Skupina Nebe vydává v pátek 30. května nové album, které pojmenovala Než se rozední. Nejen o něm jsme si popovídali se zpěvákem Petrem a kytaristou Štěpánem.
Na co se mohou fanoušci těšit na vaší nové desce Než se rozední?
Štěpán: Těšit se mohou na celou desku, která obsahuje deset skvělých písníček, za kterými si pevně stojíme. A myslím, že si tam najde každý fanoušek něco.
Petr: Hlavně si myslíme, že fanouškům, kterým se líbí písničky Než se rozední a Vteřina, se bude líbit celá deska, která drží zvukově hezky pohromadě, ale zároveň je pestrá. Jsou tam pomalejší i rychlejší písně, obsahuje naši nejtvrdší skladbu jménem V jámě lvové nebo naopak pomalou baladu Opuštění. Album je tedy rozmanité a my hlavně doufáme, že se bude fanouškům líbit.
Mohou se fanoušci těšit vyloženě na nějaké překvapení na desce?
Štěpán: Vyloženě překvapení asi ne, ale jak už řekl Petr, máme tam duet s naší kamarádkou Karolínou Vrbovou (Meziměsto) a také tu nejtvrdší píseň. Takže spíše taková dílčí překvápka, než nějaké jedno velké překvapení.
Soutěž o dvě CD Než se rozední
Z čeho vyplývá název desky Než se rozední?
Petr: Ono to vlastně vyplynulo z našeho singlu, který se původně jmenoval Zůstal stát. Ale jakmile jsme tuto skladbu představili na koncertech a začali si všímat lidí, kteří se názvu posmívali, řekli jsme si, že bychom měli název změnit. Přejmenovali jsme ji na Než se rozední, což je verš z té písně. A Štěpu napadlo, že by se tak mohla jmenovat i naše nová deska, kvůli tomu, že by symbolizovala to, že právě ona může být naším zlomovým albem. A myslím si, že to opravdu je naše zlomové album. Že když se nám nepovede prorazit tady s tímhletím materiálem, tak už asi těžko s něčím jiným. Myslíme si, že tato šance tu nyní je. Název tedy symbolizuje, že máme otevřené dveře a že do nich můžeme vlétnout a začít žít životem, jakým jsme vždycky chtěli. A to žít hudbou.
A v čem je tedy jiná než ta předešlá (Legosvět)?
Štěpán: Minimálně v tom, že jsme starší a o dva roky zkušenější. Za poslední dva roky se v našich životech odehrálo hrozně moc věcí. Hlavně v životě jakožto celé kapely. Nasbírali jsme velkou spoustu zkušeností a odehráli jsme hrozně moc koncertů. Takže, ačkoliv si za debutem stojíme, Než se rozední je mnohem vyzrálejší deska, na které je vidět ten náš posun, který jsme od vydání prvního alba udělali.
Názvy některých skladeb na novince nezní příliš pozitivně (Slzy, Padáky, Pandořina skříňka, Opuštění). Jaké bude album celkově?
Petr: Konkrétně písnička Slzy má vyjadřovat příběh o holce, která nenávidí neděle. Ve skutečnosti je to příběh o mně. Taková autobiografie, kterou jsem vložil do textu, akorát jsem to převedl na holku. Ve skutečnosti je motiv této písně velmi veselý. Většina názvů tedy nemá souvislost s celkovým konceptem desky. Akorát já mám rád v hudbě trošku melancholie.
Štěpán: My vlastně nepíšeme prvoplánově veselé skladby.
Petr: Ale zároveň nepíšeme prvoplánově nějaké patosy. Spíše se do toho snažíme dostat nějaké pocity. Aby si každý, kdo si to poslechne, mohl představit nějakou svou životní situaci, která mu znovu zvedne ten chlup na ruce. Ale je to dobrá připomínka, je pravda, že to vypadá a zní trošku pateticky, ale určitě to tak není.
Jak vznikaly skladby na novém albu?
Petr: My jsme jich měli během těch dvou let hrozně moc. Vydali jsme první desku a zároveň jsme začali jezdit pomaličku koncerty a zároveň jsme se snažili skládat v mezičase nové singly. Když jsme měli čas a prostor, tak jsme se pravidelně scházeli a pracovali na nových skladbách. Nasbírali jsme jich něco kolem třiceti. Nejprve jsme natočili Vteřinu a Než se rozední a potom jsme měli možnost dotočit zbytek alba. Z třiceti písní nahraných jako demáče, jsme vybrali zbývajících osm, které můžete na desce slyšet.
Jak jste si to nahrávání užívali?
Štěpán: No velmi! Hlavně jsme na něm pracovali trošku jinak než na desce první. Celý podzim jsme si s producentem Daliborem Cidlinským ty vybrané singly posílali a přehazovali mezi sebou, do té doby, než byly připravené na finální nahrání ve studiu. Tudíž jsme strašně moc práce udělali ještě mimo studio. Do samotného studia jsme pak jeli v lednu na celkově čtrnáct dní, kde jsme se zavřeli a dodělali to. Pracovali jsme na tom opravdu každý den, aby to za ty dva týdny dostalo finálovou podobu, kterou to má teď.
Petr: Vlastně jsme dělali úplně to samé, co jsme dělali ve zkušebně, akorát s tím rozdílem, že už jsme to nenatáčeli na iPhone, ale v profesionálním studiu.
Máte už pevné publikum?
Petr: Určitě máme už spoustu fanoušků a fanynek, o kterých dokážeme říct, že to jsou nebo budou naši věrní fanoušci. Ale rozhodně ještě ne natolik pevnou, abychom si řekli: ‚‚Dobře, uděláme si příští měsíc koncert v Karlových Varech a bude to super akce!‘‘ To ještě opravdu ne. Ještě samozřejmě musíme poctivě objíždět štace a fanoušky si získávat. Na druhou stranu vidíme, že koncert od koncertu se fanouškovská základna zvětšuje a zpevňuje. Konkrétně na posledním turné, co jsme jeli s Mandrage, šel poznat obrovský skok, oproti tomu, jako když jsme jeli rok a půl zpátky jako předkapela kapely UDG. Nyní najednou, samozřejmě po spoustě faktorů, jakože nás nyní hrají rádia, chodí lidé i na nás, ačkoliv stále jako předkapelu, chodí v hojném počtu a zpívají naše texty. Myslíme si tedy, že ty dveře máme opravdu otevřené a teď je potřeba je pořádně rozkopnout.
Vaše cesta tam, kde jste nyní, trvala devět let. Co bylo tím nejlepším a naopak tím nejhorším okamžikem této cesty?
Štěpán: Tak nejlepší okamžiky asi zažíváme teď, poslední dva roky. Já bych nerad vypichoval jeden okamžik, ať už nejlepší nebo ten nejhorší, protože jsme si prošli samozřejmě horšími věcmi, jako jsou vykradená auta, zkušebny a podobné věci. Ale to jsou takové faktory, které v životě člověka zkrátka potkávají a patří to k tomu. Nemůžeme si myslet, že všechno půjde skvěle. Já to vidím spíše jako kontinuální vývoj těch devíti let a poslední dva roky jsou z nich nejlepší. Doufáme, že to takto půjde ještě dál, a že si každý následující rok budeme moct říct, že jsme si nasadili tu laťku opět o něco výše.
Ty jsi nakousnul turné s Mandrage. Prozradíte čtenářům nějakou historku z této šňůry?
Štěpán: No tak jednu příhodu máme no. (Smích)
Petr: Jakou?
Štěpán: Z posledního koncertu přece. Kluci z Mandrage se rozhodli, že nám všechny nástroje a aparaturu pomažou nějakým šíleně pálivým chilli práškem. My jsme si toho všimli pozdě a zároveň včas, protože nám to nasypali samozřejmě i do pití. Což jsme teda včas zjistili, že bychom to pít neměli, ale bylo to na kytarách, na mikrofonu a podobně, takže jsme trošku slzeli. Ještě teď to na té kytaře pořád je. Když si pak promnu obličej, tak mě pálí oči.
Petr: Takže varujeme budoucí předkapely Mandrage, aby si na to dávaly pozor.
Štěpán: Ona to byla taková srandička ještě v mezích, že to neohrozilo to naše vystupování. Ale myslím si, že se mohou kluci v budoucnu těšit na nějakou odplatu.(Smích)
Fanoušci vás mohou vidět na Kryštofkempech, jak se vám líbí tento nápad?
Petr: My se s Richardem Krajčem kamarádíme, takže jsme znali tuto myšlenku již dříve, než o tom dal všeobecně vědět. Nicméně, nám se líbí ten nápad. Richard na takovéto věci má opravdu hlavu. Když se podíváte do historie skupiny Kryštof, jak fungují, tak to není jenom ,,léto jedu festivaly, podzim jedu kluby a dokola‘‘, ale oni vymýšlí stále něco nového. A tohle si myslím, že je taková speciální forma festivalu, na kterou se opravdu těšíme. Pro nás to bude velký test, protože tam třeba bude naše cílová skupina – mladí lidé od dvaceti do třiceti let, ale také tam mohou být rodiny s dětmi a pro nás to bude velká zkouška v tom, jak dokážeme komunikovat s takovým publikem. Vždycky tam budeme hrát jako první nebo druzí, jelikož to vychází, že poté odjíždíme hned na další koncert, na druhou stranu republiky. Ale určitě se na tu zkušenost velmi těšíme. Bude to v krásných prostorách.
Štěpán: Ta myšlenka je opravdu skvělá. Ale nedokážeme si zcela představit, jak to bude nakonec vypadat. Ovšem, těšíme se už jen kvůli tomu, že Richard, když něco dělá, tak to dělá pořádně. Tudíž to budou jistě skvělé akce, snad vyjde počasí.
Přečtěte si naší recenzi alba Než se rozední
Když mluvíte o Kryštofech – momentálně pracují na novém albu. Nepřemýšleli jste o nějaké spolupráci?
Petr: To vůbec, protože my se od začátku naší kariéry táhneme s narážkami o tom, že jsme podobní Kryštofu. A my jsme i tuto druhou desku chtěli udělat čistě z vlastního pohledu. To znamená, že na rozdíl od té první, jsme nahrané písničky Richardovi pustili, až když byly natočené a už se s nimi nedalo nic dělat. My jsme s Richardem opravdu kamarádi, ale užší spolupráci v rámci naší kapely se vyhýbáme. Právě abychom se vyvarovali těch srovnání. Na druhou stranu by byla pro nás čest s někým takovým, jako je kapela Kryštof, v budoucnu třeba něco užšího podniknout. Ale teď na to není ta správná doba.
Takže se vyloženě snažíte, aby se vaše hudba co nejvíce odlišovala od hudby skupiny Kryštof?
Petr: My jsme se o to snažili vždycky.
Štěpán: Nám tu nálepku dali lidi, novináři. My jsme nikdy nepsali písničky, abychom zněli jako Kryštof. Myslím si, že touhle novou deskou, na které se Richard Krajčo nijak nepodílel, ukazujeme ten NÁŠ ksicht. I když na našem začátku byl Richard velmi důležitou postavou a my mu budeme navždycky vděční, tak on bude určitě také rád, že si tu naši cestu prošlapáváme takto sami. Takový byl plán už na začátku. Že nám pomůže a pak nás vypustí do světa. Nemohl nám stát za zadkem pořád, takže to takhle má být.
Petr: Na druhou stranu to neznamená, že po téhle desce ta nálepka navždy zmizí. Doufat v to můžeme, ale ti rejpálkové a lidi, co nás budou vždy srovnávat, tu budou vždycky. I kdybychom natočili sebemetalovější kus. Avšak z reakcí našich fanoušků cítíme, že už se to hnulo správnějším směrem.
Kde vás mohou fanoušci ještě vidět v létě?
Petr: Máme strašně moc koncertů. Nejlepší bude, když se fanoušci podívají na naši stránku skupinanebe.cz nebo na facebookovou stránku, kde máme přehled o všemožných akcích. Nejsou to žádné velké festivaly, ale třeba městské slavnosti nebo menší festivaly, na kterých hrajeme v dobrých časech. Hrozně se na letošní léto těšíme. Je to náš další krok dopředu a další splněný sen, protože od 23. května do poloviny září nemáme jediný volný víkend. A my jsme si vždycky přáli, abychom mohli každý pátek a sobotu někde hrát a ta naše tvrdá práce za celých devět let byla vidět.
Chystá se křest nové desky?
Štěpán: Jasně! Koná se v pátek 30. května a už je téměř vyprodáno. Koná se u nás v Havířově ve Stolárně a kmotrem alba bude Igor Timko z kapely No Name. Velmi se na to těšíme, protože je to po dvou letech náš samostatný koncert.
Petr: Sami tam nehrajeme, ale je to naše akce. Support nám tam budou dělat NiceLand.
Když přeskočíme léto, tak co plánujete v nejbližší budoucnosti?
Petr: Plánujeme, že budeme mít super úspěšnou desku a že budeme moci udělat vlastní, alespoň nějaké menší, klubové turné. Ale zatím se ještě nedíváme takhle daleko. Nyní se soustředíme na ty nejbližší cíle, jako je právě křest a předvést dobré koncerty na letních festivalech. My jsme nyní strašně vděční za to, že ačkoliv nová deska ještě nevyšla, už máme dva rádiové hity. Píseň Než se rozední byla do minulého týdne druhá nejhranější česká a slovenská skladba v českém éteru. Nyní jsme zvědaví na budoucnost dalších skladeb. Kdyby se prosadily aspoň ještě jeden dva singly z nové desky, tak by to byl pro nás, jakožto pro kapelu, která vydává svou druhou desku a má úspěšné hned čtyři skladby, obrovský úspěch. Na tom poté můžeme stavět další základy, ale zatím se soustředíme na ty nejbližší cíle a to je to léto.
