The Sherlocks: Do kapely plánujeme přijmout Snoop Dogga

The Sherlocks - Kiaran Crook, interview 2019 | Foto: Barbara Matějková, MonsterMusic

Mladá čtyřčlenná kapela The Sherlocks z jižního Yorkshiru letos zazářila na Colours of Ostrava a své v pořadí druhé studiové album, které nese název Under Your Sky, přijela provětrat i do pražského Café V lese. Jak se Kiaran, Brandon, Andy a Josh potýkají s kritikou a jak by v budoucnu změnili svůj zvuk?

Vaše kapela se skládá ze dvou párů bratrů. Sama dobře vím, že vztah se sourozencem je plný lásky, ale zároveň se dokáže velice rychle proměnit v pěkně škádlivou záležitost. Jak to ovlivňuje dynamiku vaší skupiny?

Josh: Rozhodně nám to věci ulehčuje, takže nás to ovlivňuje v tom dobrém slova smyslu.

Kiaran: Taky se na turné dělají často zastávky na malé bitky. Pořádně pěstmi vpřed. (smích)

Čtěte také: Večer ve znamení britských talentů: The Sherlocks v Praze navázali na úspěch z Colours of Ostrava

Vaše videoklipy na mě působí trochu deníkovým způsobem. Ve všech jste a často jde o záběry z turné, tak mě napadlo, že by to pro vás mohlo mít podobný význam – později to bude takový památník na staré časy. Jak na své vizualizace koukáte vy?

Kiaran: S klipy? Prostě si to chceme jen co nejvíce užít, aby byla při natáčení sranda. A taky, aby nás to nestálo moc práce.

Josh: Jo, rozhodně se u toho musíme bavit.

Brandon: V tomhle ohledu nejsme úplně umělci.

Takže to pro vás není úplně nejdůležitější součást tvorby?

Andy: Moc ne. Vždy si necháme poslat okolo pěti nápadů a pak z toho s klukama vybereme to, co se nám zdá nejmíň namáhavé a zábavné.

A co vizuální efekty na koncertech?

Brandon: To je určitě něco jiného. O klipy nám moc nejde, je to spíš formalita. Nejdůležitější je hudba. Na druhou stranu, u živého koncertu to je důležité pro atmosféru, takže se určitě chceme někdy odhodlat k sestavení nějaké dobré světelné show. Teda, pokud to rozpočet dovolí. (smích)

Přemýšleli jste někdy, že byste do své hudby, která je převážně kytarová, přivedli nastálo i zvuk nějakého jiného nástroje?

Kiaran: Možná v budoucnosti, logické by asi bylo časem zapojit klávesy a když se nám to bude zamlouvat, třeba i nějaké trumpety.

Josh: Taky by bylo super, kdyby s námi někdy dělal hudbu Snoop Dogg.

Andy: To ale není nástroj. (smích)

Josh: Jo, ale trochu rapu by se nám hodilo.

Takže je v plánu, že se Snoop Dogg brzy stane stabilní součástí kapely?

Andy: Jo, chceme trochu West Coast vlivu.

Co z vaší dosavadní kariéry považujete za největší úspěch? Nejde o čísla, ale třeba i něco osobního, kompliment, který jste dostali…

Brandon: No, největší koncert jsme odehráli v Manchesteru, to pro mě asi bylo opravdu nejsilnější.

Josh: Pro mě nejspíš momenty, kdy se naše album dostalo do britské Top 10. To už v téhle době není vůbec jednoduché. Taky jsem rád, že jsme vůbec na turné, i to mi přijde jako úspěch.

Čtěte také: Australská rockerka Tash Sultana přijede příští rok poprvé do Prahy

Nikde se mi nepodařilo objevit, jak vzniklo vaše jméno. Jste fanoušci Arthura Conana Doyla?

Kiaran: Koho? (smích)

Brandon: To Josh ho zbožňuje. Tak proto.

A to vás prostě všechny přesvědčil, že je to dobrý nápad?

Andy: Jo, nechtěl o tom přestat mluvit, tak to byla ta nejjednodušší varianta.

Josh: Taky jsem ve svých mladých letech kouřil dýmku.

Překvapí vás někdy, když jste teď na turné, jací lidé mají vaši muziku rádi a jdou si vás poslechnout?

Kiaran: Jo, zrovna včera.

Brandon: Včera ve Vídni poskakoval pán, který vypadal jako Morrissey a byl asi tak stejně starý. Znal každé slovo.

Josh: Ztracené Morrisseyho dvojče.

Andy: Docela se zapotil.

Kiaran: To je pravda, kvůli tomu jako furt mlátil hlavou. Na každou písničku.

Když skládáte nové písně, máte někdy strach, že se nebudou líbit a ovlivňuje to, co poté vydáváte?

Kiaran: Spoustu nocí kvůli tomu nemůžu spát. Taky zrovna včera mě to dostalo a nemohl jsem zamhouřit oko. Trápí mě to hodně.

Andy: No, když nespí, musím mu zpívat ukolébavku, aby nebyl druhý den moc unavený. (smích)

Takže to trápí jenom tebe?

Brandon: No trápí nás to všechny, protože když on nespí, Andyn zpívá, a to nikdo na turné v autobuse nechce.

Josh: No ale nic na to nemůžeme říct, protože Kiarana potřebujeme, takže to prostě musíme vydržet.

To mi nezní jako nejpříjemnější postavení, tolik tlaku… (smích)

Kiaran: Mám silné postavení. Člověk by ho měl využívat pro dobro, ne zlo.

A držíš se toho?

Kiaran: Většinou.

Vystavujete se kritice? Čtete si rádi názory na to, co děláte, nebo si to radši odpustíte?

Brandon: Spíš se tomu smějeme.

Andy: To jo. Občas vám někdo dá třeba 2/10, ale máte z něj pocit, že sám ani nezahraje akord. Takové lidi moc nedokážeme brát vážně.

Brandon: Většinou to zní, jakože mají problém spíš se sebou. Nikdy nás to doopravdy nezasáhlo.

Rozhovor: Charlie Cunningham: Chtěl bych zkusit i punkovější hudbu, vydat ji ale musím nenápadně

Řekl o vás někdo někdy něco fakt vtipného?

Josh: Myslím, že mi jednou někdo napsal, že doufá, že mě po cestě na koncert srazí autobus. Není to moc vtipné, jen mi to přišlo dost absurdní.

Brandon: Já jednu mám: „Moje babička hraje na bubny líp než ty, a to nemá ani ruce, ani nohy!”

To je ale moc šikovná paní!

Brandon: Přesně, to jí fakt fandím, jestli tak dobře hraje na bubny.

Měli byste si založit sbírku a číst si to, když je vám smutno.

Kiaran: To asi uděláme, občas se to hodí. (smích)


Napište komentář

Kateřina Fuková
O Kateřina Fuková 294 Článků
Mám spoustu kamarádů, co sní o životě na pódiu, ať už chtějí hrát svoje písničky, nebo číst svou poezii. Já bych však nic nevyměnila za to být na té druhé straně, pod pódiem, nebo se sluchátky v uších, všemi smysly nasávajíc tu božskou atmosféru a to, že se o ty pocity pak mohu i s někým podělit, je tou nejsladší třešničkou na dortu.