Some Reason: Lidi, co jedí bagety, nejsou špatní

Some Reason | Zdroj: Facebook

Some Reason je poněkud čerstvá začínající kapela, která má venku jedno EP a snaží se dobýt českou hudební scénu svým alternativním pop-rockem. My jsme vyzpovídali jejich kytaristu a zpěváka Martina Kožucharova.

Jak jste se s klukama potkali?

Historka, jak jsme se seznámili s kytaristou je celkem zajímavá a nějak se od ní odvíjí i náš název. Luke měl tehdy kapelu známou jako Blackties, ze které ho vyhodili. No a jednoho večera si tak šel sednout do jednoho baru a viděl, jak tam po podiu poskakuje parta třináctiletých dětí a říkají si Blueberries. A jakmile jsme dohráli, Luke za mnou přišel a nabídl mi spolupráci, doteď absolutně nechápu co ho k tomu vedlo jelikož před těmi… Tyjo to už budou tři nebo čtyři roky, co jsme se seznámili… No, každopádně jsem zpíval a vypadal děsně.

Původně se hrálo s jiným basákem a bubeníkem, protože naše kapela měla původně hrát nějakou tvrdší hudbu, kterou jsem já v té době neuzpíval, ale Luke mě nechtěl vyhodit, tak odešli ti dva a vzali jsme Honzu a Šimona, které znal Luke ze základky, takže to je nudný příběh.

To zní jako začátek nějaké hodně slavné undergroundové kapely. Máte nějaké podobné ambice? Myslím hraní velkých koncertů, apod. Jaké máte cíle?

Zkoušíme v atomovém krytu, takže jsme underground jako víno (smích). No, on je to tak nějak sen většiny muzikantů, ale nedávno jsme se o tom bavili s Lukem a oba jsme v tom trochu jiní. Jeho kapelní cíl je, aby mohl kdekoli na světě vyprodat nějaký bar střední velikosti. Můj zas, aby má hudba probouzela emoce, na čemž pracuji u pár nových songů, které se chystám vydat.

Co považuješ za váš největší dosavadní úspěch?

Upřímně… Teď trochu nevím co odpovědět. Kluci by ti řekli, že jsme vydali EP nebo že jsme hráli tam a tam, bylo tam tolik a tolik lidí. Ale já za náš největší úspěch považuji asi samotné naše songy, protože s klukama se mi tak dobře tvoří, že snad v každém songu je část, kterou když pak slyším (a odmyslím si svůj hlas, který upřímně nesnáším), tak si říkám: Tyjo v týhle kapele hraju. Nejsem egoista, ale jsem na svoji kapelu hrdý a to je podle mě náš největší úspěch, že ti kluci prolomili můj pesimismus a sebepochybnosti a poprvé v životě jsem hrdý na něco, čeho jsem součástí.

Co Ti teď hraje ve sluchátkách? Co bys mohl naším čtenářům doporučit?

Právě teď mi jede můj milovaný playlist hudby která mě fascinuje, právě teď tam třeba hrají Sleep Party People. Co se tak dívám tak další song bude od Daughter a pak tam je Bones. Poslední dobou jsem si uvědomil, že všechny žánry hudby jsou nádherné. Byl jsem člověk, co hrozně pohrdal rapem a elektronikou a tak. Pak jsem se nějak prokousal k totálně jiným žánrům, než jsem poslouchal dřív a fascinuje mě to, protože to ve mě probouzí zas jiný emoce než to, co jsem poslouchal doteď a prostě to zkuste.

Jestli posloucháte metal, běžte si pustit alt-pop. Jestli posloucháte alt-pop, běžte si pustit trap. Jestli posloucháte trap, běžte si pustit core. Experimentujte, je to jako s jídlem, nemůžete furt dokola žrát rohlíky a říkat že lidi co jí bagety a bulky jsou špatní, ne?

„Hudba je myšlenka a nálada převedená do konstelace tonů, zvuků a slov a měli bychom se naučit, že tohle všechno je i v jiných stylech hudby, jen jinak podané. A věřte mi, že se vám i to jiný podání bude líbit.“

Jak ses dostal ke kytaře a obecně k hudbě?

Když jsem byl malý, tak mě rodiče nemohli uspat, dokud mi nepustili Desert Rose od Stinga. Kdo ten song zná tak ví, že je postavený na kytaře, i když Sting je basák (to jsem se mimochodem dozvěděl před pár lety a ukončilo to mé dětství). Každopádně, jakmile jsem začal mluvit, jsem mlel jenom o kytarách. Tam mě vzali až v první třídě, ale absolutně mi to nešlo. Tak mého učitele napadlo, že kdybych to zkombinoval se zpěvem že by to mohlo jít líp a měl pravdu. Takže jsem si v podstatě splnil svůj dětský sen.

Máš nějaký vzor? Kromě toho Stinga.

Nejsem člověk, co by chtěl být jako někdo, ale když už, tak Matty Healy. Nikdo jiný, na jehož místě bych chtěl být, mě nenapadá.

Jak bys charakterizoval vaší tvorbu?

Rádi tomu říkáme alternativní punk-rock, což prakticky znamená, že některé naše songy mají tvrdší pasáže, zároveň ale i měkčí.  Nejde to moc specifikovat, ale jedna kamarádka mi řekla: Ta vaše hudba je taková fajn, nikoho neurazí a aspoň jeden song se zalíbí každému, tak je to asi spíš alternative pop-punk-rock (je moc mainstream popsat svůj žánr jedním slovem).

Texty skládáš ty? A jak to vlastně vypadá, když u vás vzniká nová písnička?

U nás v kapele je to spíš tak, že já nebo Luke dostaneme nějaký nápad, sejdeme se, tak nějak půl napůl vyplodíme text a formu songu, přijdeme na zkoušku, zahrajeme to klukům a to je asi všechno. Tvořit s Lukem je radost, protože je to hodně inspirativní člověk a máme mezi sebou takové zvláštní spojení, někdo to kdysi přirovnal k Lennonovi s McCartneym.

Plánujete se dostat i na zahraniční trh?

Neřekl bych úplně trh, ale zahrát si v zahraničí chceme určitě. Už nějakou dobu se o tom bavíme.

Máte konkrétní zemi, kterou máte vyloženě za cíl? Nebo festival?

Osobně si chci zahrát na Rock for People nebo Colours of Ostrava. Ale jinak konkrétní zemi asi nemáme, Luke neustále básní o Vídni, já jsem spíš ten, kterému je jedno jestli hraje v rodném městě nebo v New Yorku. Jde o atmosféru a publikum.

Budeme ti moc držet palce a děkujeme  za rozhovor!

Také děkuji, mějte se.


Napište komentář

Petra Charvátová
O Petra Charvátová 72 Článků
Už od mala miluji muziku. Momentálně, a myslím, že už definitivně, jsem se našla v indie stylu - indie-rock, electro-indie, sad-core, desert rock apod. Hraji na bicí, kterým předcházelo spoustu jiných nástrojů. Mezi mé nejoblíbenější interprety patří Lake Malawi, The Kooks, The 1975,Glass Peaks, Banfi, Youth Club, LP, London Grammar,Arctic Monkeys, Linkin Park a spousty dalších.