Saša Smutný: Hudba má být umění, ne manufakturní výroba. U znělek pro CNN Prima News jsme zvažovali každou čtvrtvteřinu

Saša Smutný, Soundsgate
Saša Smutný, Soundsgate | Foto: Jan Tran

Právě vznikající zpravodajský kanál CNN Prima News se bude pyšnit řadou na české poměry neobvyklých vlastností. Mezi ně se budou řadit i živě nahrané znělky jednotlivých pořadů, které má na svědomí tuzemská hudební platforma Soundsgate, jež si na jejich tvorbu pozvala i symfonický orchestr. Proč se ve zdejším prostředí jedná o tak nezvyklý počin, jak nahrávání byť i pársekundových znělek probíhalo a jakou roli by měla hrát hudba v audiovizi? I to nám prozradil spoluzakladatel Soundsgate Saša Smutný.

Stojíš v čele hudební platformy Soundsgate, která aktuálně v médiích rezonuje díky hudebním znělkám pro CNN Prima News, za nimiž stojí právě hudebníci z tohoto projektu. Mohl bys nějak shrnout, v čem tato spolupráce spočívala a proč si nově vznikající zpravodajský kanál vybral právě Soundsgate?

My se věnujeme všemu, co se týká hudby v audiovizi. Tam se jednak snažíme přinášet flexibilitu, ale zároveň zachovávat stále to nejdůležitější – podporu kreativní stránky hudby. Snažíme se udržet hudbu jako umění, ne jako manufakturně vyráběnou věc. A co se týče CNN, zásadní bylo, že se ten kanál rozhodl změnit zdejší trh – a to nejen televizní, ale spolu s ním i trh hudební.

To, že se pro zpravodajský kanál dělá muzika živě a ještě za pomoci symfonického orchestru, je v českém zpravodajství unikát, který ho povyšuje na mezinárodní úroveň. Mně se ten koncept moc líbil, na CNN Prima News na něm pracují profesionálové mezinárodních parametrů a asi ze všech těchto důvodů jsme si na tom sedli.

Myslíš, že by se díky vám mohla živá hudba v audiovizi stát v Česku standardem? Sám často zmiňuješ, že se tady dělá spíše tím „manufakturním“ způsobem.

Na tom je nejdůležitější si připomenout a osvěžit význam a sílu hudební a zvukové složky a práci s ní. Taková věc může úplně změnit celý film či jakékoli audiovizuální dílo. A bylo by super, kdyby vždy přišel správný režisér a řekl: „Jako jednu z prvních věcí, které chci řešit spolu se scénářem a dalšími věcmi, chci řešit muziku, abych ji měl lepší než ostatní.“ A věřím, že ten efekt tady bude.

V zahraničí je to běžné a u řady filmů funguje živá hudba na míru tak, že znásobí divákovy emoce a ten má z toho filmu o to větší zážitek. Jde o to neudělat z té hudby křoví, ale další prvek, co má sílu a dělá to dílo výjimečné. Když ale režisér použije do poloviny filmu hudbu z databanky, je to pro mě vlastně podobné, jako by do poloviny filmu použil záběry z videobanky.

A pozná vůbec obyčejný divák, že film používá hudbu z databanky?

Jasně, ať už vědomě či podvědomě. Předpřipravené věci třeba nekopírují kvalitně tektoniku daného díla. Jednoduše – skladba se dá pod scénu, co nějak běží a někdy se jí podaří nasadit, aby pasovala do jednoho, dvou hitpointů. Komponovaná hudba se ale dá napasovat třeba do patnácti hitpointů. Nehledě na to, že přesně ta skladba již pravděpodobně byla ve stovkách dalších filmů, v reklamách, domácích amatérských videích a kdo ví kde ještě. Tedy pokud si děláš domácí videa a házíš tam hudbu z banky, možná se ta hudba objeví příští rok v nějakém celovečerním filmu. (smích) A mohl bych pokračovat – třeba, že každá skladba má jiný mix, jiný (ať už virtuální nebo reálný) set up nástrojů, kompozici, orchestrace, návaznosti. To už pak směřujeme k hudební dramaturgii.

Gradace hudby, nabalování v dlouhých scénách, prolínání motivů, to všechno dělá rozdíl. Když mám třeba dvě postavy, každá má svůj motiv a pak se mezi nimi objeví motiv třetí – například lásky, může se vytvořit úplně něco nového, kde se objeví motivy obou. To s databázovou muzikou udělat nejde.

Všiml jsem si, že znělky z projektu CNN Prima News, které byly uveřejněny na internetu, trvají zhruba okolo 12 sekund. Jak se tak krátký hudební počin realizuje? To opravdu přijdete za nějakým hudebníkem s nabídkou, jestli by vám ve dvanáctisekundové skladbě nechtěl zahrát třeba jeden a půl taktu na trumpetu?

Ona je to pro autory výzva. Skladatel a člen Soundsgate Petr Wajsar, který na CNN spolupracoval, to řekl hrozně hezky. Těch 10 vteřin je hrozně krátký kousek na to, dostat do té hudby nějakou myšlenku. A to je právě ta výzva, v tomhle jde o zajímavý formát.

A jde to. Jde tam dostat několik hudebních informací, co můžou něco říct, je ale třeba zvažovat úplně každou čtvrtvteřinu. Navíc v tom kontextu, aby ty znělky pasovaly do sebe a byly příbuzné.

V nedávném rozhovoru pro portál Echo24 jsi zmiňoval, že jste se při tvorbě znělek pro CNN Prima News snažili experimentovat. Jak v takovém projektu vypadá experiment?

U každé znělky to bylo trochu jinak. Vše v koordinaci art directora Martina Smutného ze Soundsgate. Pro každou znělku byl nějaký cíl a někdy jsme si řekli, že těm autorům nedáme žádná omezení, takže na některé obsahové pořady se nám sešly třeba návrhy pomalu až do techna. (smích) Žánrově jsme to tedy nechali pestré. A tím, že se na to každý skladatel podíval jinak, se takhle sešlo vždycky několik návrhů a po spojení s grafickou stránkou té znělky jsme mohli vidět, že tohle třeba přesně sedí, i když nás to původně vůbec nenapadlo.

To je pak ta krása více návrhů, se kterými Soundsgate díky komunitě špičkových a profesionálních autorů může zacházet. U dalších pořadů jsme si dělali i širší repertoár stylů. Neřekli jsme si, že tady uděláme popík jako od Madonny a aby nám všichni autoři zkusili udělat popík jako od Madonny. Spíš jsme řekli „Udělejte, co vás napadne, jakýkoli styl.“ a dostali jsme pak návrhy od symfonických mockupů, přes folkové věci, techno, disko, až po všechno možné.

S orchestrem jsme pak experimentovali jednak s použitím elektroniky, která sama o sobě tvoří asi polovinu těch znělek, a jindy třeba v tom smyslu, že jsme v jedné session natočili symfonický orchestr, pak v další jsme nahráli big band, udělali jsme fúzi a už z toho nebyla čistá klasická muzika, ale měla nádech amerického frázování, protože CNN je americká televize.

I u takových experimentů se ale, předpokládám, musíte držet nějakého zadání. Jakou má podobu?

My jsme se na začátku sešli s realizačním týmem CNN a během několika hodin povídání jsme sepsali spoustu stránek. Pro tu muziku je důležitá každá věc – jestli ten pořad poběží ráno nebo během dne, jaký typ diváků se na to bude dívat, jak ta muzika poběží často, co nad ní bude za grafiku, co se v té grafice bude dít, jak na sebe ty pořady mají navazovat nebo jednotlivé charakteristiky těch pořadů. Důležitá je i základní filozofie toho kanálu. Jsou to stovky kritérií, muzika má ale tu výhodu, že dokáže pracovat úplně se vším.

Tušíš, kolik znělek vlastně vzniklo v rámci projektu CNN Prima News?

To se těžko říká. Každá znělka má spoustu podob – co se týče stopáží, aranží a různých modulací. Ale odhaduji, že celá hudební výbava projektu pro CNN Prima News jsou stovky a stovky stop, přestože těch pořadů jsou třeba jen desítky.

Dokázal bys to přeložit na hodiny, které jste museli strávit ve studiu?

To taky nejde říct úplně paušálně. Spoustu hodin, ale právě díky naší platformě jsme tu práci opravdu strávili na muzice a ne na věcech okolo. Když se řekne, že se bude 4 dny natáčet s orchestrem, tak se 4 dny natáčí s orchestrem. Když bude někdo chtít návrhy od 20 jazzových skladatelů na nějakou písničku, do 48 hodin je máme a pak už je to jen otázkou toho, jakou cestou se vydat. Díky té platformě nám spousta věcí nedělá překážku a máme více času být ve studiu a řešit vyloženě především muziku.

Pokud vím, museli jste kvůli vládním opatřením proti Covid-19 zrušit plánovanou tiskovou konferenci. V jaké míře vám pandemie narušila plány?

Naštěstí nejsme moc zasaženi ve smyslu produkce, muzika je v podstatě hotová. Na tu tiskovou konferenci jsem se moc těšil, myslím si, že by byla skvělá, část z těch znělek jsme tam chtěli uvádět živě s naším orchestrem. To se bohužel kvůli aktuální situaci nepodařilo. Pro hudební svět je to ale každopádně veliká rána, ruší se akce i několik měsíců dopředu, neprodávají se vstupenky a muzikantům ani agenturám nikdo nic nedá. A jako ekonom jsem si vědom toho, že to celé přeroste v ekonomickou krizi, ze které se budeme dostávat i několik let – jen bych si přál, aby byla „jen” ekonomická.

V rámci Soundsgate se angažuje řada známých, již zavedených jmen, jako Elia Cmiral nebo Petr Wajsar. Mají ve vaší platformě prostor i nějaké vycházející hvězdy, o kterých ještě uslyšíme?

V tomhle směru jsem přesvědčen třeba o Zuzaně Michlerové, Tomáši Živorovi či Dominku Svobodovi. Zuzka nejenže je výborná a inovativní skladatelka, ale je i skvělá orchestrátorka a před několika měsíci získala cenu v Gentu, na jedné z nejprestižnějších světových soutěží filmových skladatelů, kde se umístila mezi nejlepšími třemi. Podílela se i na skladbě, která vyhrála soutěž UK Songwriting Contest. Určitě má před sebou úžasnou kariéru.

To samé i Tomáš. Ten se nedávno účastnil předáváni cen za hudbu k videohrám ve Finsku a věřím, že ho taky čeká ještě spousta dalších úspěchů, zejména na tom poli hudby ve hrách, které je navíc hodně specifické.

Sám často tvrdíš, že jsi chtěl filmovou hudbu dělat už odmalička. Co člověka přiměje k tomu, aby si řekl, že chce dělat filmovou hudbu? Většinou spíš mladí hudebníci sní o tom, že budou vyprodávat stadiony a užívat si přízně spousty krásných fanynek, ne?

Nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. Mě asi nikdy nenapadlo snít o tom, že budu vyprodávat stadiony, byť se mi to líbí. (smích) Já jsem ale během svého náctiletého období hrál s orchestry, odehrál jsem stovky koncertů, s tátou jsem takhle jezdil i po světě a asi i díky tomu, že to byly koncerty třeba i pro 5 000 lidí, jsem nad tím prostě nepřemýšlel.

Ty mimo Soundsgate vedeš i hudební školu Music Academy Prague a fanoušci tě mohou znát i z tvého angažmá v kapele Jelen. Jak všechno tohle zvládáš?

Mně vždycky ve škole říkali, že člověk bude muset v životě dělat třeba 80 % věcí, které ho nebaví. A já jsem si říkal, že to musí být nějaký nesmysl. A jak jsem dělal celé to svoje náctileté období hudbu, přišel jsem později na to, že když to dělám poctivě a baví mě to, můžu si tím vydělat na živobytí. A snažím se to udržet v tomhle módu, aby mě to uživilo a měl jsem to vlastně i jako koníček.

Čtěte také: VIDEO: V hlavní roli kamarádi a fanoušci. Kapela Jelen vydala povzbuzující klip plný naděje

Podle mě jde do každého oboru, který člověka baví, investovat tolik energie, že ho to v něm dokáže učinit nadprůměrným nebo nějak vynikajícím a může to fungovat. A platit to může i pro truhláře, kováře, malíře, všude tam, kde se dá najít nějaká kreativní lidská hodnota.

Dostaneš se při své roli v Soundsgate vlastně ještě někdy k samotnému skládání nebo hraní?

Ale jo. Moje role v Soundsgate se samozřejmě týká něčeho jiného, ale jednak se udržuju v profesionálním stavu díky Jelenovi a jednak třeba před pár týdny jsem hrál koncert se symfonickým orchestrem. A párkrát se stalo, že jsem si zahrál i přímo v Soundsgate. Samozřejmě ale nemůžu při natáčení filmu normálně hrát jako součást orchestru, to bych potom nestíhal ty ostatní věci.

Co se týče zmíněné Music Academy Prague, všiml jsem si, že často zdůrazňujete, jak moc kladete důraz na individuální přístup. Daří se vám to plnit?

Daří. My se na začátku s každým studentem potkáme, probereme, co vlastně chce, co dělal a co umí. Podle toho všeho se s ním dohodneme. A třeba na nedávném koncertu školy se ten koncept krásně projevil – měli jsme tam vystupující od 7 do 60 let a jeden můj mladší student tam hrál na klavír Tři citronky a Není nutno, zatímco jiný student hrál třeba Rachmaninova. Byli tam i studenti, co hráli svou vlastní tvorbu. Flexibilita se tam zkrátka projevovala.

Ještě u hudebního vzdělání zůstaneme – co vlastně musí hudebník umět, aby se mohl dostat do Soundsgate?

My máme dvě skupiny skladatelů. Máme některé, které přímo zastupujeme, to jsou profesionálové a potom máme Soundsgate Academy. A ta je otevřená pro každého skladatele. Pořádá řadu workshopů a autoři díky ní mají platformu, kam můžou přijít, poslechnout si a zeptat se, jak něco funguje a jak něco mají dělat.

Jaké má Soundsgate plány do budoucna?

Rozhodně dál skládat a natáčet hudbu k různým audiovizuálním projektům. Máme připraveny desítky hudebních, edukativních a osvětových projektů, na kterých pracujeme – například naše tradiční workshopy pro skladatele se zahraničními hosty z celého hudebního průmyslu. A hlavně, pro skladatele v audiovizi vytváříme místo, kde dostanou šanci, kde se mohou setkat, vše se transparentně dozvědět a pro profesionály z audiovize místo netušených možností, kde se práce s hudbou stane jejich oblíbenou částí produkce. (smích)


Napište komentář

Jiří Růžek
O Jiří Růžek 277 Článků
Milovník rock'n'rollu, nadšenec do žurnalistiky a student mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK. Mezi mé oblíbené interprety se řadí Motörhead, Slash, David Bowie, Jack White, Billy Talent a obrovská spousta dalších, sám pak hraji na bicí a elektrickou kytaru a ve zbytku volného času rád cestuji všude, kde to jde.