Vrací nás to zpět, tak se nazýval loňský comeback kapely Post-It, kterým se kluci po pěti letech vrátili na scénu. Lví podíl na tom měl návrat zpěváka Czendy ze Support Lesbiens. Nyní Post-It odehrají narozeninový koncert ke 20 letům existence, a tak jsme si s nimi popovídali.
Slavíte 20 let od svého vzniku. Jak na ty roky vzpomínáte?
Kapíno: Zavzpomínat na těch dvacet let je jako vrátit se do puberty. Začínali jsme s Bekoušem u něj doma v paneláku s narychlo poskládanou partou „všeumělů“, abychom dali dohromady alespoň pět věcí na koncert, který si Pavlík jen tak naplánoval. Postupně se lidi měnili a na každého máme fajn vzpomínky. Každý kapelu posunul určitým směrem, ať už se bavíme o muzice anebo o přístupu k životu. Nicméně teď jsme už dlouhou dobu ustálení a to období je nejlepší. I když jsme měli pauzu, vídali jsme se s kluky pořád, jsme spolu prostě smontovaný dohromady. Krásný je, že každý z nás tomu druhému vidí do talíře a ví o něm víc, než jeho ženská. Když máš bolístku, první, kdo ti ji pofouká, je Porňak, Bekouš nebo Czenda.
Vstali jste z „mrtvých“. Loni jste se po 5 letech odmlky vrátili na scénu. Co vás k tomu vlastně vedlo?
Porne: Chyběla nám muzika a hlavně jsme si chyběli navzájem. Těch 5 let bylo pro nás hodně dlouhých. Za tu dobu jsme toho stihli poměrně dost – celkem jsme stvořili pět dětí, což už je slušná partička. Samozřejmě nezahálíme. Na jaře se vyklubou další tři! Už tolik nehrajeme jako dřív, takže se nám daří skloubit rodinný a muzikantský život. Je to příjemná symbióza.
Je těžké se vrátit do starých kolejích? Osvojit si znovu po letech písně a jejich sound? Případně co bylo nejtěžší na comebacku?
Czenda: Člověk se nikdy nevrací to téže řeky. To je podle mě mylná představa. Všechno se mění, my se taky změnili. Spíš si člověk hledá nová místa, pozice, kde se ti bude líbit a bude ti příjemně. Samozřejmě je to opět o intenzivní spolupráci čtyř lidí. O to těžší, že už máme každý nějaké závazky a povinnosti mimo muziku. Ale ten zápal a chuť tady je, a to je hnací motor. Mám pocit, že nám to dokonce hraje líp, než kdy předtím. A co bylo nejtěžší? Asi domluvit termín první zkoušky.
Nyní, přesně rok od comebackového koncertu, pořádáte „20 na tacháči“, který se váže právě ke kapelním narozeninám. Na co se můžeme těšit? Které písně zazní a proč právě ony?
Bekouš: Těšit se můžete na původní členy kapely z roku 1998. Společně si zahrajeme tři songy, které jsme 18 let nehráli. Narozeniny oslavíme společně s hosty z branže, kteří nás po dobu hraní provázeli a máme je rádi. Pro fanoušky chystáme ještě překvapení v podobě výstavy našich artefaktů a historických fotek. A hlavně se jedná o narozeniny kapely, takže čekejte hodně pití a hodně zábavy. Chceme se prostě ten den náramně bavit.
Letos jste vydali po letech nový singl Opět sami, který je politický. Co bylo impulsem pro jeho vznik? Jak se s ním ztotožnili kluci v kapele?
Czenda: Tak z toho textu je to asi patrné. Situace ve společnosti je vypjatá. Nevím, jestli zažíváme dno politické a možná i společenské kultury, ale určitě jsme mu hodně blízko. Tedy aspoň doufám. Nebylo to v plánu, ale tenhle text ze mě dá se říct, samovolně vypadl, aniž bych se snažil. Zkrátka to muselo ven. A jsem rád, že jsme se nakonec shodli a písničku pustili do světa. Sic v plánu byla určitě veselejší prvotina. Myslím, že to cítíme všichni stejně a je nám z toho docela smutno.
Jak moc si myslíte, že jsme v prdeli (úryvek části textu z písně – pozn. red.)? A jak se s tím dá bojovat?
Czenda: Jsem trochu depkař, ale proti tomu se dá bojovat jen pozitivním myšlením. Takže věřím, že se ta sinusoida brzy zlomí a nastartuje se něco pozitivního. Aby bylo dobře, musí být zkrátka blbě. Tak se s tím snažím pracovat. A když je mi nejhůř, soustředím se maximálně na svoje děti. To je to úplně nejvíc v životě, do čeho má smysl investovat svou energii a pozornost.
Kdy bude další singl či případně celé album? Bude koncepční? Ponese se v podobném duchu jak první singl?
Czenda: Rozhodli jsme se jít cestou singlů a dá-li vyšší moc, zabalíme to po čase do nějakého celistvého EP. Neklademe si mantinely. Co se nám bude líbit, to budeme dělat. Zvukově první singl asi napověděl, kudy cesta povede. Za sebe nemůžu slíbit, že to byl první a zároveň poslední politický text. Když to ve mě zase bouchne, tak holt opět vypustím Krakena (smích). Ale modlím se tiše za to, aby zůstal v řetězech.
Text: Hana Bukáčková