Německý indie-folk band známý pro své skladby Stolen Dance, Flashed Junk Mind nebo Cocoon se s námi podělil o své plány do budoucnosti, úspěchy a vztah k Praze.
Aerodrome Festival letos přivezl spoustu světových hvězd. Po boku Lany Del Rey, Wize Khalify a Macklemore v pátek 29. června 2018 vystoupila i německá trojka Milky Chance a redakci MonsterMusic se naskytla příležitost položit pár otázek dvěma zakládajícím členům, Clemensovi Rehbeinovi a Philippovi Dauschovi.
Fotoreport: Aerodrome Festival – Lana Del Rey, Stone Sour, Chvrches a další, 29. 6. 2018, Panenský Týnec
Začneme docela tematickou otázkou. Nacházíme se na Aerodrome Festivalu – to už bude váš druhý tuzemský festival a v únoru jste si u nás střihli i sólové klubové vystoupení. Koncertování vám rozhodně není cizí. Co ale máte radši? Vlastní intimní koncerty, nebo outdoorové festivalové davy?
Phillip: V tomhle asi úplně nemáme preferenci. Samozřejmě jsou klubové koncerty víc uspokojující – lidé se přišli podívat jen na tebe, pravděpodobně znají skladby o něco lépe a celkově je to takové, jak už jsi říkala, víc intimní. Festivaly jsou zase krásné tím, že se rozhlédnete a vidíte spousty free, usměvavých tváří se skvělou energií, co se sešly na jednom místě, aby oslavily hudbu a prostě tak byly spolu.
Máte v hlavě nějaké vystoupení, které třeba z těchto důvodů nejde zapomenout?
Clemens: Jo, to určitě, může za to spoustu věcí, třeba i naše nálada. Někdy to ale prostě má jiskru, která se nedá vysvětlit. Tak to bylo třeba teď na jaře ve Španělsku. V Madridu a Barceloně z fanoušků sršela neuvěřitelná energie, byli velice entuziastičtí a nadšení, že nás vidí, což je překvapivě docela dobrý pocit (smích).
Pocházíte z německého Kasselu, města přímo uprostřed země, takže to do Čech nemáte úplně blízko, přesto by nás zajímalo, jestli jste v České republice měli možnost strávit nějaký čas, když do toho nepočítáme turné?
Phillip: Několikrát jsme byli v Praze, ale zbytek země moc neznáme, i když předpokládám, že to bude vypadat podobně jako u nás. Do hlavního města jsme přijeli několikrát s kamarády i jako studenti. Je to krásné místo, v létě je to ideální, máte dobré jídlo!
Clemens: Hlavně ty sladké skořicové rolky!
Phillip: … a taky pivo je dobré.
Clemens: A levné!
Pokud by vás život nezavedl k hudbě, jakým směrem byste se pravděpodobně vydali?
Clemens: Myslím, že bychom se stejně nějakým způsobem točili okolo hudby. Momentálně všichni cítíme, že je to naše poslání, kdybychom neměli kapelu, tak si vymyslíme, jak být k muzice blízko i jinak. Ale celkově máme pocit, že děláme to, co nám bylo určeno.
Máte před sebou teď nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?
Phillip: Hudebně asi ne, ale já bych se chtěl stát vegetariánem.
Clemens: Jo jo, to už zkouším čtyři roky a docela mi to jde (smích). Phillip má pravdu, co se týče muziky, jsme teď spokojení, snažíme se co nejvíce koncertovat a průběžně pracujeme na desce, doufáme, že ji stihneme vydat příští rok. Mnohem více se teď snažíme pracovat sami na sobě. Být lepšími lidmi a poznat, jací vlastně jsme.
Tvoření nových písniček je docela neobyčejný zážitek. Máte nějaký rituál, kterého se při sessions držíte, nebo do toho skočíte po hlavě a ono z toho něco vyleze?
Clemens: Dostat nápad je docela spontánní záležitost, důležité je si ho zaznamenat, jinak je ztracený, může se to totiž stát úplně kdekoliv. Ve finále nám ale moc nezáleží na tom, jak to dáme dohromady. S Phillipem si nápady přehazujeme a doplňujeme je, jako kdybychom hráli ping-pong.
Tak vám přeji hezkou zábavu při koncertu, těšíme se a snad se všechno podaří!
Phillip: Děkujeme, snad to není naposledy, co tu vystupujeme.
