Americký rapper Joe Mulherin alias nothing,nowhere. před pár dny poprvé vystoupil v Praze. Před jeho vyprodanou show v Café V lese jsme si s ním stihli popovídat o jeho první evropské tour, životním stylu nebo o tom, jakým způsobem píše texty.
Jak se ti zatím líbí Praha, měl jsi už možnost se trochu podívat po městě?
Vůbec ne, zatím jediné, co jsem viděl z Prahy je tenhle klub. Ale cesta k Praze mi docela připomínala domov, protože je tady plno stromů a čistý vzduch. A po cestě městem jsme aspoň pochytili i trochu z architektury, která mi přijde docela impozantní, takže se určitě chci projít po okolí, až skončí show. Ale spíš si právě prohlédnout město, než jít někam do klubu.
Nejlepší párty stejně bude dnes v noci tady…
To rozhodně, s tím počítám (smích).
Čtěte také: Nothing,nowhere. poprvé v Česku: Melancholický rap, mosh pit a zpocená těla
Jaké máš pocity ze svého prvního evropského turné?
Naprosto překonalo veškerá má očekávání. Je to neuvěřitelné, zažívat tyhle chvíle s fanoušky z druhého konce světa. Dokazuje to, že se tvoří komunita okolo tohoto stylu hudby i všude jinde než jen v Americe. Navíc je to tady vážně jako jiný svět a myslím, že mi to tak trochu i mění pohled na život. Každý den jsme v jiné zemi, slyšíme lidi mluvit odlišnou řečí, to je pro mě něco úplně nového.
A pozoruješ rozdíl mezi koncertováním v Americe a v Evropě?
No myslím, že Amerika má co dokazovat vzhledem k tomu, co teď v Evropě prožívám. Fanoušci jsou tady úžasní. Nedokážu opravdu ani popsat, co zatím zažíváme na shows.
Recenze: Nothing,nowhere. na novém albu konfrontuje své nejtemnější pocity
Jak ses vůbec dostal k rapu? Věděl jsi, že se tomu chceš věnovat, když jsi s hudbou začínal?
Je to trochu vtipné, protože jsem muziku začal dělat, když mi bylo dvanáct, takže jsem ještě nevěděl co a jak. Ale už tenkrát jsem dělal tak trochu rapově-akustické věci. Odjakživa jsem měl vztah k různým spektrům v muzice, ať už šlo o stránku rapu nebo rocku. Když mi bylo asi patnáct, tak jsem se rozhodl dělat více rapovou hudbu. Učil jsem se, jak rýmovat, třeba jen tím, že jsem přišel ze školy a psal si rýmy do deníku. Tehdy to bylo jenom pro mě, sedět sám v pokoji, psát texty a zajímat se, jak tyhle věci dávat dohromady, aby zněly dobře. A vlastně se v tomhle ohledu dodnes snažím učit a zlepšovat se.
Mě právě ten tvůj proces psaní zajímá, protože před pár lety jsem četl, že u toho dokonce zapomínáš občas jíst.
Jo, to je pravda. Jenže to už teď nejde. Jsem tak hubený, že už si nemůžu dovolit ztrácet další kila (smích). Ale psaní textů je pro mě hodně intimní záležitost. Zapomenu na okolní svět, ponořím se do sebe a můžou ubíhat hodiny a hodiny zatímco píšu. Je to pro mě svým způsobem meditace. Pak se dostanu z toho transu a zpětně pozoruju, co jsem vytvořil. Kolikrát mě zaráží, kde se to ve mně vzalo. Nevím úplně, jak to popsat.
Určitá forma terapie?
Jo, přesně tak. Abych ty emoce ze sebe dostal na papír.
Tvá hudba je dost alternativní, tak by mě zajímalo, kteří umělci tě ovlivnili, případně tě dodnes inspirují?
Když jsem vyrůstal, tak jsem poslouchal hlavně věci jako Dashboard Confessional, Fall Out Boy, Taking Back Sunday, Alexisonfire nebo Thursday.
Thursday jsou jedineční, je skvělé, že podobné kapely se dávají znovu dohromady.
Taky z toho mám radost, miluju ty kluky. Thursday jsou prostě unikátní kapela, takže ti mě hodně ovlivnili. A právě skupiny jako Thursday utvářely moje dětství. Ale stejně tak jsem se brzy dostával k jiným interpretům jako Wu-Tang Clan nebo třeba i Lil Wayne. Prostě jsem miloval hudbu a byl na ní závislý odjakživa. Na tom, kam se žánrově řadí, mi nezáleželo a tak se snažím přistupovat i ke své muzice.
Ty sám označuješ svoji muziku jako experimentální. Znamená to, že se jednoho dne můžeš rozhodnout a udělat úplně odlišné album, v odlišném stylu?
Upřímně v to doufám. Hrozně mě baví hudbu vytvářet a nechci, aby mě to bavit přestalo, takže budu chtít pokračovat jinak než doposud, měnit ten proces. A kdo ví, co v budoucnu může vzniknout. Hlavně se nechci nechávat spoutat konkrétním žánrem.
Nedávno jsi vydal singl, můžeme se v blízké době těšit na další nový materiál?
Opět, upřímně v to doufám (smích). Mám totiž rozdělanou velkou spoustu nevydané muziky a měla by to být jen otázka času, než to dáme do finální podoby. A pak mám v plánu od ledna psát každý den a začít vytvářet album nebo zkrátka znovu nějaký celek a nejen samostatné tracky.
Mám teď na tebe pár otázek na více osobní úrovni. Například vím, že nepiješ, nekouříš a zároveň jsi vegan a část z profitu tvého merche jde na neziskovou organizaci, která se stará o životní prostředí. V dnešní době je životní prostředí důležité téma a být veganem na to má velký vliv, tak mě zajímá, jak ses dostal k tomuto životnímu stylu?
To bude na dýl (smích). Veganem jsem už nějakých sedm let a dostal jsem se k tomu přes YouTube. Klasicky, když jsem v noci v posteli, tak sleduju různá videa na odreagování jako Fail Compilations nebo jak někdo jí nejpálivější chilli světa a podobné hlouposti (smích). Ale tu konkrétní noc před sedmi lety jsem se vzdělával. Narazil jsem na přednášku, kde se zamýšleli nad tím, co jíme, jak vnímáme zvířata, a že tato zvířata jsou nám rovna. Začal jsem si uvědomovat, že cítí stejnou bolest jako my lidé a něco ve mně s tímto zjištěním silně rezonovalo. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím. To bylo před sedmi lety a za tu dobu, co jsem vegan, jsem se dozvídal o negativních účincích živočišného průmyslu na naši planetu. Jak to ovlivňuje například odlesňování a plno dalších věcí. To uvědomění, že můžete něco změnit jen tím, že si upravíte jídelníček, je skvělé. A pokud to někoho zajímá, tak s nimi o tom vždy rád promluvím, ale zároveň chápu, že je to pro spoustu lidí úplně nová a hlavně podivná věc. Ale to nejmenší, co můžete udělat, je prostě to zkusit.
Asi každý, kdo tě aktivně poslouchá, ví o tvých problémech s úzkostmi a záchvaty paniky. Jak se s tím vyrovnáváš na tour?
Možná je to zvláštní, ale myslím, že na tour se cítím lépe. Není totiž čas na nic myslet, protože každý den jsme v jiné zemi a máme jasně daný harmonogram, takže jsem dost vytížený. Když jsem doma, tak mám spoustu času přemýšlet. To asi není špatná věc, ale občas to může být dost depresivní, takže mi v tuhle chvíli být na tour spíše pomáhá.
Myslíš, že tvůj psychický stav ovlivnilo i to, jak rychle ses stal slavným? Ten posun od SoundCloud rappera k umělci, který dokáže vyprodat show uprostřed Evropy, totiž nastal dost rychle, což může být také dost stresující.
Myslím, že by to ovlivnilo každého. Ale musím si připomínat, že na lidi určitým způsobem působím. Když se mnou chce třeba někdo fotku, tak se mezi námi vytvoří pouto. Pak si uvědomuju, že moje hudba těm lidem nějak pomohla. Takže samozřejmě, že to stresující je, ale za cenu toho, že udělám něco pozitivního pro svět, to opravdu stojí za to. A naštěstí nejsem v pozici, kdy bych třeba nemohl vyjít na ulici jako normální člověk. Pořád mám své soukromí. Ale jsem opravdu vděčný, že jsou lidé, kteří mě mají rádi a má hudba jim pomáhá, přestože je třeba osobně neznám. To je pro mě hlavní.
Super. Děkuju za rozhovor a užij si první show u nás.
Taky díky, nemůžu se dočkat.
