Kabát: V nových textech si už musíme vymýšlet, Vypich bychom dali znovu

Kabát | Foto: Jiří Doležal

Nejpopulárnější česká kapela současnosti Kabát vyráží příští rok na turné a nyní má za sebou vydání čtyř nosiče se záznamem turné s big bandem a Po čertech velkýho koncertu 2. Co na to baskytarista Milan Špalek, bubeník Radek Hurčík a kytarista Tomáš Krulich? A jak se vyvíjí plány na další desku?

 

Nedávno jste vydali nový čtyř nosič zahrnující koncert s big bandem z roku 2013. Jaká to pro vás byla zkušenost, spolupracovat s něčím takovým?

Radek Hurčík: Chvílema to bylo těžký, ale zkušenost to byla určitě dobrá.

Nějak vám to neladilo, nebo…?

Radek Hurčík: Né, to né, ale muselo se to dát do kupy…

Tomáš Krulich: A bylo nás moc najednou.

Chtěli byste si to ještě někdy zopakovat? Nebo převést ještě do většího měřítka, třeba po vzoru Lucie – něco jako Kabát v Opeře?

Radek Hurčík: Tak to už vůbec ne. Proto jsme to udělali jen s Big Bandem, nechtěli jsme housle.

Na DVD z koncertu s big bandem jste vybrali výhradně skladby, které normálně nehrajete. Proč?

Radek Hurčík: Protože se do nich hodí ty trumpety, na desce jsou už použitý, takže jsme vybrali vyloženě ty věci, který se tam hodí.

DVD k prvnímu Po čertech velkýmu koncertu vyšlo nedlouho po jeho konání. Jaktože nyní vychází záznam až teď, více než dva roky od Po čertech velkýho koncertu 2?

Radek Hurčík: Nebyl čas to udělat. Celý léto jsme jeli festivaly, předtím jsme dodělávali desku a navíc k ní bylo naplánovaný turné. Nebyl čas se tím zabývat.

Dáte si to i potřetí?

Tomáš Krulich: Uvidíme.

Radek Hurčík: Proč ne…

Máte to za tři roky, nenachází už čas to začít plánovat?

Radek Hurčík: My teď v první řadě plánujeme novou šňůru na podzim, takže teď se zaměříme na to a co bude potom, to se uvidí.

Co se ještě Vypichu týče, máte ho za sebou už dvakrát. Když se na oba koncerty podíváte s odstupem, pocítili jste mezi nimi nějaký rozdíl?

Radek Hurčík: Ani ne, pro nás je příprava furt stejná. Věci jako zařízení pyrotechniky, televize – to dělá uplně někdo jinej, do toho my nezasahujem. Pro nás je důležitý, abychom se naučili ty písničky a vydrželi dvě hodiny blbnout na pódiu.

Tomáš Krulich: Ale je pravda, že podruhý už jsme věděli do čeho jdeme, co to obnáší… Bylo to o něco jednodušší, ve všech směrech.

Na scéně jste už 27 let. Když porovnáte dobu, kdy jste začínali a současnost, jak velká je to pro vás samotné změna, třeba při koncertování?

Tomáš Krulich: To se moc nemění. I když je fakt, že dřív jsme hráli častěji, teď už je to kolem dvanácti patnácti koncertů za rok.

A co psaní nového materiálu?

Milan Špalek: Je to těžší. Už si musím vymýšlet, dřív jsem texty psal podle toho, co jsme prožili s kapelou, teď už si musím vymýšlet příběhy o tom, že na nás přišli Ebeni a rozsekali nás holema. Mně se někdy stává, že píšu text a zjistím, že jsem ho už někdy napsal.

Je to těžší ohledně tvorby hudby?

Tomáš Krulich: To je jasný, že je to těžší. Hlavně si už musíme dávat pozor, abychom nekopírovali sami sebe. Občas se mi taky stane, že mě napadne skvělej riff a za týden zjistím, že jsme ho už někdy před 15 lety nahrávali.

Máte už plány na další desku?

Milan Špalek: Další desku plánujeme, pracovat na ní ale začneme až tak za rok. Do Pekla Do Nebe je ještě poměrně nová, z té se ještě ždímat dá.

Jak jste zmínili, příští rok vyjíždíte na turné. Nechtěli byste do vašeho setlistu zakomponovat některé ze skladeb, které normálně nehrajete, ale na turné s big bandem jste je zahráli?

Milan Špalek: O tom si ještě musíme promluvit. Ale oprášit některý starý pecky bych určitě chtěl. Na druhou stranu když něco oprášíš, děláš to na úkor ostatních známejch písniček a nám se tak už několikrát stalo, že jsme zahráli některé starší skladby a publikum nereagovalo, protože je nezná. To pochopili třeba AC/DC a hrajou tak už jenom hity.

Zanedlouho nás čeká smutné výročí smrti Lemmyho Kilmistera, na vás je přitom inspirace jeho tvorbou poměrně dobře vidět. Jak na vás zapůsobila zpráva o jeho smrti?

Milan Špalek: To víš že to naštve, když zemře taková ikona. On byl skvělej v tom, že nikdy nikam neuhnul, jel si pořád to svoje.

Radek Hurčík: A dělal to tak až do konce.

Po jeho smrti se začaly po celém světě rojit koncerty věnované jeho památce, nenapadlo vás taky něco takového?

Radek Hurčík: My jsme už dřív hráli písničku od něj, Blues Folsomský Věznice, to vlastně Ace of Spades.

Milan Špalek: Ale o koncertu jsme nepřemýšleli, to za nás udělají ostatní… A hlavně, kdo dneska dokáže zazpívat Lemmyho?

Momentálně v Česku vzrůstá trend, kdy se umělci, potažmo muzikanti, vyjadřují k aktuální politické situaci. Z vaší strany ale přichází jen hrobové ticho. Jak to?

Milan Špalek: Podle mně politika k muzice moc nepatří, tak maximálně si může člověk zanadávat v textu, ale vyjadřování se k politický situaci, toho se dá strašně lehko zneužít a to my neděláme. My se zajímáme o to, jak napsat další desku, to je náš hlavní problém. Jinak samozřejmě nechceme, aby se k nám vrátili komunisti a něco takovýho, ale to je tak všechno.


Napište komentář

Jiří Růžek
O Jiří Růžek 261 Článků
Milovník rock'n'rollu, nadšenec do žurnalistiky a student mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK. Mezi mé oblíbené interprety se řadí Motörhead, Slash, David Bowie, Jack White, Billy Talent a obrovská spousta dalších, sám pak hraji na bicí a elektrickou kytaru a ve zbytku volného času rád cestuji všude, kde to jde.