Chtěl by se vrátit zpátky do studia, v zásobě má hodně písniček i lidí ke spolupráci. Co ale brání vydání nové desky? Nejen o tom jsme si popovídali s Jamesem Harrisem na vlnách Jazz Docku po jeho čtvrtečním koncertu.
Během zkoušky jsme viděli, že jsi trochu tancoval s kytarou. Je to nějaký tvůj pravidelný rituál před koncertem?
Já jsem tančil? To jsem si ani neuvědomil. Nemám žádný rituál, ale dneska jsem možná tancoval proto, že mě strašně bolí koleno z fotbalu, a tak jsem asi jen zkoušel, jak to půjde. (smích) Ona je to vážně pekelná bolest.
A jak to máš, když hraješ? Sleduješ publikum, nebo jsi ponořený sám do sebe? Vnímáš, jak lidi reagují?
Tak, když zpívám, tak si publika většinou moc nevšímám. To jsem někde jinde. Těžko říct. Ale mezi písničkami si všímám. A lidi reagují hezky.
Stalo se ti někdy během koncertu, že ti vypadl text? Jak jsi to řešil?
Stává se mi to bohužel docela často. A řeším to tak, že tam dám jiný text. Dneska tady nikdo písničku na přání nechtěl, ale pamatuji si, jak jsem hrál v Roxy před Vánoci. Nějaký kluk chtěl písničku, kterou dnes už tak často nehraji, a já si nemohl vzpomenout na první frázi. A když si vzpomenu na první frázi, tak ten zbytek pak přijde. Já si většinou vyberu písničky, které mám chuť hrát nebo si myslím, že zapadají do té atmosféry. Jenže občas se stane, že si někdo vybere nějakou jinou a samozřejmě zrovna tu, na kterou si nevzpomínám. A já si řeknu „jo, to jsem napsal, ale co dál…“ Občas se to stane.
Během koncertu jsi byl překvapený, že publikum pozorně naslouchá a je potichu. Máš tedy raději, když je kolem tebe více živo?
Ne, to ne. Právě mám raději, když lidi poslouchají a je tam nějaká interakce. Proto nehraju po hospodách, kde si lidi víc povídají a chlastají. V Jazz Docku je dlouhý bar a já čekal, že bude rušno. Byl jsem velmi mile překvapený.
Můžeme se letos těšit na novou desku?
Můžete se těšit. Já se taky těším. Písniček mám dost a dokonce mám i muzikanty, kteří jsou výborní a ochotní ji se mnou udělat. A mám dokonce i producenta. Ale nevím teď přesně, jak ji mám udělat. Mám hodně písniček, a proto potřebuji, aby je někdo pomohl vybrat. Protože pro mě je to těžké. Některé jsou mi, a to je zvláštní, bližší a jsou pro mě důležitější, a právě proto je potřeba, aby si je někdo poslechl. Aby řekl „jo, je to fajn, ale melodie stojí za hovno“. To je to nejlepší. Takže deska bude, ale potřebuju s tím pomoct a taky potřebuju peníze. Chtěl bych totiž, aby byla velkolepější než ty předchozí. Chci tam smyčce a kapelu a chci tam taky nějaký aranž.
Takže deska opět nebude ve studiu?
Né, já chci zpátky do studia! Ale v hudebním, to se snad už ani nedá říct, byznysu se tolik změnilo, že musím být realista a přijmout, že tam nemůžu mít orchestr, protože se to nevyplatí. Ale kdybych mohl, bylo by to fajn.
Víme, že jsi složil i filmovou hudbu – např. pro filmy Lidice nebo Bobule. Je v tom pro tebe nějaký zásadní rozdíl, skládat hudbu pro film a pro sebe?
Tam je velký rozdíl, protože tam je šéf. Když skládám pro sebe, můžu to kdykoliv změnit. U té filmové hudby je režisér a producent a každý má jiné vize a různé představy, jak to má být, a když oni nejsou muzikanti, tak je občas těžké tlumočit, co vlastně chtějí. Člověk se prostě musí přiblížit jejich vizím, i když máš třeba na to jiný názor. Je v tom mnohem větší kus spolupráce a je to úplně něco jiného. Ale je to zajímavý a je to velká změna.
Uslyšíme tě někdy zpívat česky?
(smích) Já jsem možná párkrát v životě zpíval česky na jednom festivalu. Sice mluvím česky, ale ne tak dobře, ne tak plynule. Když píšu, tak píšu v rodným jazyce, protože mi to přijde přirozenější. A navíc si myslím, že na to Češi nejsou připravení. Nemyslím na mě, ale na nás Angličany. My jsme naopak zvyklí na špatnou angličtinu, která nemá hlavu ani patu a ani přízvuk. Ale některé přízvuky jsou moc pěkné. Třeba když Francouz zpívá anglicky, tak je to nádherný. Jinak já sám jsem jednou dostal nabídku zhudebnit nějaký český text, který jsem napsal, a zpíval jsem ho doma ve svém studiu jen jako demo. Poslal jsem jim to a ty reakce byly jakože „Ty jo to je úlet. Co je to za přízvuk?“ Proto si myslím, že Češi nejsou připravení na můj přízvuk. Asi by mě za něj zastřelili.
Máme pár českých kapel, které zpívají anglicky. Myslíš, že je to dobře, nebo by se měly držet svého mateřského jazyka?
To je jejich rozhodnutí a je to jejich věc. Jak jsem říkal, my Angličani jsme na to zvyklí a nám to až tak nevadí. Jestli chce česká kapela zpívat anglicky, tak klidně. Jednou jsem hrál na festivalu ve Vietnamu a tam hrála thajská kapela, která zpívala anglicky a to teda bylo dost divoké.
V médiích tě přirovnávají k Tomu Waitsovi nebo k Jeffu Buckleymu. Ale jak to vnímáš ty sám? Kdo tě třeba inspiroval nebo oslovil natolik, že ho můžeš považovat za svůj vzor?
Je přirozený, že tě lidi přirovnávají k jiným hudebníkům, aby měli lidi představu. Já to tak nevidím, ale jsem polichocen, protože Toma Waitse i Jeffa Buckleyho mám rád. Osobně tam žádnou podobnost neslyším.
