, jsme nahráli EP jako už kompletní kapela a konečně jsem něco vymazat nechtěl. Asi je dobře, že jsme k sobě byli tak kritičtí, protože jsme teď moc spokojení.

Nedá se ale popřít, že je váš styl unikátní. Na vaši úroveň popularity jste velice jedineční, alespoň u nás v Česku tomu tak je. Jak jste k takovým melancholickým, ospalým melodiím dorazili?

Greg: Vyrostl jsem na hrozně moc různých stylech a to mi vlastně docela zůstalo. Na začátku tvorby se to promítalo i do ní, bohužel to bylo až příliš kontraproduktivní. V jedné chvíli jsem se rozhodl udělat seznam interpretů, kteří pro mě znamenají nejvíc, byli mezi nimi Françoise Hardy, nebo The Paris Sisters a ti se pak stali nejdůležitějšími vlivy našeho stylu. Hodně se na tom podílely i romantické filmové soundtracky.

Máš krom těchto hudebních inspirací i nějaké nefalšované „guilty pleasures“?

Greg: No, toho bude asi hodně. Hudba ve vás může vyvolat spoustu pocitů, i když víte, že to není úplně umělecké terno, ale tím nemyslím, že by si to nezasloužilo úctu. Vůbec mi nevadí věci Seleny Gomez nebo Justina Biebera, miluji dobrou pop music.

Fotoreport: Colours of Ostrava 2018 – Cigarettes After Sex, Joss Stone, Paul Kalkbrenner a další, 20. 7. 2018

S kluky jste docela dost na turné. Jen u nás vystupujete, pokud dobře počítám, po páté. Třikrát jste hráli v Praze, jednou v Brně a teď budete i v Ostravě. Měli jste čas si města trochu projít?

Greg: Naštěstí ano, musím se ale přiznat, že Praha je můj favorit. Bylo to první evropské město, které jsem kdy navštívil, tak pro mě má velkou hodnotu, možná je to jedno z mých nejoblíbenějších měst na celém světě. Snad mi to Brno a Ostrava odpustí, pěkná jsou rozhodně taky.

S koncertováním jste ale v Evropě neskončili, hráli jste už i po Asii. Jsou mezi fanoušky různých kontinentů rozdíly?

Greg: Prvních zážitků v novém prostředí si člověk vždy všímá víc. Když jsme byli například poprvé v Česku, nevěřili jsme, že můžou být lidé takhle nadšení. V porovnání s koncerty doma ve Státech, kde lidé zatleskají a jdou domů, jsme byli vážně překvapení. Pořád to ale byl slabý odvar v porovnání se zážitky z asijského turné, tam to dosahovalo šílených rozměrů. Nedá se ale říct, že bychom měli nějakého prototypického fanouška, to vidíme, když se třeba s někým potkáme po show. Je jedno, jaký hudební styl normálně preferují, jedna věc je spojuje. Jsou to všichni romantici. Lidé, kteří se někdy zamilovali, a naše hudba jim to připomíná. To mi dělá velkou radost.

A co ti v životě dělá radost mimo hudbu?

Greg: Tolik toho není, ale miluji filmy. Strašně rád chodím do kina, se správným snímkem je to pro mě až náboženský duchovní zážitek. Ale i za to asi může hudba. Hodně si všímám soundtracku, dělá toho pro atmosféru velmi moc. Doufám, že se jednou taky budeme moct jako kapela na nějakých filmových hudebních stopách podílet. Chtěl bych i zkusit napsat scénář nebo režírovat. Uvidíme. Mám pocit, že se to dříve nebo později stejně stane.

Myslíš tedy, že kdybys nedělal hudbu, motal by ses okolo filmu?

Greg: Málem jsem tam skončil! Když jsem měl někdy před pěti lety chuť hudbu zabalit, přemýšlel jsem, že naplno zkusím režii. Ale naštěstí k tomu nedošlo.

Estetika je pro vás zjevně důležitá. Všechno máte černobílé a je jasné, že taková barevná kombinace vaší tvorbě extrémně sluší. Odkud ale přišel ten prvotní popud?

Greg: Dříve jsem byl velký fanoušek The Smiths a všiml jsem si, že ať už měli na obalech alb cokoli, fungovalo to skvěle dohromady právě kvůli černé a bílé. Tak jsem došel k tomu, že chci, aby naše kapela působila stejně jednolitě a byla lehce rozpoznatelná. Brouzdal jsem a narazil na fotky jednoho fotografa, které byly přesně tím, co jsem chtěl, černá a bílá, trochu surrealismu, takže jsou pro nás do teď takovou šablonou.

Skvěle, díky za skvělý rozhovor a přeji, ať se show vydaří, když je dnes konečně krásný den!

Greg: Taky děkuji, doufám, že si nás užijete.


Napište komentář

Kateřina Fuková
O Kateřina Fuková 195 Článků
Psát o hudbě pro mě je naprosto ideální příležitost, jak se zas o kousek přiblížit k něčemu, co je pro mě zkrátka celý můj život. Těžko si představím cestu autobusem bez sluchátek, týden bez zpívání a největší radost mi udělá, když někoho překvapí, že se v hudbě docela i vyznám.