Kapela Chinaski oslaví v únoru 2014 dvacetileté výročí vzniku velkým koncertem v O2 Areně. Nejen o něm se v rozhovoru rozpovídali Michal Malátný a František Táborský.
Pamatujete si na váš první koncert? Kde to bylo a jaké bylo publikum?
Michal: S kytarou na krku jsem poprvé v životě stál na pódiu hospody v Robousích u Jičína. Hráli jsme jako předkapela skupiny Dr. Mozse, ke které jsme vzhlíželi, a byla nám velkou inspirací. Ani nevím jak se naše kapela jmenovala. Psal se 1987 a náš repertoár tvořilo pět vlastních písní. Žádnou cizí nebylo v našich silách zahrát.
Měli jste už tenkrát cíl vydržet spolu tak dlouho nebo jste nic neplánovali?
Michal: Rozhodně jsme neplánovali žádnou slávu. Byla to hlavně legrace, studentská recese. Být v té době slavný znamenalo být s režimem za dobře a to se nám jako teenagerům zatraceně nechtělo. Koncerty byly načerno, bez přehrávek, zažili jsme policajty se psy na řetězech nebo prostě v deset přijeli a vypnuli elektriku. My jsme jim za to parodovali budovatelské písně a spartakiádu. Líbila se nám tehdy Jasná páka nebo Abraxas, žádný všude znějící metal, ale spíš písničky, trochu divadlo, převleky. Jeden čas to byla úplná koexistence s divadlem Baret S. Ale režim už se začínal sypat, už to přestali stíhat. V roce 1988 jsme natočili a vydali dvě kazety. Sen natočit vinyl v nedohlednu, cédéčka sci-fi. Svět se změnil a plánoval za nás.
Kde nejdál od Čech jste hráli a jaké tam bylo publikum?
Michal: Nejdál to bylo asi v Los Angeles, na uzavřené ulici před německou hospodou plnou Čechů, kolem palmy, šerif s odznakem. Publikum bylo fantastické. Krajané v cizině jsou vděční za rodné slovo a zpívají mnohem víc, než jsme zvyklí z domova. Na východ dorazil cirkus Chinaski nejdál do Kosova, zahrát vojákům zahraniční mise. Ačkoliv na základně samozřejmě panuje suchý zákon, atmosféra byla skvělá.
Jak relaxujete?
Michal: Nejlepší relax je dělat chvíli jinou muziku. Proto se třeba věnujeme tvorbě pro děti nebo svým vlastním projektům, ať je to jazz, hip hop nebo zhudebněná poezie. Miluju taky přečíst si knihu nebo se projít po horách.
Jak vznikají skladby, popište tvůrčí proces a jsou během skládání rozepře?
Michal: Jsme naštěstí parta lidí, kde každý je schopen přinést nápad na melodii nebo text. O písničky ani po těch letech není nouze. Ty nějakým záhadným způsobem nazkoušíme, a pokud k tomu už nikdo nic nemá, zahrajeme je lidem. Pak už můžete jen doufat, že se jim líbí podobné věci.
Co nás čeká v nejbližší budoucnosti?
Vychází CD Chinaski Best of 20 let v síti (20. září). Jsou na něm dvě novinky, Stížnost a Hlavolam. A čtyřicet těch nejznámějších písniček. V říjnu vyjde v nakladatelství Daranus kniha Chinaski Poprvé, mapující historii kapely od školních škamen až do žhavé současnosti. Na 6. února plánujeme jeden jediný velký narozeninový koncert v O2 Areně v Praze. Co bude dál je ve hvězdách.
Na začátek února se připravují všichni vaši fanoušci a příznivci do pražské O2 areny na narozeninový koncert, můžete už nyní prozradit, čím bude výjimečný?
Franta: Koncert připravujeme více než půl roku. Každý týden se scházíme s týmem lidí a vymýšlíme, čím vás překvapíme. Nemohu zatím nic prozradit, ale bude to určitě náš největší a nejvýpravnější koncert v historii. Prostě tak, jak by k 20. výročí měl vypadat.
Rozhovor připravila Johana Turnerová
