Michal Pavlíček o novém albu Stromboli: Fiat Lux propojuje minulost se současností

Michal Pavlíček | Foto: Jan Mareš

Fanoušci se dočkali! Legendární Stromboli se vracejí na scénu a to hned s novým albem Fiat Lux. Ve čtvrtek 4. prosince také odehrají koncert v O2 areně, k příležitosti 30. výročí své existence. Na desku, na koncert a na další jsme se zeptali přímo lídra Stromboli, Michala Pavlíčka. 

Co přinese nové album Fiat Lux?

Můžete očekávat jakési oživení ducha Stromboli. Já jsem napsal hudbu, o texty se postaral z velké části Vlasta Třešňák, dva napsal i Petr Kolečko. Kromě jednoho duetu se mnou je na CD dominantní zpěv Báry Basikové. Samozřejmě se na něm objeví i rytmika Kryšpín – Veselý, která byla pro Stromboli v těch dávných dobách zásadní. Myslím si, že je to naše současná výpověď. S Vlastou jsme se na téhle desce hlouběji propojili a jeho básně mne velmi inspirovaly. Bára písně nazpívala citlivě i razantně. Má vyzrálejší hlas a já jsem hodně využíval její spodní rejstříky.

Co vedlo ke comebacku?

Má to několik rovin. V době, kdy byli Stromboli, jsme měli velký okruh fanoušků. Podobně jako Pražský výběr. Stromboli byla také kultovní kapela, fanouškové se na koncertech Báry nebo mých hodně ptali, jestli ještě někdy budou Stromboli. Potom přišel impuls od mého syna Michala a Libora Pločka z rádia Beat, kteří navrhli, že bychom k výročí Stromboli mohli udělat nějaký koncert. Já jsem to hodně zvažoval, protože dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Měli jsme s Výběrem úspěšný comeback usmíření, který ukázal, že to jde. A tak jsem se rozhodl to zkusit i se Stromboli. Koncertu se ujala O2 aréna, které se ten nápad líbil. Tento jeden vzpomínkový koncert děláme nejen pro sebe, ale  hlavně pro naše fanoušky. Udělat si pěkný večer, kde zazní ty dávné skladby Stromboli a zkusíme trochu zase pootevřít ten kráter emocí. A když už se to takhle dohodlo a upeklo, tak jsem si říkal, že by to chtělo propojit tu minulost se současností a dát k tomu koncertu i dárek v podobě CD. Tak jsem připravil desku Fiat Lux tedy Budiž světlo.

Bude se tedy lišit od předchozích desek?

Já myslím, že jo. Samozřejmě nějaké to pojítko tam je, ale já jako výhradní skladatel Stromboli jsem se od svého rukopisu zas až zásadně neodchýlil. Stromboli je moje dítě. Ale neznamená to, že bych chtěl kopírovat to, co bylo. Měl jsem obavy, o čem zpívat, jaký smysl tomu dát. Nechtěl jsem se zase opakovat s Morgensternem. Pak jsem dostal nápad oslovit Vlastu Třešňáka, což bylo stěžejním momentem minulých měsíců.

Takže se skladby budou odvíjet od názvu Fiat Lux?

Já jsem na dva texty oslovil ještě Petra Kolečka. Takže deska vyznívá jako psychedelická zpověď o životě a o různých abstraktních pocitech, od smrti až po lásku. Je tam v podstatě i stín našeho věku.

Jaké bylo nahrávání?

Pro mě to byl, i se složením a s přípravou, několikaměsíční maratón. Jinak Klauda natočil bubny za dva dny práce a Jirka basy podobně. Bára to nazpívala asi za týden. Točím hodně verzí, takže největší časová zátěž je pak jejich vybírání. Samozřejmě jsem se, skoro jako vždycky, dostal do časového stresu a smíchal jsem to s Andy Lažem za pár dní.

Jak tedy oslavíte své 30. výročí?

Koncertem 4. prosince v O2 aréně, který bude mít určitou gradaci. Zazní tam staré i nové věci. Hosty budou Vilém Čok, Roman Dragoun, Guma Kulhánek. A ve finále se pokřtí deska.

Chystá se něco speciálního?

Speciální bude to, že se scény a světel ujal Radek Havlíček a Panki, kteří dělali scénu i světla kapele Kabát. Takže je připravená zajímavá scéna a myslím si, že by to mohl být i hezký vizuální zážitek. Jsme statická kapela, jedná se o hudbu s mnoha náladami, s mnoha pocity, ale i s bigbítem. Takže by to mohla být podívaná.

V jaké fázi jsou nyní přípravy?

Zkoušíme celý měsíc. Scéna a světla se připravují už delší dobu.

Kdo má u vás hlavní slovo?

No to mám já. (smích) Ale nejsem žádný diktátor. Snažím se být tolerantní. Neznamená to, že bych o Báru štípal kytaru, když náhodou zpívá falešně. Ale tím, že skládám muziku a vymýšlím koncepci, jsem zkrátka tím kapitánem na lodi. Ale s Bárou máme úžasné propojení a rozumíme si.

Cítíte nějakou velkou proměnu za těch třicet let?

Myslím si, že když si ty písničky zahrajeme, tak je to čisté dejavu. Vše naskočí jako kdysi a funguje to. Proto je ta nová deska vlastně propojením mezi minulostí a současností. Většinou jsou ty comebacky o tom, že si lidi listují tím památníčkem a dojímají se nad svými starými fotkami. Samozřejmě to tak musí být, ale chtěl jsem tomu koncertu novými skladbami vdechnout i čerstvý dech.

Michal Pavlíček

Jak na to vaši kolegové reagovali, když jste přišel s nápadem comebacku?

Samozřejmě pozitivně, protože je to pro nás velký kus společné historie. Pro Báru je to zásadní. Vedle Precedensu to byla její nejslavnější etapa. Všichni jsou nadšení a pro mě je důležité, že jsme to aktualizovali tou novou deskou Fiat Lux.

Je těžké se držet stejného stylu v dnešním světě stylové rozmanitosti?

Jsem už přeci jenom usazenější skladatel, neměním každý den svůj rukopis. Vkládal jsem ho jak do Stromboli, tak do Pražského výběru nebo do BSP. Ale rád si zahraju komorní věci třeba s Monikou Načevou. Nebo hraju projekt s Michalem Nejtkem Harmony tour. S DJ Luccou jsem občas vyrazil i na taneční festivaly, kde hraju takovou psychedelickou kytaru. Ale ty tři hlavní pilíře, ve kterých jsem opravdu fungoval, byly Pražský výběr, Stromboli a BSP. To je ta hlavní rovina, na které se pohybuji.

Ještě by mě zajímala skladba Post Scriptum, která se dotýká tématu lesbické lásky. Proč bylo zvoleno toto téma?

Proč ne? Je to taková jemná věc. Když jsme na tom s Vlastou dělali, tak jsme si říkali, že by bylo hezké zobrazit intimní vztah tímhle způsobem. Báře toto téma je blízké, kdysi napsala knížku právě o lesbické lásce. A mně to přijde takové něžné, vzešlo to z nálady té písničky. Je to píseň o smutku a samotě a je jedno, jestli je to o vztahu mezi dvěma ženami anebo mužem a ženou.

A co Stromboli čeká po narozeninovém koncertě?

To se uvidí. Pokud bude opravdu velký ohlas, tak pak můžeme uvažovat o sérii dalších koncertů. Ale nechci plánovat dopředu.


Napište komentář

Jan Mareš
O Jan Mareš 352 Článků
Mezi mými koníčky jsou dva nejdůležitější - hudba a psaní. Hudbu miluju tolik, jako málo věcí na tomhle světě. Proto poslouchám, hraju, tvořím, fandím, zkrátka vše, co se s hudbou dá dělat. Kytara je jednou z lásek mého života. Ale rozhodně jsem otevřený i jiným stylům, než těm s kytarou. Důležité je, aby mě to bavilo. Píšu a fotím, protože v obojím je kus mého JÁ. Proto jsem také vystudoval Střední školu sdělovací techniky a nyní jsem na Universitě Jana Ámose Komenského (obor Sociální a mediální komunikace). No a co víc si přát, než že mé dvě záliby spojím!? To mi MONSTERMUSIC.CZ dokonale umožňuje.