Kapela A Banquet je už nějakou tu dobu mimo provoz. Její původní členové Michael Vácha a Richard Spilka však nezaháleli a dali dohromady projekt nový, který pojmenovali Rituály. S oběma jsme si popovídali o nové kapele, současném miniturné i o jejich výměně postů za nástroji.
Můžete říci, jaký je ten největší rozdíl mezi A Banquet a nově Rituály?
Michael: Hlavní rozdíl je v tom, že zpíváme v češtině. Podle mě více čerpáme z kytarového rocku hlavně devadesátých let. Samozřejmě to mícháme i s moderními žánry, které máme rádi, to tam je stále. V A Banquet jsme hodně vycházeli z let osmdesátých.
A co se týče třeba motivů textů?
Michael: To jsou klasické rockové texty, takže hlavně o holkách – vztahy a celkově to, co se kolem nás děje.
Asi největší změnou pro vás byly nejspíš posty za hudebními nástroji. Jak to zvládáte?
Richard: Pro mě je to velký rozdíl, protože jsem přešel zpoza bicích dopředu. Takže teď ve středu a ve čtvrtek jsem si to mohl poprvé vyzkoušet na koncertech, jaké to je, a je to super. Hrozně mě baví kontakt s těmi lidmi, který je intimnější a interaktivnější.
Michael: Já jsem hrával na kytaru a chtěl jsem se k tomu už dlouho vrátit, takže jsem teď taky spokojený.
Richard: A zatím nám to ani nechybí, protože jsme momentálně nabití tím, co je teď.
A nebyli jste třeba už nařčeni z toho, že do toho ostatním příliš mluvíte?
Richard: Jo, ale myslím, že to tak má být.
Michael: V kapele je potřeba, aby to někdo vedl, a pak někdo, kdo to prostě dobře odehraje.
Takže máte každý z vás svůj osobní styl?
Michael: Myslím, že se tam prolínají rozhodně různé světy, ale tu hlavní tvář tomu dáváme my s Richardem.
Jak jste se vůbec dali dohromady se zbývajícími členy kapely Rituály?
Richard: Napřed jsme měli chvíli takovou myšlenku, že zůstaneme jenom my dva. Ta nás ale brzy opustila, protože to prostě není ono. Poté jsme si tedy řekli, že najdeme další členy. Já jsem přišel s tím, že budu hrát na baskytaru, a Michael, že bude zpívat. Takže jsme věděli, že my dva máme pozice jasné, takže jsme věděli, koho dál hledat. Takovou nějakou shodou okolností jsme došli k bubeníkovi Tomášovi, který zkoušel vedle zkušebny A Banquet a mně se líbilo, jak hraje. Takže jsem ho oslovil, on přišel do zkušebny a připojil se k nám.
Michael: No a Marek se mě zase v průběhu roku párkrát ptal, jestli nesháníme klávesáka, protože zaregistroval náš první singl Rituálů, který se mu líbil. Já jsem si nechal nějaký čas na rozmyšlenou a najednou mi to přišlo jako zajímavý nápad. Takže jsme místo druhý kytary vzali klávesy.
Můžete říci ve zkratce, proč skončili A Banquet?
Richard: Úplně v kostce to bylo tak, že jsme se neshodli na tom, jak dál. Cítili jsme, že každý z nás, respektive já s Michaelem, chceme jít jiným směrem než Matěj. Takže chyběl ten důležitý impuls, který tam bývá, když lidi táhnou za jeden provaz. Nemělo smysl to lámat přes koleno, to by bylo cítit. Což i někteří lidé na konci opravdu říkali.
Takže jste se rozešli ve zlém?
Richard: To rozhodně ne. Naopak to byl správný okamžik, abychom se ve zlém nakonec nerozešli.
Michael: Ten poslední možný bod, kdy jsme se ještě mohli rozejít v dobrém.
Proč jste nezůstali alespoň vy dva jako A Banquet a nevzali jste další hudebníky?
Richard: To by nedávalo vůbec smysl.
Michael: A Banquet měli specifickou tvář, jejíž součástí byl samozřejmě i Matěj, a celé to bylo soustředěné kolem téhle trojice. Není to jako u pětičlenné kapely, kde se třeba vymění bubeník a nic moc se neděje, ale v takhle úzkém spojení lidí to nejde. My bychom ale neměli ani tu ambici v tom pokračovat. Pro nás byla důležitá hlavně ta změna, ne pokračovat v něčem podobném. To by nedávalo logiku.
Richard: Když si vezmeš třeba Ready Kirken teď, tak mně to připadá směšné. Je to o ničem.
Proč jste si zvolili název Rituály? Richard: Když jsme přemýšleli o názvech, tak jsme měli určitá slova, která se nám líbila a měla pro nás určitý význam.
Michael: Vzhledem k A Banquet, kdy byl ten název pro spoustu lidí obtížně vyslovitelný a zapamatovatelný, tak jsme už nyní věděli, jak by mělo vypadat teď. Aby to bylo jednoduché, úderné, nejlépe jednoslovné. A slovo rituály se tam vyskytovalo už hodně dlouho. Nějak nám to k tomu prostě sedí, je v tom trochu takové magičnosti a má to vlastně i více významů – stereotypů nebo nějakých obsesí. Líbí se mi, když to jméno má vždycky více interpretací.
Máte vy nějaké rituály? Třeba před nebo během koncertu?
Richard: To jsme měli vždycky. Máme třeba takový pokřik, ale to je spíš pro nabuzení. Jinak má každý samozřejmě své rituály. Já bych třeba nevylezl bez všech svých přívěšků a podobně.
Kdy plánujete debutové album?
Michael: Rádi bychom ho vydali, ale momentálně spíš píšeme písničky, co to jde, a když se nám podaří sestavit zajímavý playlist na to, aby to stálo za vydání jako kompletní balíček, tak do toho půjdeme.
Richard: Třeba vyjde nějaké EPčko.
Michael: EPčko ne. (smích) Mě épéčka moc nebaví, protože mi to přijde vždycky takové napůl. Vždycky jsem měl rád buď singly, nebo desku. Ale je fakt, že dnešní doba je tak rychlá, že se klidně může stát, že na EP někdy skutečně dojde.
Takže jste si neřekli třeba, že za rok chcete vydat CDčko?
Michael: My nějaké termíny nemáme, ale zase na druhou stranu píšeme písničky s tím, že je chceme vydat.
Čtěte také: Party Rituály a Smrtislav vyráží na společné mini tour
Jak máte tedy momentálně velký repertoár?
Michael: Zhruba kolem deseti skladeb máme hotových. Dalších deset jich je připravených, chybí je hlavně dotextovat a pak nazkoušet. Máme i hodně různých fragmentů, z kterých určitě něco použijeme.
Kdo stojí za písničkami?
Michael: Je to pouze v naší režii, tzn. já a Richard. Já píšu hlavně hudbu, Richard zas většinu textů.
A proč jste zvolili český jazyk textů?
Richard: Ten nejjednodušší důvod je, že jsme hlavně chtěli dělat něco, v čem se cítíme přirozeně. Jelikož je čeština náš rodný jazyk, tak se při vyjádření cítíme přirozeně v češtině. Takže to byla jasná volba.
Michael: Richard už psal nějaké úryvky za dob A Banquet a mně se to líbilo. Cítili jsme, že v tom něco je, něco tam rezonuje a přišlo nám to lepší.
Richard: Najednou tam bylo něco, co u angličtiny jen tak nepocítí.
Michael: Pro mě to byla vlastně výzva, protože ve všech kapelách, kde jsem se pohyboval, se zpívalo výhradně anglicky. A vzhledem k tomu, že pár českých kapel mám taky rád, tak sem si říkal, že bych to měl ještě zkusit. No a protože jsem nějak cítil, že je ten správný okamžik, tak jsme se do toho s Richardem opřeli.
Čím si myslíte, že to je? Je to třeba tím, že vzdali tu průbojnost na tu zahraniční scénu?
Michael: Částečně jo, s A Banquet jsme to pár let zkoušeli, ale je to moc velké sousto. Ale taky si myslím, že je to nějaký generační cyklus. Lidi, co hráli v obdobných kapelách najednou taky cítili, že je možná čas na změnu.
Richard: Věřím, že to je také tím, že ti lidé nějakým způsobem vnitřně dospívají, a najednou zatouží po větší přirozenosti.
Momentálně jste v polovině vašeho miniturné se Smrtislavem. Jak probíhaly ty dva koncerty?
Richard: Zatím to bylo boží. Jsme z toho hrozně nadšení. Bylo prostě vidět, že jsme potřebovali prolomit tu hráz prvního koncertu. To je věc, která se nad tebou vždycky vznáší.
Michael: Nějaké nervy a obavy tam byly, ale bylo to dobrý, a druhý den, druhý koncert, to už probíhalo úplně super. V Plzni jsme se rozehřáli, ale tady v Praze už všechno bylo, jak má být. Ohlasy jsme měli skvělý, takže spokojenost.
Jak jste vnímali odezvu od lidí?
Michael: Návštěvnost byla úplně suprová. Na to, že jsme dvě nové kapely, tak přišlo hrozně moc lidí.
Myslíte, že to je především kvůli vašemu původu z A Banquet?
Michael: Já si myslím, že dnes je důležité, aby podobné akce měly nějaký celkový koncept. A tady je spojení nás jako ex A Banquet s Tuzexem, což je také zajímavá perzóna, kterou lidi dobře znají. A tohle spojení přilákalo podle mě hodně lidí. Dneska totiž lidi jen tak něco na koncert nevytáhne.
Richard: Možná je také zajímalo, co tedy vlastně předvedeme.
Jak ty koncerty probíhají? Jak máte dlouhý repertoár?
Michael: Náš koncert má trochu přes půl hodiny. Je to taková smršť. Smrtislav to také nemá dlouhé. Obě kapely máme rádi rychlejší sety a nechceme unavovat nějakýma nedodělanými songy. (smích)
Jak jste se dali dohromady se Smrtislavem?
Richard: My jsme s nimi tak trochu provázaní, protože třeba jejich kytarista je náš dlouholetý kamarád, se kterým pracujeme. Takže vlastě to setkání kapel nebylo nějak náhodné.
Michael: Taky asi rok zpátky jsme si s Tuzexem vyměnili nějaký demáče a mluvili jsme o situaci na české scéně.
Richard: No a Tuzex nás oslovil, jestli půjdeme na jaře do společných koncertů, což pro nás bylo v tu chvíli trošku šílený, protože jsme neměli nic nazkoušený. Ale tak řekli jsme si, že potřebujeme deadline, protože jinak by nám to mohlo trvat ještě dlouho. Jsem za to fakt rád.
Kvůli tomu jsou jen čtyři koncerty?
Richard: Vzhledem k tomu, že všichni máme nějaké své povinnosti, tak je náročné to naplánovat tak, aby to vyhovovalo všem.
Michael: Uvidíme no. Něco tam zase přibylo, něco co už tam bylo, tak se zase zrušilo.(smích)
Které vás teda ještě čekají, kromě těch dvou?
Michael: Například Brno, kde budeme hrát v rámci akce Hrnem Brnem na Flédě. Pak přibyl Tábor a řeší se Děčín. Každopádně všechna aktuální data najdete na našem facebooku: www.facebook.com/ritualyritualy
A na co se tedy návštěvníci vašich koncertů budou moct těšit?
Michael: Myslím, že budeme už vyhranější, bude to celé takové jistější a lepší. Přibude i nějaký ten song navíc. A vždycky jsou nejlepší koncerty až v té druhé polovině turné.
Čekají vás nějaké festivaly na léto?
Michael: Ještě moc nevíme. Letos s tím zatím moc nepočítáme, protože tím, že jsme se dali dohromady teprve koncem roku, kdy většina festivalů je už uzavřených, tak můžeme akorát čekat, co se naskytne. Jsme připravení na to, že toho letos moc nebude, a chceme to spíše využít k napsání a zkoušení nových songů.
