Pokud máte někdy pocit, že jsou všechny moderní kapely na jedno brdo a že už vás v hudebním světě nemůže nic překvapit, asi jste ještě nebyli na koncertě brněnské kapely Šero. Kapely, která má místo basového bubnu kufr a na jejichž koncertech se skoro víc mluví, než hraje. A o tomto i o jiných věcech jsme se bavili se členy kapely Radkem Bobem Vovkem, Danielem Dobšíkem a Davidem Skoupým.
Moje první otázka mě napadla hned, když jsem vás poprvé viděla hrát a myslím, že musela napadnout asi každého. Proč máte místo basového bubnu kufr?
Bob: Kufr místo basového bubnu máme z toho důvodu, že původně jsme měli odehrát jen jeden koncert, na kterém jsme chtěli zahrát jenom asi šest písniček nebo prostě tolik, kolik bychom se byli schopni naučit za čtrnáct dnů. A v té době nebylo reálné investovat do bicí soupravy, a proto vznikl ten kufr jako humor. Ten první koncert jsme odehráli jenom s ním a s hajtkou.
Takže ty jsi nehrál před tím na bicí?
Bob: Ne.
Dan: Náš koncept vlastně je, že chceme hrát na nástroje, na které hrát neumíme.
Bob: Nebo minimálně.
David: Já jsem samozřejmě basu už někdy držel.
Dan: Já zas kytaru.
Bob: Ale já jsem na bicí nikdy nehrál.
A hráli jste před tím na nějaké jiné nástroje?
Dan: Já studuju konzervatoř. Hraju tam na violoncello a klavír. Ale to se právě moc do kapely nehodí. Myslel jsem si, že na to budou letět holky a nic. Tak to teď zkouším s kytarou a se zpěvem.
David: A já právě normálně zpívám a hraju na kytaru v kapele Useless.
Bob: Já jsem to před Šerem zkoušel se syntezátorem. Můj projekt se jmenoval Akvárko a mixoval jsem v něm zvuky ze syntezátoru se zvuky akvária.
Kdo byl iniciátorem vzniku kapely?
Dan: Bob.
David: Bob to celý financuje a bubnuje. My jsme vlastně jen najatí muzikanti. (smích)
Dan: On nás teda ještě neplatí.
David: Ale slíbil nám to už před rokem a půl, a ještě nám nic nedal. (smích)
Takže se dá říct, že je Bob frontman? Z koncertu, na kterém jsem byla, jsem měla pocit, že je hodně oblíbený.
David: Bob je spíš maskot, ale je důležitý. A ano je oblíbený a sklízí na koncertech úspěch. Což nás trochu štve, protože my se tam snažíme, on tam dvakrát udeří…
Dan: No, on dvakrát udeří a z toho třikrát špatně.
Bob: Mě to ale taky štve. Já to beru tak, že díl práce je stejnoměrný. Možná větší u kluků než u mě.
David: To zase není pravda. Musím říct, že Bob tomu dává nejvíc. Stará se o všechno okolo.
Dan: Dělá placky.
David: A trička.
Dan: I bramborový placky.
David: Dělá spoustu práce.
Dan: My jenom přijdeme k hotovému. (smích)
A jak vaše kapela vlastně vznikla?
Dan: My jsme se s Bobem jednou v létě nudili a Bob vymyslel, že založíme kapelu. Já jsem souhlasil, ale nebral jsem to moc vážně. A jednoho dne Bob přišel s tím, že nám domluvil koncert, takže bychom mohli začít zkoušet. V té době jsme ale neměli nic. Ani nástroje. Tak jsem si půjčil od mámy kytaru za 380 korun…
David: U které všechny struny vydávaly stejný tón. (smích)
Dan: …měl jsem z toho zkrátka pocit, že to moc nepůjde. Navíc jsme zatím byli jenom dva, tak jsem se ozval Davidovi. Ten mi úplně nadšeně řekl, že to teda fakt ne (smích). Tak jsme ho opili a on na to nakonec kývl. Začali jsme tedy zkoušet a David s námi ze začátku hrál na kytaru a příčnou flétnu. Do toho koncertu jsme zvládli nacvičit šest písní o délce v průměru deset sekund. Ale ono se to natáhlo, když jsme je zahráli dvojnásobně pomalu.
David: A pak jsme to zopakovali celé znova.
Dan: Ale právě z toho, že jsme měli tak krátké písničky, vznikl náš koncept, že více mluvíme, než hrajeme.
Jaké jsou vaše cíle?
David: Já bych chtěl říct ještě tohle. My jsme pořád čekali, že se Bob naučí na ty bicí.
Dan: Ale zlepšil se. Ten progres je tam obrovský. Už dobubnuje třeba do půlky písničky.
David: No my jsme v půlce a on je ve dvou šestinách (smích). Ale vážně, účelem naší kapely je zkoušet tak moc, abychom byli přemotivovaní a abychom to pak na koncertě úplně pokazili, což se nám daří. Toto jsou naše vytyčené cíle, které splňujeme. (smích)
Bob: Ve zkušebně s námi zkouší jedna kapela a oni nám říkali, že s naší hudbou míříme vysoko. Jenže ono je to přesně naopak. My spíše míříme stále níž. (smích)
Jak vznikají vaše skladby? Vymýšlíte nejdřív hudbu nebo texty?
David: Já jsem vždycky nejdřív vymýšlel muziku, do které jsme potom přidávali melodii zpěvu a až pak texty. A teď to děláme přesně naopak. Přijde text, který je většinou na jeden řádek, takže je potřeba ho opakovat do vyčerpání těla. A k tomu textu se složí melodie zpěvu a až potom muzika. Tenhle postup jsem nikdy neznal, ale baví mě to. Ale asi by takhle správně měl muzikant nebo písničkář hudbu skládat. A v našem případě máme jednoduché texty, takže máme i jednoduchou muziku.
Dan: Jednoduché věci jsou ale nejtěžší. (smích)
Bob: Většina lidí ale vyžaduje jednoduchou hudbu.
David: Ale jsou i tací, kteří se nám kvůli ní smějí.
A neděláte hudbu schválně tak, aby se lidi zasmáli?
Dan: Hudbu děláme asi primárně proto, aby se lidi pobavili. Neděláme to proto, že bychom si mysleli, že jsme objevili Ameriku.(smích)
Bob: Taky se snažíme na každém koncertu přijít s novou věcí, která to, nechci říct posune, ale nějak to změní. Záměrem je určitě každý koncert nějak ladit, dát mu nějaké téma.
David: My jsme totiž přišli na to, že stačí málo muziky a hodně proma. (smích)
Dan: A oni stejně vždycky přijdou ti samí lidí. Ne, musím říct, že chodí čím dál víc lidí.
Bob: Vlastně ani nevíme nikdy, jakým způsobem nás objevili.
A snažíte se svou hudbou něco sdělit nebo parodovat?
David: Asi jen to, aby se lidi uvolnili.
Dan: My si ty koncerty užíváme, na pódiu nás to vždycky baví a děláme to pro lidi.
David: Děláme to pro Boba.
Dan: Ne, my jenom neumíme mluvit o ničem jiném než o Bobovi. Určitě na prvním místě je to, aby se lidi zasmáli.
Bob: A snažíme se i nějakým způsobem parodovat. Otázkou ale je do jaké míry je to parodie a do jaké naše neumětelství určitých hudebních stylů. Hlavně z mé strany. My třeba hrajeme blues, které není úplně blues, ale tvrdíme, že ho hrajeme a že jsme na něj dobří.
Vy ale asi spíš boříte hranice mezi žánry a styly.
Dan: My hrajeme prostě to, co přijde, ale úrovně asi základní umělecké školy. Nebo trošku lepší, tak asi druhý cyklus základní umělecké školy. Ale první ročník.
Bob: My máme na Facebooku napsáno, že hrajeme naive folk-punk, ale to nám vymysleli na Staré Pekárně a úplně to nevystihuje to co hrajeme.
Třeba první písničku, kterou jsem od vás slyšela, bych popsala jako typický pop.
David: To bylo Ovoce a zelenina, což je veganská hymna. My teda nejsme vegani, ale zastáváme názor, že fruktóza je lepší než rafinovaný cukr.
Bob: A třtinový cukr je taky na nic.
Na koncertě, na kterém jsem vás objevila, jste křtili desku. Můžou si ji fanoušci někde koupit nebo poslechnout?
Bob: Vydali jsme vinylovou desku, která se jmenuje Vem mámu a dojdi. Křtili jsme ji teď nedávno v brněnském klubu Mersey. Existuje pouze jediný originál, který se vylisoval, ale v podstatě je to fake. My jsme to před tím křtem nenápadně zmínili, aby fanoušci nebyli zklamaní. Protože na té jediné desce, kterou jsme vydali, není od nás vůbec nic. Je to nějaká deska z devadesátých let, které jsme akorát udělali originální přebal. Chtěli jsme ji vydražit, ale to se nějak nepovedlo, tak jsme ji nakonec darovali a majitel byl srozuměn s tím, že na ní není nic od nás. Ale chystáme se vydat kazety. Připadá nám to jako docela dobrý humor. U každé kazety bude kód, díky kterému si bude moct každý ty písničky stáhnout na internetu.
