Novozélandská zpěvačka Kimbra, která má na kontě dvě ceny Grammy, se již brzy představí v pražské Lucerně. V rozhovoru nám prozradila něco o tom, jak přistupuje ke skládání muziky a co stálo za vznikem její poslední desky.
Tvé poslední album Primal Heart je více osobní než předešlé. Bylo těžké se otevřeně pustit do některých témat, jako například v písní Everybody Knows?
Vždycky je náročné zaměřit se na věci, o kterých obvykle nemluvíme. Je to určitá konfrontace sebe sama. Proto nejdříve často přemýšlím, že bych text trochu změnila, aby to bylo méně přímočaré. Pak si ale vzpomenu, jak miluji, když jsou písně upřímné a osobní, takže se tomu se svými skladbami také snažím dostát.
Jaká nejdůležitější témata se na této desce podle tebe skrývají?
Odvaha, sdílené utrpení a lidské ambice.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 10 One-hit-wonders posledního dvacetiletí
Na rozdíl od předešlých desek, Primal Heart byla nahrána v New Yorku. Bylo pro tebe město samotné novou inspirací?
Z New Yorku jsem toho rozhodně načerpala hodně. Zbožňuju, jak v tom městě mohu pozorovat tolik různorodých životů a odlišných kultur během jedné hodinové procházky. Spoustu nahrávání proběhlo v Los Angeles, ve spolupráci s Johnem Congletonem, ale duše téhle desky se pro mě zrodila v New Yorku, protože jsem tam na ni dala dohromady nejvíce materiálu. A chtěla jsem, aby ty skladby vycházely z místa, kde jsem se v této fázi života nacházela.
Jak vypadá tvůj proces skládání písní?
Mám spoustu textů v mých deníčcích, abych po nich mohla kdykoliv sáhnout, když mě zrovna napadne nějaká melodie. Momentálně skládám hodně na piano, ale dříve to byla spíš kytara nebo jsem začala s nějakým bicím rytmem a potom jsem na něm dále stavěla vznikající píseň. Snažím se ale na ten průběh neklást omezení. Takže někdy klidně napíšu song v hatmatilce a úplně nakonec k tomu teprve složím text.
Máš nějaké hudební umělce, kteří tě dodnes inspirují?
David Byrne, Daniel Johns, Björk, Beyoncé, Cornelius a Bilal.
Jsi velmi populární také svými kolaboracemi, existuje nějaká vysněná spolupráce, kterou bys chtěla zažít?
Chtěla bych spolupracovat s velkým pěveckým sborem a aranžovat jim vokály.
Rozhovor: Cigarettes After Sex: Jedna věc naše fanoušky spojuje – jsou to všechno romantici
Mezi fanoušky se stala velmi oblíbená skladba Version of Me. Myslíš, že jsi se v průběhu let stala „lepší” verzí sama sebe, jak v ní zmiňuješ?
Asi úplně nevnímám osobnostní růst jako něco lineárního, spíš je to pro mě jako příliv a odliv. Podle mě pomalu a s odstupem času začneme přijímat sami sebe v takovém stavu, který nám umožňuje dozrát a zároveň si postupně uvědomujeme, kolik jsme už překonali životních překážek. Proto myslím, že jsem za poslední rok vyspěla a stávám se tím, kým chci být. Ale stejně jako všichni ostatní, mám momenty, kdy jednoduše narazím.
Zanedlouho vejde do kin muzikál Daffodils, ve kterém máš roli i ty. Myslíš, že tahle zkušenost nějak ovlivní tvou muziku?
Vždy se hodně naučím, když zkouším něco, co je pro mě nové. V mládí jsem sice malinko hrála, ale tohle je poprvé, kdy jsem byla na natáčení filmu. A myslím, že to přinejmenším trochu změnilo způsob, jak přistupuju ke skládání textů a jak je důležité vyprávět příběh každým slovem.
