Pražská ska/soul/punková kapela Discoballs má za sebou deset let existence, což je více než pádný důvod k pořádné oslavě! Koncert bude 10. června v Rock Café a víme, že to tam bude super, protože Vítek Černík nám poskytl rozhovor.
Pamatuješ na datum, kdy vznikla kapela Discoballs?
Ten proces od prvních setkání, přes postavení kapely, udělání pár songů až po první koncert trval něco přes rok – tzn. 2005-2006.
V jakém klubu jste měli první koncert?
Tady znám datum úplně přesně – je to 25. 5. 2006 a ten koncert se odehrál v Rock Café – tedy po deseti letech a asi 14 dnech se vracíme na místo činu. Tehdá jsme oproti spoustě začínajících kapel měli neuvěřitelnou výhodu ve formě kamarádů z Fast Food (tehdy žádný Orchestra), kteří si nás do vyprodaného klubu vzali jako předkapelu, ale vlastně i ostatních v té době hrajících kapel kamarádů jako 2v1, Vertigo, Fidel Castro nebo Green Smatroll, kteří nás hned přizvávali na všemožné akce.
Jak jste se dali dohromady?
Úplně přesně si to nepamatuju, na takovém tom prvopočátku jsem nebyl. Jak říká náš basák: My jsme taková kapela na inzerát. Někdy kolem roku 2005 si náš první kytarista Aktajsa chodíval zahrát s kámošem z dětství (bubeníkem) – Lukášem. Cca v té době se rozpadla má první kapela All No Stars. Bývalý kytarák ANS Smrk se nakonec chopil basy a skrze inzerát se dostal do Discoballs, na další se ozval saxofonista Bozez z Rokycan, který v kapele pak vydržel ještě dalších devět let. Poté jsem přibyl já na pozoun (mívali jsme hned vedle Koulí zkušebnu s Drunken Boomerang) a další bývalý člen All No Stars, Kučín, na trumpetu. Když jsme pak na valentýnském koncertě Mr. T-Bona potkali Terezu Krippnerovou, byla kapela kompletní.
Kolik koncertů jste již odehráli?
V současnosti máme za sebou kolem 550 koncertů, z čehož bych tipoval, bude kolem stovky zahraničí.
V ČR už máte docela dost fanoušků, hrajete i někde v zahraničí?
Do zahraničí jezdíme docela často především poslední tři roky. V Německu jsme teď hrávali cca 20-25 koncertů ročně, což ale ve spojitosti s často dost velkou dálkou bylo strašně vyčerpávající a museli jsme to omezit. V minulosti jsme jeli turné po Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku až na hranici Moldavska a dostali se od Adriatiky na jihu (Rijeka, Koper) až na úplnej sever k Baltskému moři (Lübeck). Několikrát jsme byli ve Slovinsku a jednou jsme si udělali výlet na otočku do Moskvy. Po Německu další sousední státy jako Polsko, Rakousko a Slovensko jsme samozřejmě x krát navštívili taky. I do Brna jsme se párkrát dostali.
Jezdíte často hrát i do Německa, jak to tam v těch koncertech vypadá?
Je v tom zásadní rozdíl koncert od koncertu. Už jsme tam hráli v knihovně křesťanský organizace v Erfurtu pro pár lidí (kteří ale nakonec dost slušně pařili), ale taky jako headline festivalu pro 4000 lidí v Hannoveru. Obecně mi lidi (i obyčejní) přijdou v Německu dost alternativní. Tady bychom označili za hipstra to, co je u nich často úplně normální a právě možná proto jsou i dost otevření hudbě, která se tady ještě stále dá nazvat subkulturní. Přijde mi, že je tam punková komunita a kapely daleko více spjata s jasnou ideologií a proto je třeba už téměř normální vídat na tamních punkových koncertech ty, jichž se tady většina lidí bojí – imigranty ze severní Afriky – zkrátka Refugees Welcome myslí upřímněji než Standa Gross. Uprchlíci jsou v davu dost často rozpoznatelní především tak, že mají poměrně hodně odlišné oblečení než ostatní (například bílo-modré polo s límečkem a džíny, ve kterých skáčou v kotli s punkáčem v křivácích a různých kapelních tričkách), zkrátka to, co dostali a za co jsou vděčni. Většinou jsou to lidi, ze kterých úplně tryská radost, a užívají si každou minutu koncertu, je vidět, že se tam cítí skvěle. Tohle se stane jak v Potsdamu, kde jsme předskakovali německé punkové legendě Terrorgruppe před 600 lidmi, tak i na malém městečku s 2000 obyvateli, kde okamžitě jak podobní kluci/holky přijdou do hospody, někdo jim koupí pivo a pozve je ke společnému stolu. Vlastně řekl bych opak toho, co by se dělo tady a krásnej způsob, je začlenit do společnosti (ne je nutit se uzavírat) a dát jim najevo, že jsou vítáni. To jsem ale docela odbočil.
Těšíš se 10. června na ty narozeniny Discoballs?
Jasně že jo, bude to parádní!
Mohou se fanoušci těšit na nějaké speciality?
Určitě. Krom jediného a pravděpodobně asi posledního koncertu Drunken Boomerang od rozpadu před 8 lety (přičemž nám před 6 lety dali ještě jedno vystoupení na křtu Rise and Shine) tomu budou i hosté z řad lidí, kteří s naší kapelou byli spjati za uplynulých 10 let. Kromě kytaristů Krleshe, Mirka i zakládajícího Aktajsi by se na podiu měl objevit i Bozez na saxofon nebo obě bývalé zpěvačky Tereza a Berenika. Člověk si uvědomí, jak ten čas opravdu utíká, když mu dojde, že tyhle dvě slečny s námi vlastně odehrály ani né polovinu času co naše současná zpěvačka Áňa, která to snámi táhne už šest a půl roku.
Drunken Boomerang moc lidí nezná, můžeš nám říct, o jakou kapelu se jedná?
Drunken Boomerang byla skapunková kapela, která s malou přestávkou hrála v letech 2002-2006, tedy v době začínající největší vlny ska v ČR. Vznikla jako ska kapela bez dechů, pouze s klávesami, ale po nějaké době se přetransformovala do standardní sestavy s dvěma dechy. Později se připojil ještě Mc Boldrik a saxofon. Nejlépe je asi přiblížit jejich albem, které je celé k poslechu a stáhnutí na Bandzone.
Dostanou návštěvníci v Rock Café nějaký dárek?
Připravujeme narozeninovou party se vším všudy! To si ale budou všichni muset počkat až na místě. Jinak Drunken Boomerang se rozhodli dát každému návštěvníkovi své jediné vydané CD, což už je poměrně rarita!
Jakou hudbu, kapely a interprety posloucháš nejraději?
Můj hudební vývoj, když jsem začal hrát v kapele, začínal na klasickém ska.Vlny jako jsou The Planet Smashers nebo The Toasters a pořád přitvrzoval, jelikož jsem ale pořád dechař, zůstal jsem u skapunků/corů. Hodně mě baví melodický punky a hc jako jsou Antiflag, Ignite, Rise Against, Bad Religion nebo třeba i z mládí milovaní The Offspring, na který letos konečně vyrazim. Dost mě láká swing a neoswing ve stylu Atomic Firaballs nebo Dem Brooklyn Bums Big Band. Mým objevem za poslední rok jsou německá punkrocková banda Itchy Poopzkid, která mi opravdu učarovala. Často se ale vracím i ke klasikám jako jsou The Cure (taky půjdu), Roxette, Phil Collins nebo třeba Redhoti. V práci si pustím spíš něco klidnějšího, klidně klasiku nebo nějakej jazz.
Na jaké fesťáky se těšíš?
Tak určitě na Mighty Sounds, to je takový hřeb každýho roku (a ne jen proto, že tam makám) ale opravdu je to takovej svátek toho, co po víkendech drolíme celý zbytek roku. Všechny kapely, styly a fajn lidi na jednom místě. Těšíme se ale i na znovuobnovený Sad-Ska fest nebo Starák u Říčan, který byl bohužel minulý rok vzhledem k obrovskému suchu zrušen.
Máte v budoucnosti nějaké plány s kapelou?
V nejbližší budoucnosti bychom chtěli udělat dva klipy. Jeden spíše sestřihaný ze stovek giga materiálu, který jsme za poslední rok nasbírali a druhý přímo natočit. Vzhledem k tomu, že tvorba písniček poslední dva roky vzhledem k častým personálním změnám trošku stála, chcem to teď dohnat. V současnosti jsou rozdělané čtyři pecky, jedna nová je venku a jednu bychom chtěli pokřtít na již zmíněném Mighty Sounds.
Povíš nám na závěr nějaké životní moudro?
Užívejte si dokaď je čas a energie. Po 15 letech hraní v kapelách člověk zjistí, že ačkoliv není ještě nějak zásadně starej, věci jako přijet ve čtyři ráno domů a v sedm vstávat do školy/práce už tak lehce nedává. S kapelami jsem strávil cca 2,1 roku čistýho času a nelituju ani minuty. Takže pokud nehrajete a měli jste alespoň trošku malou myšlenku, že byste mohli něco udělat, určitě se do toho pusťte. Čas od času si asi zazpíváte hitovku od Reel Big Fish – Don’t Start the Band, ale pak vám opět dojde, co všechno vám to v životě přineslo.
Narozeninovou vstupenku si můžete zakoupit v Rock Café či přes GoOut.cz a cena je krásných 125 korun.
