Vydali jsme se na rozhovor se zpěvákem Jindrou Polákem z kapely Jelen. Tato ambiciózní parta vydala nové album s názvem Světlo ve tmě, otázky jsme směřovali nejen k nové nahrávce.
V pátek 23. května vyšlo vaše nové album s názvem Světlo ve tmě. Na co se mohou fanoušci těšit?
Je to album typického Jelena, tedy akustické písničky, smutné, veselé, rychlé i pomalé. Vracíme se na něm ke kořenům bluesu, rocku a folku. Světlo ve tmě obsahuje také neobvyklé aranže a nové nástroje, které jsme na koncertech neměli. Myslím, že fanoušci budou překvapení, ale necháme to na nich, aby si to našli.
Jsou na novince nějací hosté?
Ano, máme tam Kateřinu Marii Tichou, se kterou jsme už měli společnou písničku. Nyní zpívá vokály ve skladbě Magdaléna. Jinak tam nemáme žádná známá jména, ale máme tam vynikající muzikanty – violoncellistku, skvělého trumpetistu nebo Sašu Yasinskiho, který hraje na akordeon. Takže velká jména ne, ale zajímavé muzikanty rozhodně.
Z čeho vychází název alba Světlo ve tmě?
Je to jednak jedna ze skladeb na albu. Když jsme vymýšleli název desky, tak jsme nejdřív projížděli názvy písniček, což je jedna z takových nejběžnějších praxí. Ale také je tato písnička pro mě důležitá, protože to byla první písnička, která nás trošku někam dostala (film Okresní přebor). Ta píseň je tedy pro naši kapelu takové světlo ve tmě v naší kariéře. Taky jsme si říkali, že by to bylo takové světlo ve tmě pro tuzemskou akustickou muziku, že by ji to trošku mohlo nakopnout a dostat ji do širšího povědomí.
Jak jste se dostali ke spolupráci s filmem Okresní přebor?
To bylo úplnou náhodou, protože já jsem v té době natáčel svůj první demáč u Martina Ledviny ve studiu a když jsme natočili právě tuto skladbu, tak v té době se tam stavoval Honza Muchow, který akorát pracoval na soundtracku k filmu Okresní přebor. A když jsme se tam chvíli bavili, tak říkal, že by chtěl něco našláplého, nějakou country písničku. Tak jsme mu to pustili, jemu se to líbilo a bylo to.
Je pro vás důležitější ve skladbě text nebo hudba?
Já to nijak neodděluji. Já si myslím, že dobrý text bez muziky postrádá určitou část emoce. Já to neberu jako hudbu a text, ale jako celou písničku.
Jak vymýšlíte nové písničky?
Většina písniček na novém albu jsou moje, tedy alespoň ten prvotní nápad. Přijdu s nějakým textem a základní melodií, poté z toho poskládáme dohromady celou skladbu, dáme tomu nějaký ksicht a nakonec přijdeme do studia a tam přijde Martin Ledvina a celé nám to ještě překope (smích).
Vaše poměrně široké spektrum žánrů se u nás asi příliš neslyší, ne?
Já jsem nikdy nějaké škatulky neřešil. Když se vezme naše muzika, tak to jsou jednoduché písničky s jasnými texty a chytlavými melodiemi. Ta tradice písničková je, ale u nás je to zaškatulkované tak, že jakmile se rozezní akustická kytara, tak tomu všichni říkají folk nebo country. Z části oprávněně i z části neoprávněně je u nás to povědomí poměrně malé v tomto směru. Ve světě se momentálně tato muzika vrací. Když vezmu třeba Mumford & Sons a další, tak je to o hodně otevřenější než u nás. Tady je akustická muzika zcela mimo hlavní proud.
V čem vám sedí právě tento žánr? Proč jste si ho vybrali?
Existují věci, které si člověk zkrátka nevybere. Já jsem vyrůstal na hardrockové muzice a na heavy metalu. V patnácti letech byla moje srdcová kapela Kiss. Ale stejně, když jsem poté už v muzice nějakou dobu fungoval, tak se mi od nich nejvíce líbil Unplugged (z roku 1996). Tak jsem se dostal postupně k akustické muzice. Tím se dostanete ke kořenům. Když poslouchám Pearl Jam, tak se mi to líbí, ale brzy zjistím, že vychází z tvorby Neila Younga. Tak si pustím Neila Younga a ten vychází z americké folkové scény, z ní se pak dostanu na starou bluesovou scénu poté ke kořenům. To není vědomě, tak postupuje ta inspirace. Když bych tedy měl mermomocí popsat, co hrajem, tak je to asi Roots Music.
Nepřemýšlel jsi tedy o nějakém rockovém projektu?
Já jsem hrál v rockových kapelách, ale vlastně díky rocku jsem se dostal tam, kde teď jsem. Hrával jsem na elektrickou kytaru, ale poměrně rychle mě to začalo táhnout k akustice. Podle mě má našláplá akustická muzika úplně jiný tlak než našláplá elektrická muzika.
Kde nejčastěji berete inspiraci k textům?
Všude možně, ze života a podobně. Člověk pozoruje, co se děje kolem něho, a z toho to pak vyplyne.
Co se nyní chystá pro skupinu Jelen?
Tento pátek vyšlo oficiálně nové album, tak to je asi největší krok, na to jsem se velmi těšil. Poté pojedeme přes léto festivaly. Povedlo se nám dostat se na dobré akce jako třeba Rock for People, Benátská noc, filmový festival v Karlových Varech, plzeňský festival Živá ulice a podobně. A doufám, že tam se nám povede dostat novou desku více do povědomí. Musíme tedy přežít festivalovou sezónu v plném nasazení. A zatím to vypadá, že křest alba bude až na podzim, jestli to do léta nestihneme. Poté bychom odjeli nějaké kluby s tou deskou, snad co nejvíce. Do toho bychom chtěli sbírat materiál a na příští rok pak nachystat další desku. Pár písniček už je rozdělaných ve fázi demáčů.
Vystupujete raději na koncertech nebo na festivalech?
Jak jsem zvyklý na kluby, na přímý kontakt s publikem, tak je to pro mě přirozenější. Ale když hrajeme ty velké festivaly, tak je to zcela jiná atmosféra. Na festivalech stojí lidi, kteří to chtějí opravdu slyšet. Když jde někdo kolem, zastaví se, poslechne si to a buď se mu to líbí a zůstane, nebo nelíbí a jde dál. V klubech nemají vlastně kam utéct.
Máte jako kapela nějaký cíl či sen? Dejme tomu i před kým byste si chtěli zahrát.
Určitě je hodně muzikantů, před kterými bych si já osobně chtěl zahrát, ale to jsou většinou věci, které se mi asi nesplní. Líbilo by se mi potkat se třeba s Brucem Springsteenem nebo s Mumford & Sons, to by bylo skvělý. A na české scéně? To vlastně bych byl rád s kýmkoliv. Je tu spousta kapel, které jsou zajímavé a bylo by super si s nimi někdy zahrát. Ale jako můj cíl, jako takový, je dotáhnout naši muziku až tak, kam to nejvíce půjde. Ve finále, já nyní zjišťuji, že napíšou lidi sami od sebe na Facebook, že to děláme dobře a že je to baví, a to je zkrátka super. Dřív, kolem těch dvaceti let, jsme si říkali: ,,A to bych chtěl hrát ve velké aréně!” Tak to samozřejmě rád, kdybychom vyprodali O2 arénu, tak to by bylo něco, ale není to vlastně náš cíl. Ten cíl je hrát, vydržet u toho a aby se to dostalo mezi lidi a dělalo jim to radost.
