Při rozhovoru s klávesákem Michalem Dvořákem ze znovuoživené kapely Lucie jsme si popovídali hlavně o nadcházejícím turné. Přípravám věnovala kapela rok a půl, takže se máme určitě na co těšit. Navíc nyní vypustili dalších 500 vstupenek na každý koncert.
Odehráli jste speciální koncert v Retro Music Hall, který pořádal Staropramen a Frekvence 1. Jaké to bylo?
Velmi jsme se na to těšili. Už jen z důvodu, že jsme teď absolvovali londýnský koncert v O2 Shepherds Bush Empire, který byl totálně vyprodaný a kam se sjeli čeští diváci z celé Anglie a zároveň přes 500 lidí dorazilo z Česka a Slovenska, takže atmosféra byla úžasná. A my jsme chtěli v Čechách udělat něco podobného. Vyprodané to bylo za jedno odpoledne a jak v Londýně, tak i tady se to povedlo. Bylo to jedním slovem skvělé. Publikum vřelo jako magma v ostravských pecích, jakoby se snažilo trumfnout atmosféru v Londýně. Opravdu jsme si to užili. Obě akce byly takové dva zahřívací koncertíky a už příští týden vyrážíme do Ostravy na generální zkoušky a odtamtud rovnou do Košic na první zastávku našeho turné.
Neplánujete více koncertů po klubech?
Určitě ne, protože my jsme po těch deseti letech chtěli dělat koncerty se vší parádou. Více jak rok a půl to připravujeme a troufám si říct, že scéna, pódium a vůbec to ztvárnění je velmi nadstandardní. Oslovili jsme naše kamarády, kteří jsou v tomto oboru opravdu největší špičky v Čechách i na Slovensku. Taky spolupracujeme s režisérem Tomášem Mašínem, který připravoval vizualizace na velké projekce. Máme připravené velké hydraulické pódium s různými překvapeními a tak dále. Nebudu prozrazovat vše, aby se měli fanoušci na co těšit a aby byli taky trošku překvapení. Ale myslím si, že bude na co koukat. Především jsme sehnali asi tu nejlepší zvukovou aparaturu, jaká v současnosti je ve světě k dostání. Na muziku jsme vždycky kladli největší důraz.
Takže jste připraveni na aktuální turné?
Jak se říká ve sportu i v muzice, člověk není připravený nikdy dostatečně na všechno. Stát se může cokoliv, ale musím říct, že jsme zkoušeli přes půl roku téměř denně na tajném místě v Praze ve velké luxusní zkušebně, takže si myslím, že jsme tomu dali maximum. Teď jsme se taky rozehráli na těch menších koncertech. Myslím, že rok a půl dlouhá příprava je maximum, co tomu můžeme v současnosti obětovat.
Jistě vás těší zájem fanoušků, nemáte trému nebo jste už ostřílení?
Já můžu mluvit jen za sebe, ale myslím, že to mají stejně i kluci z kapely, že tam taková malá nervozita z toho, jak to dopadne, jak to ten večer celé bude, tak ta je samozřejmě asi vždycky. Já bych to nazval spíše jako takový respekt před diváky a publikem, protože my jsme dost cílevědomí. Na pódiu táhneme všichni za jeden provaz a chceme, aby to dopadlo co nejlépe a aby se to lidem co nejvíce líbilo. Takže takový ten pocit zodpovědnosti a napětí tam v každém případě vždycky je. Tréma bych tomu neříkal. Pocity jako, že se nám chce zvracet a klepeme se před vystoupením, to už naštěstí nemáme. Ale sevřené hrdlo máme vždy do doby, než nevylezeme na pódium. Pak už to všechno jede jako dobře namazaná mašina.
Momentálně jedete na plné otáčky, jaká je tedy obecně nálada v kapele v tuhle chvíli?
Jakmile se hraje, tak je v kapele vždycky dobrá nálada. To je to, co nás všechny baví. To co nás dostalo tam, kde dneska jsme, je právě společná muzika. Jakmile hrajeme spolu, tak jdou veškeré antipatie nebo rozdíly názorů stranou. Muzika je jako jakýkoliv týmový sport. Když tam nejedou všichni naplno a vzájemně se nedoplňují, tak to nikdy nemůže dopadnout dobře. A my tohle naštěstí ještě pořád na pódiu umíme.
Čekali jste tak kladnou odezvu fanoušků?
V žádném případě ne. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že na těch přípravách na turné pracujeme ten rok a půl, tak jsme tušili, že z těch pěti koncertů by se mohlo vyklubat trošku víc. Nakonec se z toho vyklubalo vlastně dvakrát tolik. Takže to je samozřejmě úžasný, protože třikrát vyprodaná O2 aréna za sebou, to se ještě nikomu nepodařilo. To nás opravdu těší. K tomu dvakrát vyprodané Brno, dvakrát vyprodaná ČEZ aréna v Ostravě a do toho jsme otevřeli Lochotín, kde je dneska prodáno už 15 000 lístků. To je prostě skvělý. My jsme navíc ještě na každým koncertě nyní uvolnili dalších 500 vstupenek. Takže to vlastně momentálně vyprodané není. Tím, že jsme tu scénu otevřeli až zcela do krajů, se uvolnila další místa, jedny z těch nejlepších. Dá se tedy říci, že v každém městě jsme uvolnili ještě tisíc lístků, protože všude hrajeme dvakrát. V Praze pak 1 500. Znamená to tedy, že každý, kdo ještě nemá lístek, má nyní novou šanci.
Nepřipadáte si na tuzemské scéně po těch letech jako po probuzení z kriospánku?
To ani ne. Vzhledem k tomu, že každý děláme ve svých projektech nějakou jinou muziku, tak tu scénu celkem sledujeme. Vlastně je jedno, co se děje okolo nás. Důležité je co a jak to děláme my. Myslím, že je tu spoustu mladých a nadějných kapel, ale bohužel je dneska ta doba tak těžká a složitá, že než se dostanou do většího povědomí, tak to hodně dlouho trvá. A většinou to je tak, že než se do toho povědomí dostanou, tak se rozpadnou. Takže je to dneska opravdu dřina se prosadit.
Bylo těžké se vrátit zpět na scénu?
Těžké spíše bylo zvyknout si na to, že je člověk v kapele, kde jsou čtyři rovnocenní lidi a kde ta demokracie a ta nutnost určitého respektu a vzájemné tolerance je vždycky otázkou, jak si to sedne. Ale já myslím, že jsme si to teď všechno vyříkali, a že ta nálada v kapele je nyní výborná. Já osobně se na to těším moc.
Na jak dlouhou dobu plánujete tento comeback?
Ten comeback je do té doby, kdy dohrajeme poslední koncert, což je 5. července na Rock for People. Tam jsme si udělali takový open-airový happyending. Protože festival slaví deset let a nám se tato akce velmi zamlouvá. Takže tam si střihneme náš poslední koncert. Doufám, že s nějakým pořádným ohňostrojem a dalšíma překvápkama. Potom se budeme minimálně rok a půl až dva roky věnovat zase našim sólovým projektům, které jsme nyní museli na dva roky odsunout. To znamená, že já plánuji pokračovat s Vivaldiánnem. Plánujeme novou desku a nyní se rýsují také zájezdy do zahraničí. Do Německa, Holandska a Belgie. A dokonce máme rozdělanou Čínu na leden 2015. Tudíž já budu mít práce dost. Pokud vím, tak Robert Kodym vydává s kapelou Wanastowi Vjecy novou desku. David Koller určitě plánuje nějakou další sólovou práci s Kollerbandem a P.B.Ch. se nejspíš věnuje nějaké studiové práci. Takže my se budeme určitě zase chvíli věnovat tomu, co jsme dělali před Lucií, myslím před Lucií 2014, no a pak se uvidí.
Nemáte tedy žádné plány na pokračování s Lucií? Co třeba zcela nové album?
Určitě ne. Momentálně musíme konečně rozjet turné a celé ho, v co nejlepší kondici a ve zdraví, absolvovat. Uvidíme, jak tohle dopadne. Na nové album tu možnosti jsou, ale nerad bych předbíhal událostem. Vše se ukáže po turné.
