Cocotte Minute zanedlouho vyrážejí na své další turné, tentokrát v rámci rozloučení se zatím poslední deskou !Rituál, kmen a srdce a kmen!, a to už je rozhodně pádný důvod si s klukama promluvit. Chcete například vědět, kde si nechává Martin Zeller dělat své exkluzivní účesy? Přečtěte si náš rozhovor Martinem a Czendou.
Už vlastně za několik dní se rozjede vaše podzimní turné, které je takovou rozlučkou s posledním albem !Rituál, kmen a srdce a kmen!. Jak tu desku zpětně hodnotíte v porovnání se zbytkem vaší diskografie?
Zeller: Za mě total sukces.
Czenda: Pro mě osobně Rituál znamená strašně moc. Jednak z hudebního hlediska, kdy jsem se jako skladatel po řekněme deseti letech tvorby Cocotte Minute (dále jen CM – pozn.red) octnul na tvůrčím limitu a říkal si, co dál… Měl jsem pocit, že už jsem ze sebe dostal na předchozích albech všechno a už bych se pouze opakoval, ale najednou ze mě začaly padat věci, které byly silné, upřímné a nové. Ta pauza mě hodně namotivovala. Řekl jsem si, že to hlavní teprve přijde a že to, co děláme, děláme dobře a nemá smysl to přestat dělat. A hodně mě opět inspiroval Zeller svými texty, ale tak to mezi námi funguje celou dobu. Pro mě osobně je Rituál uměleckým zlomem podobně, jako byla skladba Czeko – první věc, první nápad, který jsem tvořil pro CM a znamená pro mě hodně i lidsky, ale to je spíš soukromá věc… Každopádně dostali jsme do toho i do sebe hodně energie a držíme jí dál. A chceme jít ještě dál!
Na této koncertní šňůře předvedete svůj zatím nejdelší koncertní setlist. Museli jste se na to nějak speciálně připravovat nebo je to pro vás z pohledu náročnosti stejné jako kratší běžný koncerty?
Czenda: Už jsem to někde popisoval, no prostě masakr. Trojfázovej trénink, suchá příprava, kolo, fitko, vyvážená strava a pravidelný spánek. Připravujeme se důsledně. Termíny zkoušek jsou svaté a omluvou je pouze smrt. I když i za tu by přišla mastná pokuta pozůstalým! Učíme se tracky z doby, kdy jsme byli v kapele pouze já a Zeller, takže pro kluky je to nové. Není to jen o tom se naučit písničky. U každé noty musíme přesně vědět, co se děje na stagi. Připravujeme se nejen my z kapely, ale celý tým od zvukaře až po prodejce merche.
Zahrajete celou stále aktuální desku a potom samozřejmě výběr vašich největších hitů. Bylo hodně těžký poskládat ten playlist a podle čeho vybíráte, jaký pecky do něj zařadíte?
Zeller: Pokus řešit to demokraticky hlasováním nevyšel, takže jsme si dali proste do huby a vítěz diktoval. Podle mě je to nejkonstruktivnější metoda ever. A kdo vyhrál neřeknu. Kdybych to byl já, pochlubil bych se, ale takhle… (smích)
Pravděpodobně největší koncert by měl být ten pražský? Alespoň i podle vaší propagace… Chystáte pro něj něco speciálního, co jinde nebude?
Czenda: Z dramaturgického hlediska ano, budeme mít hosta, slovenskou partu Bijouterrier, na ostatních venue hrajeme sami. Ale jinak co se týká ostatních věcí, tak playlist bude stejný a ohledně show – bude mít dané základy. Lišit se můžou asi jen drobnosti.
A naopak co bude běžnou součástí každého koncertu, ale běžně to neděláte?
Zeller: Konečně si naladíme kytary a já se naučím texty?
Czenda: Budeme hrát oblečení.
V září jste nahrávali pro toto turné i dva nové songy. Poprvé zazní právě při vašem živém vystupování. Liší se výrazněji od předcházející tvorby? Kdy si je budou moci vaši fanoušci pustit doma?
Czenda: Z mého pohledu ano a souvisí to s přerodem nebo posunem, kterej přišel s Rituálem. Je to vyspělejší, je to možná otevřenější, vnímám to jako progres. Ven to půjde ofiko až na jaře s klipama.
Jedná se o předzvěst nového alba nebo je zatím v nedohlednu?
Czenda: Spíš půjdeme cestou singlů, tohle jsou první dva v době „po Rituálu“. (smích)
Teď se trochu vrátíme do minulosti. Letos jste také jeli šňůru, na který vás doprovázeli i Prago Union. To je poměrně zajímavé spojení. Jak vzniklo? Máte rádi rap?
Zeller: Jeli jsme dohromady s Hentai Corporation a Prago Union. Vymyslel jsem to já. Přišlo mi, že vlastně máme dost podobnej obsah navzdory hudební formě. Ku*va to zní strašně chytře!
A výběr Hentai Corporation proběhl podle toho, že jsou ještě větší šílenci, než jste vy?
Zeller: Za mě Hentaiům velkej respekt. Jejich přístup je total rock’n’roll a já jsem si říkal, že bych je rád poznal, ještě než umřou. A navíc, když víš, že potřebuješ tvrdou kapelu, na kterou přijde dost lidí, a nechceš šahat do agrometalu a chceš, aby jste si byli generačně aspoň trochu blízky, tak pak to v podstatě splňujou jenom oni.
Teď trochu k Martinovi. Na předcházejícím turné jsi měl parádní účes, můžeme nějaký nový čekat i tentokrát? Kde se vlastně necháváš stříhat?
Zeller: Ty vole to je asi poprvý v životě, co se mě někdo ptá na takovoudle věc. Jako ok. Někdo ty trendy udávat musí, tak než aby naši mládež kazili nějaký debilové, stanu se holt tedy tím trendsetrem já! Stříhá mě Milan Georgiev. Šikovnej kluk, co má vlastní studio Nela a Milan. Kdysi dávno jsem s ním něco natáčel do Pomeranče (hudební pořad – pozn.red) a od tý doby se známe a já k němu vždycky před tour zajdu. Líbí se mi, že má dost výraznej a občas i radikální rukopis. Žádný vybuzlý fotbalistický looky nebo salonní punky na tuning party s laděnýma golfama.
Vedle hraní v kapele se věnuješ i moderování v rádiu. Naplňuje tě i tento obor? Jak jsi se k tomu dostal a dokážeš si představit, že bys moderováním nahradil svou kapelní kariéru?
Zeller: To rádio je už taková srdcařina. Myslím, že letos to je asi 13 let, co tam oxiduju. Vono to už ani nejde brát jako nějakou práci. Ale když vezmu, kolik času tomu musím věnovat a kolik za to beru, tak je to nejlepší byznys mýho života. Donedávna jsem ještě moderoval na Slušným kanále hudební zprávy Plewell, ale teď se tam měněj majitelé a zatím se neví, jestli to bude nebo nebude pokračovat. K moderování jsem se kdysi dostal přes konkurs do Pomeranče, kterej sem ke zděšení všech, včetně mě, vyhrál. A na konkurs jsem šel proto, že jsem musel. Markéta Nešlehová a Pavel Anděl mě vydírali, chtěl jsem hrát v Noci s Andělem s Cocottama, tak mi řekli, že jenom když půjdu na ten konkurs. Voni měli někoho sehnat, vybodli se na to a já jim zrovna přišel do rány. Ale nelituju. Je to zajímavá zkušenost. Ale radši hraju. U toho můžu bejt mnohem víc zmaštěnej.
Na závěr ještě prozraďte vysněnou kapelu, se kterou byste chtěli v budoucnu jet turné.
Zeller: Rád jedu s někým, pokud to má smysl pro rozvoj kapely, ale abych po nějaký kapele vyloženě toužil to nemám. Já na to uctívání model moc nejsem.
Czenda: Tublatanka.