Zpěvák Ondřej Havelka vydává album s názvem Kríze sem, kríze tam a jak už název napovídá, jde o desku vydanou k příležitosti zpěvákova jubilea. Ondřej neuvadá na stereotypu a pouští se na albu do experimentu s elektroswingem. Jak vnímá tuto obdobu klasického swingu a jaké bylo nahrávání nám odpověděl osobně.
Co nabídne nové album Kríze sem, kríze tam?
Hlavní zajímavostí budou určitě čtyři elektroswingové remaky, ale jelikož jsem udělal pouze čtyři, tak jsme album doplnili klasickými swingovkami nebo písničkami z období 20., 30. i 40. let. Tím zdůrazňuji, že tam jsou i věci, které nejsou vyloženě swingové. Jako třeba titulní píseň Kríze sem, kríze tam z roku 1934, kterou ve filmu Pán na roztrhání zpívá Ljuba Hermanová a já jsem ji v tomto případě svěřil své dceři Rozálii.
Proč jste se rozhodl pro experiment s elektroswingem?
Producent alba Vladimír Kočandrle mě dva roky ustavičně přemlouval k tomu, abych to udělal. Teď se jeho naléhání vystupňovalo s mým jubileem, takže jsem nakonec podlehl a řekl, že to zkusím. Já jsem se nejprve snažil pochopit, v čem ten elektroswing spočívá, hodně jsem toho naposlouchal, ale nakonec jsem se rozhodl, že to udělám po svém a doufám, že to bude znát. A snad to ocení i skalní příznivci tohoto žánru.
Uznáváte, jakožto klasický swingař, tuto novou podobu swingu?
Myslím si, že za nástupce klasického swingu se to považovat nedá, ale je samozřejmě mnoho tváří swingu. Teď nám jednu předvedl třeba Tony Bennett na svém koncertu s malou jazzovou partou. Takže elektroswing je jedna z podob a je skvělé, že existuje a že je tak oblíbený, protože jsem zažil už mnoho případů lidí, kteří se od tohoto stylu dostali až ke klasické originální podobě swingu. Může to být tedy cesta k návratu.
Jaký je váš vztah obecně k moderní hudbě, například k té elektronické?
Přiznávám se, že je dost vágní. Já to skutečně neposlouchám a musím říct, že i 80 % světové elektroswingové produkce mě moc nebaví. Protože to jsou opravdu jen tucky, které jsou pouze vybavené těmi starými zvuky, připomínajícími starý swing. Někdy tam jsou sekce žesťové nebo saxofonové, ale většinou to jsou takové fragmenty, které zvukově a kompozičně pouze připomínají staré nahrávky. Takže z té obrovské škály elektroswingové hudby mě baví opravdu jen asi
deset až dvacet procent.
Takže to bude váš první a poslední experiment s elektroswingem?
Já to nechávám na tom, jak se to vyvine. Nechám tomu zkrátka volný průběh. Pokud se to bude líbit a lidi to zaujme, tak je možné, že se k takovým remakům ještě vrátím, ale především se chci dál věnovat autentické interpretaci historického swingu.
A zajímal by vás třeba jiný žánr, s kterým byste chtěl v budoucnu experimentovat? Nějaké jiné propojení swingu s dalším stylem?
Myslím si, že propojovat swing s něčím jiným smysl nemá. Ta hudba je sama o sobě tak úžasná, že není třeba ji jakkoliv vylepšovat, spíš by hrozila degradace. Elektroswing je něco jiného. To je skutečně celosvětový fenomén, který se objevil a člověk ho musí zkrátka respektovat. Ale že bych cíleně přemýšlel, jak aktualizovat swing, to je nesmysl. Tento žánr odjakživa byla a je velmi vitální muzika, která když zazní z pódia, okouzlí každého.
S kým vším jste na tomto albu spolupracoval?
Samozřejmě tam se mnou hraje můj orchestr Melody Makers. A ty předělávky jsem dělal s pianistou našeho bandu Miroslavem Lackem, což je člověk, který má velice blízko k elektronické muzice, protože je mimo mnohé jiné orchestry také členem kapely Ohm Square. A právě kapelník této formace, Honza Čechtický, udělal taky jednu elektroswigovou coververzi.
Jak jste již říkal, jednu z písniček si zazpívala vaše dcera Rozálie. Jde ve vašich stopách?
Já ji do ničeho nenutím. To je zkrátka její vůle a baví ji to. Takže se zatím snažím jí předávat nějaké zkušenosti a lehce ji korigovat, ale jinak ji nechávám, aby ona sama projevila zájem. Samozřejmě ve chvíli, kdy se to takhle opravdu hodilo, jsem neváhal a tu píseň jí svěřil. Ta písnička je skutečně jaksi poplatná době svého vzniku, kdy byl český jazz skutečně teprve v plenkách, takže je to velmi naivní záležitost.
Jaké bylo samotné nahrávání?
No, zkažené léto.
Jak oslavíte své jubileum, kromě vydání desky?
Velmi soukromě, jen s kamarády. Žádný humbuk nebude.
Naznačil jste, že máte krizi středně vyššího věku, je to pravda?
Pravda to není, ale já jsem rád, že se ta fáma, že je mi šedesát, takhle rozšířila. Samozřejmě je mi méně, ale já potřebuju, aby mě lidé začali brát konečně vážně.
