Jake Widow, frontman kapely Nasty Ratz, si na chvíli odpočinul od učení a momentálního hledání nového kytaristy a přiblížil nám, jak to s glam rockovými Nasty Ratz vlastně teď vypadá, kolik času mu zaberou přípravy na koncert a jak vznikal nejnovější klip k singlu Against The World.
Ještě zajímavější než to, že v dnešní době zpíváš v glam rockové kapele, je, že jsi navíc i učitel. Co učíš? A chodí tvoji žáci na koncerty Nasty Ratz?
Učím angličtinu v osmé třídě. A některá děcka se už podívat byla. Ale oni se mě vždycky ptají, kdy bude koncert, já jim to řeknu a oni pak stejně nepřijdou (smích). A přitom jim to říkám pořád, že ty jedničky nejsou zadarmo, že je potřeba i domácí příprava (smích). Je ale pravda, že se mi jednou stalo, že na koncert přišla půlka třídy.
Čtěte také: Rockeři Nasty Ratz se vrací, a rovnou s novým klipem Poetic Justice
Když jsem na koncertě jakékoli kapely, která nevystupuje vyloženě profesionálně, tak mě vždycky fascinuje, že ti týpci na pódiu dělají v reálném životě i něco jiného.
No já bych právě v reálným životě nic jinýho dělat nechtěl. Teda, já bych nejraději nedělal vůbec nic a jenom bych ležel (smích). Ne, strašně moc bych se chtěl živit jenom tou hudbou. A věřím tomu, že se mi to jednou povede. Jinak bych to asi nemohl vůbec dělat a investovat do toho tolik času a energie. Navíc první věc, co jsem říkal klukům, když jsem je přijímal do kapely, bylo to, že přesně k tomu ta kapela směřuje.
A tahle sestava fungovala rok, že jo?
Jo, je to tak, ale znal jsem je už dřív. Třeba Mick chodil na naše koncerty. Přišel za mnou na našem křtu EP, to byl ještě takovej malinkej hubenej… ale to on je vlastně pořád (smích). No, prostě přišel a chtěl si koupit cédéčko. No a pak jsem zjistil, že studuje na konzervatoři elektrickou kytaru, a pak jsem ho vzal do kapely. A Xriss chodil taky na koncerty. No a Randy vlastně taky (smích). Takže se do kapely všichni dostali s tím, že byli původně fanoušci. Randy se na nás ale přišel poprvé podívat se svou kapelou, když jsme hráli v Ostravě. S tou hraje pořád, ale k tomu se přidal k nám a jezdí jednou za čtrnáct dní na zkoušky do Prahy.
Mick od vás před pár dny odešel. Co bude dál? Sháníte náhradu?
Sháníme, ale není to jednoduché. Mick byl lepší než předchozí kytarista Steve, a tak teď musíme sehnat někoho, kdo je lepší než Mick.
Budete teď kvůli jeho odchodu muset měnit plány a něco rušit?
Plánovali jsme na jaře udělat ještě jeden klip a na konci příštího roku album a děláme vše proto, abychom plány měnit nemuseli. Dokonce máme i zaskakující kytaristy na živá vystoupení, pokud to jinak nepůjde.
Jak kapela Nasty Ratz vlastně vznikla?
Já jsem vždycky chtěl hrát na kytaru, jenže jsem si chtěl založit kapelu dřív, než jsem na ni uměl pořádně a zároveň jsem nemohl najít pořádnýho zpěváka. Protože, když už jsem našel někoho, kdo umí zpívat, tak zase neměl dlouhý vlasy (smích). Takže jsem si řekl, že budu zpívat já a hledal jsem zbytek kapely. A už do inzerátů jsem psal, že máme domluvený koncerty v zahraničí a nahrávání alba, i když nic z toho samozřejmě nebyla pravda (smích). Ale měl jsem přísný požadavky. Všichni museli mít samozřejmě dlouhý vlasy a museli aspoň trošku umět zpívat. Tak to dopadlo tak, že jsem ze začátku zpíval i hrál na kytaru já. Zjišťoval jsem ale, že to dohromady není úplná sranda, a proto teď jenom zpívám. No a od doby našeho vzniku se v kapele vystřídalo strašně moc lidí, pak se to před rokem asi na měsíc úplně rozpadlo, ale pak se mi naštěstí povedlo dát dohromady novou sestavu. O té jsem doufal, že už bude finální, což nedopadlo. Ale Xriss a Randy chtějí hrát dál, takže alespoň tak.
Jak se stalo, že Nasty Ratz jen chvilku po tom co vznikli, začali koncertovat v zahraničí? To se totiž moc nestává a když jsem se to dozvěděla, dost mě to překvapilo.
No, to mě taky. Stalo se to nějak samo. Hned po našem prvním koncertu, který jsme měli v Praze, nás pozvali do německého Lichtenfelsu. Tam jsme dostali nabídku hrát v Lipsku, pak byla nějaká Bratislava a už to jelo. Já vlastně ani moc nikam nepíšu, zvou si nás sami. Buď kapely nebo přímo pořadatelé, kteří fandí glam rocku a jsou to srdcaři.
Přijímají vás diváci na fesťácích a na koncertech, kde je víc kapel a třeba ne všechny glam rockové, v pohodě? Nebo se stává, že svým vzhledem a vystupováním na někoho působíte kontroverzně?
Jo, stává se, že když hrajeme na koncertech, co nejsou čistě glam rockový nebo glam metalový, že na nás lidi pořvávaj: „Co tady děláte, vy buzny?“ Nebo přímo: „Buzny, vypadnětě!“ Je to sranda (smích). Holkám se to ale na druhou stranu líbí. S tím jsme nikdy neměli problém. Jednou se nám dokonce stalo, že nás nějací borci chtěli zmlátit a přišly nás bránit jejich holky. Normálně se postavily na naši stranu a je poslaly do prdele.
Kde jste zažili nejlepší publikum?
Super jsou fanoušci v Řecku. To jsme fakt koukali. Hned se chtěli všichni fotit a chtěli podpisy. Připadali jsme si jako Beatles. A i nás chválili třeba za interakci s publikem. No a pak dojedeš do Česka, chvilku nehraješ a hned na tebe začnou pořvávat: „Přestaň kecat a hraj“ nebo „Hobluj“ a je to něco úplně jinýho no.
Takže, kdybych se tě zeptala, ve které zemi se vám hraje nejlíp, Česko to nebude?
Ne, tak třeba v Praze je to vždycky parádní. Ale nikdy se mi nestalo, že bych jel mimo Prahu a řekl bych si, že se tam těším, protože tam byli minule super fanoušci. Ale je třeba říct, že každá země je fakt jiná. Třeba v Německu, když lidi té kapele fandí, tak prostě v tom publiku stojí a koukají a asi si tu hudbu vychutnávají, jenže tobě spíš připadá, že se nudí. Ale hned když dohraje písnička, tak začnou neuvěřitelné řvát a tleskat. Pak ale začne další a oni zase jen stojej. A přitom, když máš za sebou pyrotechniku a nad sebou světla, tak bys čekal, že ty lidi budou nějak reagovat.
Vy vlastně pyrotechniku používáte i v klubech. Není to nebezpečný?
No, v Lipsku jsme jim to jednou podpálili (smích). Pyrotechniku jsme tam totiž nainstalovali ještě před kapelou, která hrála před námi. No a oni do toho kopli, a ještě to polili pivem, takže to zkratovalo, vybouchlo to a začaly tam hořet kabely a odposlechy a všechno. Fanoušci to museli hasit pivem a zvukař musel přerušit set a hrozil nám, že nás vyhodí.
A jinde s tím v klubech nemají problém?
Já jsem právě zjistil, že je nejlepší jim dopředu neříkat, že tu pyrotechniku máme (smích). Takže na to přijdou až během koncertu.
Jak dlouho ti trvá než se před koncertem nachystáš?
Dvě hodiny, ale to není proto, že by mi trvalo nějak dlouho se namalovat nebo oblíct, ale spíš nikdy nemůžu najít to správný oblečení. To se mi stává pořád. Já si to všechno nachystám a když už se fakt potřebuju oblíct, nemůžu nic najít. Takže musím vymýšlet alternativy a někdy dokonce i zajet do obchodu.
Dokážeš se takhle vidět třeba za padesát let? Myslíš, že se budeš pořád stejně oblékat?
Jo, určitě. Akorát nesmím ztloustnout (smích). A je pravda, že už jsem dospěl z některých věcí. Třeba jsem zjistil, že legíny mi neslušej. A hlavně je v nich všechno vidět. Třeba, když se mi na tom koncertu něco – nebo spíš někdo líbí (smích). Což je vtipný, sice na tom udržíš mikrofon, ale co s tím?
Jo a nejhorší je, když se legíny roztrhnou. Protože když se roztrhnou jakýkoliv jiný kalhoty, ta díra tam zůstává pořád stejná, ale u legín ne. A pod legíny si nemůžeš dát spodky, protože by to vypadalo jako plínka. Takže, když se roztrhnou, je všechno venku. Teď tedy nosíme raději kožený kalhoty.
To můžou kvůli oblečení vznikat celkem vtipné situace.
No kvůli džínům se nám třeba zkomplikovalo natáčení našeho posledního klipu k písni Against the World. Já jsem s sebou totiž hned při prvním záběru scény, kde běžíme, seknul o zem a odřel jsem si dost brutálně koleno. Tak moc, že jsem si kolem něj musel dát šátek. Měl jsem tam totiž džuznu jako kráva.
Jak vlastně vzniklo téma klipu Against The World?
No, celý klip byl založený na tom, že jsem chtěl, aby v něm byly záběry z dronu. Jenže dron ještě před natáčením narazil do budovy, která je za námi v klipu vidět, a bylo po něm. Takže dron za čtyřicet litrů v prdeli a bohužel to nebyla jediná věc, která se nepovedla. Například uniformy, co na sobě mají policajti, měly být samozřejmě americký, jenže jsme si to dopředu nezkontrolovali a na místě jsme zjistili, že jsou český.
A nechybí v klipu záběr na to, jak se ten hlavní hrdina dostal do vězení?
Chybí (smích). Nestihli jsme ho totiž natočit za světla. On měl najít pistoli na chodníku a v dalším záběru už mělo být, jak na něj míří policajt. Ale to se prostě nestihlo. Původně jsme mysleli, že uděláme soutěž pro fanoušky, že budou hádat, jak se tam dostal. Ale nakonec jsme tam přidali to intro, který to trochu ucelilo a dalo to tomu aspoň tu myšlenku. Primárně totiž cílem klipu nebylo na něco upozornit. To my obvykle neděláme. Normálně nic v písničkách neřešíme.
Když teda obvykle na nic v písničkách neupozorňujete, co pro tebe bývá při psaní textů inspirací?
Ženy. A teď přemýšlím, jestli i něco jinýho (smích). No… stačí nálady. Protože nálady se ti líp vybaví než myšlenky. Třeba i po letech. Plánujeme ale napsat baladu, kterou chceme spojit s jedním společenským tématem – se zneužíváním dětí. Ne, že by s tím měl někdo z nás zkušenost. Spíš si myslíme, že je to téma, o kterým je třeba mluvit. Bude to tedy první song, kde budeme opravdu na něco upozorňovat, protože jinak nikdy nic v písničkách neřešíme
A jak vznikl text k Against the World?
My jsme ten text napsali den před tím, než jsme to poprvé hráli živě a vyšlo to z toho, jak se na nás všichni koukají divně, když si jdem před koncertem někam nalíčení a oblečení sednout. Kousek je tam i o Xrissovi a o tom, že ho dvakrát vyhodili ze školy.
Co posloucháš?
Po Kiss mám nejraději Alice Coopera, pak třeba Mötley Crüe, ale u nich se mi líbí víc živáky než studiovky. Pak mám rád Guns’N’Roses, ale ty teď mají rádi všichni kolem mě, takže se mě to trochu zajídá.
A co tvoje Guilty Pleasure?
Líbí se mi Adele třeba. Teda ne jako ženská, ale její songy. A teď jsem slyšel super písničku od Lady Gaga a koukal jsem i na to, jak skvěle hraje na klavír. Takže jsem si až teď uvědomil, co v ní je, i když třeba Kissáci to v ní poznali už dávno. Pak mám rád třeba Michaela Jacksona. Geniální je na něm to, jak má poskládaný songy rytmicky. Nejde to jen tak zazpívat doma, je to šílenost. Ale moc se mi nelíbí ten jeho dětskej hlas, spíš poslouchám jeho rockový předělávky. Z českých mám rád Láďu Křížka a Kreyson.
