S Jakubem Trlidou jsme si popovídali o jeho hudebních začátcích, inspiracích a spoustě dalších věcí, včetně chystaného nového alba skupiny GOC. Je zajímavé, že i v dnešní době, kdy jsou žánry jako hard rock, takřka až na AC/DC či Airbourne v těžkém undergroundu a hrají je povětšinou šediví pánové padesát plus, se dnes najdou kapely, které tvoří jenom mladí kluci a dávají tomuhle old school žánru pořádně za uši.
Kdy a kde jsi se poprvé setkal s hudbou?
Už od mala u nás hrával v rádiu z CD často Jarek Nohavica, Zuzana Navarová nebo Bratři Ebenové, což jsem si pouštěl pořád dokola a zpíval si, asi protože to bylo česky a vtipné, ale vše začalo, až když mě máma vzala ve čtvrté třídě do soukromé hudebky a se slovy: „Tvůj otec hrál, já hraju pořád, takže ty bys měl taky! A bude to kytara!“
Ovlivnilo Tě nějak toto setkání?
Ani ne (smích). První rok a půl jsem hrál jenom tak, prostě proto, že mě přihlásili. V prvních měsících jsem toho občas chtěl i nechat, nešel mi akord G dur, později se to ale nějak překlenulo a když už jsem přehrál komplet všechny zpěvníky, začalo mě to i bavit. Přišel druhý stupeň ZŠ a s ním nové objevy, Jarka Nohavicu vystřídal Jimi Hendrix a Ebeny zprvu Kabát a později moji osudoví AC/DC, s tím i koupě elektrické kytary a první skládání písniček, textů atd.
Studoval jsi hudbu nějak více? Je spousta lidí, co jsou samouci a dobře to funguje. Je to Tvůj případ nebo jsi prošel rukama učitelů?
Vlastně obojí, když o tom tak přemýšlím. Vystřídal jsem za tu dobu asi 3 školy. Na akustickou jsem se učil v Přerově, poté jsem dojížděl na elektrickou do Kroměříže a rok dva později ještě občasné konzultace zase v Přerově. Všechno to byly soukromé školy. I když se do mě všude snažili jakkoliv nacpat hudební teorii a noty, tak se jim to nepovedlo – nikdy mě to nebavilo. Z čehož dnes nemám tolik radost, ale jelikož jsem se vše dokázal naučit podle poslechu, tak mi to nevadilo a byl jsem spokojený.
Preferoval jsi v té době nějaké konkrétní žánry a kapely, které Ti byly vzory? Snažil ses do nich promítnut a podle nich i hrát nebo jsi byl neústupný a šel sis svou cestou?
No jasně! Na prvním stupni jsem poslouchal všelicos, ale druhý stupeň pro mě byla inspirací muzika skupin Kabát, Tři Sestry (inspirace ve vtipných textech) a ze zahraničních to byli Jimi Hendrix, Black Sabbath a AC/DC – tady šlo o tu obrovskou energii, která z jejich muziky sršela. Takže jsem si říkal, že takovou muziku chci jednou hrát.
No a určitě sis také jako správný muzikant prošel i nějakými kapelami, kolik jich řádově bylo, co hrály?
Když nepočítám hrání v souborech na střední, nebo zaskakování v kapelách, tak celkem tři. Na základce to byla Rockotéka, od devítky pak revival Jimi Hendrixe a v současnosti GOC.
Teď to vezmeme ještě retrospektivně, co Tvá první kapela, fungování, žánr?
První kapela vznikla asi v sedmé třídě, parta kluků ze základky a okolí. Nahráli jsme i pár skladeb, ale dřív než se cokoliv rozjelo, tak se to rozpadlo. Bubeník hrál pár týdnů, baskytarista nechtěl koncertovat a kytarista byl zdaleka. No a já jsem tou dobou dostal nečekanou nabídku hrát v revivalu kapely Jimiho Hendrixe, takže se to rozhodlo samo.
Kam Tě to posunulo?
S Rockotékou jsem si zažil první hraní v kapele, vydělali jsme si brigádama na bicí a to mě na tom moc bavilo, přišly taky první zkušenosti s hlukem a stížnostmi našich sousedů (zkoušelo se u babičky ve sklepě) no a samozřejmě jsme tajně čuchali k pivku, co tam měl děda v ledničce. Tenkrát jsme zněli tak nějak punkově, 3 akordy, něco jako sólo a řvaní textů podobným Na Kovárně to je nářez (první album kapely Tři Sestry – pozn. red.)! No, čím blíž jsme byli k rozpadnutí, tím víc jsem si uvědomoval, že takhle hrát nechci! Přestal jsem poslouchat tuhle českou scénu a věnoval se poslechu převážně AC/DC. Jak už jsem říkal, přišla možnost hrát druhou kytaru a hlavně vytvořit image v revivalu Jimiho Hendrixe. Klukům v kapele bylo přes 50 a kytaristovi 60 a někdo tam musel poskakovat (smích). Měl jsem (a pořád mám) velké kudrnaté vlasy, spoustu hippies hadrů, tamburinu, conga a samozřejmě kytaru. Tohle hraní mě dostalo na pódia po celé ČR a dalo mi spoustu zkušeností, ze kterých čerpám dodnes. Tahle sranda se rozpadla na konci roku 2015.
Co bys řekl na otázku v které kapele, kde jsi působil, sis připadal hudebně nejspokojenější a proč?
No, nejspokojenější jsem momentálně v GOC a doufám, že mi to spoustu let vydrží, protože konečně hraju muziku, jakou jsem si představoval a vysnil! Syrový hard rock! Ostatně náznak alba I’m ready jsem vymyslel už na konci Rockotéky, ale až teď za těch správných podmínek jsem ji mohl dodělat.
Jak jsme si o Tobě zjistili, byl jsi vždy tvořivý člověk, pracuješ teď na něčem nebo čekáš na políbení múzou?
Vysledoval jsem na sobě tu věc, že když si sednu ke kytaře a jenom tak si brnkám, tak mě nikdy nic nenapadne, ale jakmile jsem ve sprše, za volantem, nebo právě usínám, tak mi ty moje největší pecky začnou hrát hlavou (smích). No a co z toho si zapamatuju, to se jdu hned naučit. Většinou to kluci v kapele rádi přijmou a skladba je na světě. Pravidlo je, že to musí vždycky šlapat!
V současné době hraješ s GOC, máte celkem zajímavé jméno Group of Cocks, to jméno je myšleno vážně, nebo jak to má posluchač a fanoušek chápat?
No, jelikož jsem se snažil být vždycky slušný chlapec, a bohužel neumím moc anglicky, tak překlad názvu Group of Cocks mi „strýc gůgl“ přeložil jako Banda Kohoutů. A tak se k tomu stavím a beru to tak! (smích)
Hrajete tam v tuto dobu velmi okrajový žánr hard rock, necítíš, že by to nemusela být ta nejšťastnější cesta do hudebních vod?
Ani ne, ostatně z jazzu se vyvinul rock’n’roll, z něho hard rock atd, atd. Je pravda, že dnešní hudební trendy se linou směrem, kterým sám nerozumím, ale lidé to chtějí. Takže dalo by se říct, že naše muzika není aktuální, ale pokud někde zahrajeme, dostává se nám veliké pochvaly (hlavně od starších ročníků) (smích). Stojím si za tím a nehodlám s tím přestat!
Po vašem prvním albu I’m ready, určitě chystáte něco dalšího, za jak dlouhou dobu byste o sobě zase chtěli dát vědět?
Důležité je pořád o sobě dávat vědět, hlásíme se na všechny akce, které jenom potkáme, nebo kde se nám naskytne příležitost. A co se alba týče, velice rádi s klukama zase něco natočíme, materiály už se postupně kupí, ale jelikož jsem velice vybíravý, tak nechci nic uspěchat.
Kam si myslíš, že Tě kroky v Tvém hudebním životě zavedou?
Chtěl bych naši muziku v duchu 70. let znovu oživit a dokázat všem, že to nejjednodušší je nejlepší (smích). Baví mě to jako celek a pokud se budeme snažit, tak to dle mého názoru někam dotáhneme, a pokud to bude dál, než za dveře zkušebny, splnil se mi sen.
Děkujeme za rozhovor.
Není za co, rádo se stalo.