Deska je venku a také je už řádně pokřtěná. Řeč je o albu Sex and Sports? Never! od Monkey Business. Kdo by však chtěl vědět, jak tahle super placka přišla na svět, může si přečíst tento rozhovor přímo s Matějem Ruppertem.
Na začátek se zeptám na název alba, tedy Sex and sport? Never! Je to podle titulní písně, nebo to vychází ještě z něčeho jiného?
My jsme se v kapele dohodli, že se k názvu desky nebudeme vyjadřovat a že necháme všechny lidi, kteří se o to budou zajímat, aby si v tom zkusili něco najít.
Takže to není jen podle té písně?
Není, nejdříve vznikl název alba, následně název písničky.
Bude nové album v něčem jiné? Stanovili jste si třeba nějaké rozdíly, nebo je to klasika MB?
Je to složité. Člověk prostě dělá nové písničky, dělá je s tím, aby ty písničky byly co nejlepší. V první řadě aby se líbily nám, potom si strašně přejeme, aby se líbily také někomu jinému. Samozřejmě to není tak, že bychom si dělali nějakou interní věc jenom pro sebe, to ne, ale první rozhodující hledisko jsme my – aby my jsme ty písničky milovali a abychom je měli my rádi. Roman, jakožto tvůrce většiny skladeb, se snaží vždycky přijít s něčím novým, a to jak sám pro sebe, tak i pro nás. To není, že najednou z ničeho nic začneme dělat rock’n’roll, ale v rámci nás přijít s nějakým obohacením. My jsme hodně rytmická kapela. Jinak si myslím, že naše kapela má nějaký stabilní výraz, který se nějakým drastickým způsobem nepromění. A jsem rád, že ho máme, že jsme poměrně rozpoznatelná kapela už na první poslech. Bytostně nás baví taková hořko-sladká atmosféra osmdesátých let – těch nejlepších kapel, které máme rádi. Taky nás nebaví nějaký ten čistý přímočarý eurofunk. Další podstatnou věcí jsou texty, kterými se hodně zaobíráme, a také nás dost odlišují od jiných funkových kapel. Jsou náročné a leckdy závažné. Poměrně často také používáme to, že píseň, která může působit poněkud banálněji, tak tím textem ji zcela zvrátíme. Text je pro nás nástroj, jak tu píseň úplně dodělat. Taková třešinka na dortu. Rozhodně to není tak, že bychom si sedli a řekli si, že uděláme k patnácti letům nějakou speciální desku. My jsme udělali desku stejně, jako kdybychom měli třeba sedmnáctiny, prostě super desku.
Berete někde inspiraci, nebo by se dalo říct, že jste si sami sebou už inspirací?
Myslím si, že to tak je. Použiju Romanova slova, kdy už několikrát řekl, že ho na tom nejvíce baví ta představa, že udělá písničku, už ten demáč perfektně smíchá, pak nám to někde pustí a my prostě zemřeme štěstím. A to si myslím, že je ten jeho hnací motor a hnací motor i celé kapely. Roman je tak fantastický zpěvák, že by to klidně mohl dělat i sólově, ale jeho baví ta kolektivní věc. A to baví i mě, to jak to děláme všechno dohromady, že se sejdeme někde u piva a řešíme, o čem bude jaká písnička. To je ten hnací motor Romana a myslím, že to má stejně tak i u J.A.R.ů. Pustí jim písničku a ta ty lidi usmrtí.
Takže je nějaký model na to, jak ty písničky vznikají?
Většinou je to tak, že Roman udělá hotovou písničku. Často se navštěvujeme. Pustí mi rozpracovanou písničku a společně tam ještě něco domyslíme, ale vesměs to všechno skládá Roman. To samé se týká basy, kdy Pavel Mrázek vymyslí nějakou basovou figuru, na kterou Roman udělá písničku.
A texty?
Texty pak děláme dohromady. Máme takovou metodu, která je ve finále asi trošku složitější, a tou je to, že Roman udělá hotové písničky, společně je dopracujeme a na ty skládáme texty. A ten mechanismus je takový, že já, Roman Holý, Pavel Mrázek a náš textař Vratislav Šlapák se sejdeme a vymyslíme témata na jednotlivé písničky. Což je většinou nejzábavnější proces. Zaplaťpánbůh, že my ty nápady stále máme. Pak přichází trošku závažnější fáze, která je způsobená tím, že každý bydlíme někde jinde. To nás trošku časově limituje a ty texty se bohužel tvoří dost překotně, ale na druhou stranu nám jde všem o to, aby ty texty byly co možná nejlepší. Také moc dobře víme, že ty texty nejsou úplně nejsrozumitelnější, ale jinak to dělat neumíme a asi ani nechceme umět. Udělat přímočarou písničku o lásce, takových je na světě spousta, ale udělat skvělou písničku o vyrovnání se s ne úplně otevřeným a láskudávajícím otcem, jako je třeba píseň Mr. Egg na nové desce, to jen tak nějaká kapela nemá.
Vyčerpali jste nyní svou zásobu nových skladeb, nebo vám nějaký materiál zbyl?
Roman je strašlivě výkonný, velice pracovitý člověk, který navíc nemá jen tu jednu kapelu. V momentě, kdy my jsme začali pracovat na nové desce pro Monkey Business, tak on dělal novou desku pro J.A.R. a dokončoval desku Terezy Černochové, takže je v neustálém tvůrčím procesu. A někdy se stane, že písnička, která měla být původně třeba pro Monkey Business, je dneska na desce Terezy Černochové. Stejně tak se stalo, že písnička, která měla být na naší první desce a v tu dobu se nám nějak moc nehodila, se dostala na třetí desku.
Na desce hostují Marta Kubišová, Wabi Daněk, Mucha, Mark Stern a další. Můžeš vysvětlit jednotlivě volbu těchto hostů?
Marta Kubišová je pro mě člověk, který je vlastně chlap ze všech chlapů, ačkoliv to je žena. Ona by to asi nerada slyšela, ale takhle statečného člověka, jako je Marta Kubišová, aby člověk pohledal, a to i obecně ve světě. To, že si jí vážíme jako člověka, je jedna věc. Další je pak to, že je majitelka jednoho z nejzajímavějších a nejlepších hlasů v historii české populární hudby a vždycky mě bavila představa, že s ní něco uděláme. Už jsme si to říkali před třemi lety, zvali jsme ji i na nějaký koncert, což pak nevyšlo. Viděl jsem se s ní osobně asi třikrát, byla tam nějaká vzájemná sympatie, a když přišlo na písničku Sex and sport? Never!, tak jsme od začátku věděli, že by bylo dobré, kdyby ten refrén zpívala žena. Protože od Tonyi by to bylo asi příliš anglické. Takže nás to nemohlo navést nikam jinam, než na Martu Kubišovou. A já jsem strašně rád, že do toho šla, protože jsem se hrozně bál, že se jí nebude zdát třeba ten text. Ona se ale jako vždy projevila jako naprosto fajnová ženská a řekla, že s námi samozřejmě udělá cokoliv. Bylo to neuvěřitelně nádherné.
A prozradíš, jak si vedla s tím anglickým textem?
Perfektně. Ne, že bych byl úplně překvapený, ale ta výslovnost je naprosto perfektní. Dokonce si myslím, že když si to pustí člověk, který nezná poměry v české populární hudbě a nebude znát Martu Kubišovou, tak si bude myslet, že je to nějaká britská zpěvačka.
A co Wabi Daněk?
S Wabi Daňkem jsme se spřátelili na našich koncertech, kam jsme ho pozvali jako hosta. To vyvěrá z toho, že ho máme taky strašně rádi, ačkoliv jsme nikdy nebyli patriový fanoušci, ale on nás vždycky bavil. Ohromná věc je fyziologie jeho hlasu. Jeho hlas je tak neuvěřitelně fantastický. V tom Roman také vyniká, že si dokázal ve své písničce představit takovýto hlas. Já jsem si myslel, že s ním uděláme třeba ploužák, a ona je to docela tvrdá věc. Takže už na těch koncertech jsme si řekli, že by bylo dobré něco společně udělat. On byl pro, tak jsme se bavili o tom, o čem by ta písnička měla být, a myslím, že to dopadlo perfektně. To jsou věci, které přicházejí spíše nepřipraveně. To není tak, že bychom se domluvili, že teď vyzveme tohohle. Tak to není, to přichází samo. Třeba u dalšího hosta, Marka Sterna, což je jeden z nejvýznačnějších kytaristů světa, to bylo tak, že Roman říkal, že by v té písničce bylo dobré nějaké sólo. Někdo na to řekl, že by to dal pěkně Stern, tak jsme zavolali Kájovi Růžičkovi do New Yorku, který se etabloval mezi jazzový esa v Americe, a ten to s ním domluvil. Stern to nahrál v New Yorku, pak to poslal zpátky. Jde o to, že to prostě musíte někdy zkusit.
Jaké další hosty na desce můžeme slyšet?
Já bych určitě rád zmínil Muchu, což je naše velká kamarádka. U ní to vzniklo tak, podobně jako s Wabim, že jsme ji měli jako hosta na turné a tak jsme se sblížili, že bylo logické, že s námi musí něco udělat. Tereza Černochová tam pak hostuje v jedné písničce jenom malinko, ale krásně ten refrén okořenila. Je tam také Kája Růžička, který tam má v jedné písničce úžasné a světové saxofonové sólo. Na závěr si nechávám našeho oblíbence, což je Gábor Presser ze skupiny Locomotiv GT, která je podle mě jedna z nejvýraznějších evropských kapel vůbec. Je nesmírně nedoceněná, protože zpívala v maďarštině. Ale nás neskutečně bavila a speciálně Mindenféle Emberek, což je takový první funkový diskohit, který neustále sjíždíme na každém mejdanu a kde Gábor Presser zpívá hlavní hlas. Já se s ním tady sešel někdy v listopadu, domluvili jsme se a jsem strašně rád, že ho na té desce máme.
Když to shrneme, tak jaké bylo samotné nahrávání ve studiu?
Já osobně nemám nahrávání ve studiu moc rád. Daleko raději hraju živě, protože když se něco u toho nahrávání nepodaří, tak to můžeš nahrát znova klidně tisíckrát. Mám ale furt pocit, že jsem takový nějaký svázaný. Byl bych rád, kdybych se na dalším nahrávání ještě více uvolnil. Ale doufám, že je to jen můj pocit a že to není na té nahrávce znát. Jinak nahráváme už v domácím studiu u Romana, takže to je nádhera. Jel jsem do Sušice na tři dny, z toho jsme dva dny nahrávali, a pak jsme šli k vodě.
V titulní písničce Sex and sport? Never! zní zvuk ping pongového míčku, je to opravdu nahrané, nebo je to jen nějaký sample?
To je rozhodně pravý pingpongáč, který nahrál Roman. Roman má krásný a kvalitní ping pongový stůl, na kterém mě vždycky poráží, protože ping pong hraje perfektně. Myslím si, že se ten zvuk do té písničky perfektně hodí.
Ve skladbě Mr. Egg zase můžeme slyšet typickou znělku ,,Pana Vajíčka”. Souvisí to přímo s touto postavou?
S konotací, že je to komunistická znělka na reklamu, vůbec ne. Souvisí to s tím názvem. Je to v podstatě vyrovnávání se se svým otcem. Teď do toho nepleťme mého nebo Tonyi otce, protože můj otec byl všechno, jen ne Pan Vajíčko. Naše představa Pana Vajíčka je tatínek, který je uzavřen ve své skořápce, což se některým lidem už stalo, že jejich tatínek nebyl tak vřelý, nedával své city tak na odiv. To třeba neznamenalo, že ty děti nemiloval. Je to spíše o chlápkovi, který je uzavřen do sebe a těm dětem dává trošku jiný poselství, než jaké mi dával můj táta, který je naprostý milan, který objímal a do dneška objímá. Mr. Egg je tedy o vyrovnávání se se svým fotrem, který to úplně nezařídil tak, jak by to asi bylo dobrý.
Slyšel jsem, že jste si v rámci nové desky splnili mnoho přání, jaká to jsou?
Já jsem si splnil velké přání s Gáborem Presserem, s Mikem Sternem a tak dále, takže hlavně co se týká těch hostů. To je ale tak vždycky. Hosty nevybíráme tak, abychom prodali o pět CDček více. Jsou to lidi, kteří těmi písničkami zase musí bavit nás. To, jestli jsou nějakým způsobem zajímavý pro lidi, to si myslíme my. Jsem přesvědčen, že třeba Mike Stern je zajímavý. Jsme rádi, když to vzniká v nějakém souznění. Ideálně, když se s těmi lidmi potkáme. Já osobně jsem si splnil tedy sny Gáborem Presserem a Martou Kubišovou.
Letos slavíte patnáct let působení kapely Monkey Business. Jak jste to oslavili?
Já osobně bublaninou a horkým mlékem. Jinak jsme měli 21. května velký narozeninový koncert, kde jako host byla Marta Kubišová, Iva Bittová a Ondřej Havelka. Měli jsme předkapelu Ohm Square. Také jsme měli nové kostýmy a kromě spousty nových písniček jsme hráli i průřez těmi patnácti lety.
A nějaké turné k tomu?
My turné v podstatě máme. Teď jsme v průběhu tohoto turné, které se jmenuje 15 let na stezce kamarádství.
Víte třeba už, co vás čeká potom?
Tak samozřejmě festivalová sezóna. Ale my tu oslavu nijak neohraničujeme. Teď máme turné jarní, ten velký koncert to jakoby uzavírá, ale neuzavírá, jedeme dál. Na festivalech a dalších akcích budeme furt slavit těch patnáct let až do vánočních koncertů, kdy budeme mít v prosinci sérii tří vánočních koncertů v Lucerna Music Baru. A tam se asi definitivně všichni příšerně ožereme.
