Euphonix: Chceme cestovat, posouvat se, bavit lidi a sami sebe

Euphonix | Foto: Jan Štokr

Už jen několik hodin dělí kapelu Euphonix od finálového vystoupení soutěže Czech Fresh na Rock For People. Co na kapelu prozradí její frontman Armin Perič?

Ahoj, moc gratuluji k postupu do finále na Czech Fresh! Stojíte po boku velmi zajímavých jmen, takže to vidím jako opravdový úspěch. Jak se těšíte na vyvrcholení na Rock For People?

Je to pro nás velká čest, ale zároveň závazek, abychom ve finále Czech Fresh předvedli co nejlepší výkon. Samozřejmě se těšíme.

Je něco, na co jste za svou čtyřletou historii stejně pyšní, či to dokonce překonává tenhle moment?

Co se týče soutěží, tak určitě ne. Czech Fresh je vlastně naše první soutěžní zkušenost. O to nadšenější jsme z toho, jak to zatím dopadá. Kromě soutěží považujeme za úspěch, když nás hráli na Óčku, rádiu Express nebo Rádiu 1. Z koncertů byl například skvělý zážitek, když jsme hráli na festivalu na Letné, kde bylo opravdu hodně lidí. Problém byl v tom, že při kapelách jen seděli a pili pivo. No a, když jsme začali hrát my, nějak se to zvrtlo a byla z toho šílená párty.

Když už jsme u vaší existence, jste spolu od roku 2013. Jak jste se tehdy dali dohromady?

S Jirkou a Honzou už se známe poměrně dlouho a hráli jsme spolu i v předešlé kapele. Chtěli jsme ale muziku dělat jinak, popověji, a tak jsme se rozhodli založit Euphonix. A Lukáš, ten se k nám přidal po celkem dost šílených a únavných pokusech sehnat bubeníka přes inzerát. Chvíli to vypadalo, že pořádný bubeníci už vymřeli, anebo když už nějaký hráli obstojně, nesedli nám lidsky. No ale nakonec jsme se našli (taky přes inzerát). Ono celkově hledání muzikantů do kapely je strašně ubíjející.

Jaká byla tehdy vaše představa o vaší tvorbě a vlastně kapele celkově a kam se nyní posunula?

Věděli jsme, že musíme dělat muziku přímočařeji, ale nějakou dobu nám trvalo, než jsme se k tomu propracovali. Není to úplně jednoduchý oprostit se od takový tý potřeby všechno zaplácat a jít jen po jednoduchých, výstižných nápadech. Myslím, že za poslední rok jsme udělali velký skok vpřed. Máme konečně komplet hotový samply, přidáváme více synth zvuků. Ve věcech, který budeme brzy vydávat nebo který máme rozdělaný, podle mě konečně té představy přímočarosti naplno docílíme.

Kdybyste nebyli hudebníci, jakou profesní cestou byste se vydali?

Já si to moc jinak představit nedokážu, ale kdyby mě hudba nebrala, tak bych asi pokračoval v rodinný tradici a závodil na kole.

A čím vlastně vyplňujete svůj zbylý čas teď?

Já hlavně cestováním.

Obzvláště mě zaujaly vaše videoklipy. Jsou velice zajímavé jak esteticky, tak i obsahem. Celkově jsou dost podmanivé. Je pro vás vizuální stránka vašich výtvorů důležitá, nebo jen jakousi povinností?

Řekl bych, že dneska už je to naprostý základ. Kapela, která to myslí vážně, si nemůže dovolit nemít pořádný vizuál. Každá menší kapela už dnes disponuje solidně zpracovanýma klipama. My sami ještě máme co dohánět, ale cítíme rostoucí tendenci.

Máte za sebou nemálo živáků, ať už festivalových, či sólových. Každý jistě nemůže být stejný, takže co stojí za tím, že je nějaký koncert natolik odlišný, že na něj dlouho vzpomínáte?

Vlastně sám úplně nevím, jak tohle funguje. Můžeme na x koncertech podat všichni stejně dobrý výkon, ale pak se přesně stane, že jeden z nich byl top. A taky si říkáme, čím to vlastně bylo. Obrovskou roli hraje nazvučení, osvětlení, to jak jsme uvolněný. Pak ale nastane situace, kdy jsou všechny výchozí podmínky stejný jako u předešlých koncertů, ale ten genius loci prostě spolu s dobře naladěnýma lidma udělá svoje.

Máte nějaký kolektivní, či individuální sen, který doufáte, že se vaší bandě splní?

My bychom chtěli hlavně co nejvíc hrát, cestovat, posouvat se, tvořit nový a lepší věci. Bavit lidi a sebe. V tomhle směru nemáme žádný přehnaný cíle.

A nakonec jen pro zajímavost, když už budete v Hradci Králové na Rock For People, zajdete na koncert některých interpretů?

Já se moc těším na Foster the People, Paramore a Cage the Elephant. Z našich kapel na Lake Malawi nebo Cold Cold Nights.

Celá redakce MonsterMusic drží Euphonix palce a  na závěr vás kapela zdraví!


Napište komentář

Kateřina Fuková
O Kateřina Fuková 66 Článků
Psát o hudbě pro mě je naprosto ideální příležitost, jak se zas o kousek přiblížit k něčemu, co je pro mě prostě celý můj život. Těžko si představím cestu autobusem bez sluchátek, týden bez zpívání a největší radost mi udělá, když někoho překvapí, že se v hudbě docela i vyznám.