Koncertně ponurý rok 2020 zavřel muzikanty do studií. Někteří experimentovali, jiní měli konečně čas své rozdělané album dokončit a jiní dokonce vydali desek víc. Které studiovky v loňském roce opravdu stály za to a rádi se k nim vracíme?
Green Day – Father of All Motherfuckers
Album Father of All Motherfuckers vyšlo po čtyřleté pauze jako následovník Revolution Radio. Green Day si na desce na nic nehrají a prostě dělají hudbu, která je hlavně pro ně samotné zábavou. Vykašlali se na veškerou pompéznost a snahu napsat další úspěšné American Idiot. Během ani ne třiceti minut zazní celé album ve svižném duchu s moderním pojetím punk-rocku a okamžitě poznáte, že jde o Green Day, protože jejich rukopis je i nadále značně čitelný. Na desce se podíleli dva producenti – Chris Dugan a Butch Walker, který spolupracoval například s Fall Out Boy, Pink, Taylor Swift nebo Katy Perry. Kapela, v čele s uhrančivým Billie Joe Armstrongem, na albu ukázala, že stále srší energií a stojí za poslech.
Recenze (2020): Green Day na Father of All Motherfuckers jedou ve šťavnatém a vzdušném rock’n’rollu
Dan Bárta & Illustratosphere – Kráska a zvířený prach
Nejnovější album z dílny Dana Bárty a jeho Illustratosphere dělí od předchozí nahrávky dlouhých sedm let. Během nich kapela sbírala nové nápady, oprášila některé starší, učinila změnu na pozici bubeníka a nakonec se i navzdory některým nepříjemným komplikacím zrodila Kráska a zvířený prach.
Rozhovor (2020): Dan Bárta: Pro někoho, kdo se zaobírá experimentální hudbou, jsme mainstream jako fík
Album přichází s celým spektrem velmi originálních a dynamických aranží, Bárta je se svým projevem snad osobitější a občas i “příběhovitější”, než kdy dřív a dokonce se mu na desku podařilo dostat texty v celkem třech různých jazycích. A jak už z názvu vyplývá, nechybí ani zpěvákovy tolik oblíbené slovní hříčky. Na jeden z nejnápaditějších počinů loňského roku jsme si sice museli chvíli počkat, se zcela klidným srdcem však můžeme říci, že výsledek za každou sekundu čekání zkrátka stál.
Machine Gun Kelly – Tickets To My Downfall
Na nejnovější desce Tickets To My Downfall Machine Gun Kelly dokázal, že punk ještě neumřel a po čtyřech úspěšných rapových albech posunul své žánrové hranice směrem k punk-rocku šmrncnutého pop-punkem. Ze všech patnácti ryze punk-rockových skladeb jde mimo jiné cítit veliký influence bývalého bubeníka blink-182 Travise Barkera, který s Machine Gun Kellym na celém albu spolupracoval. Kromě spousty jiných kvalitních kolaborací, zpěvák vsadil na chytlavé punkové melodie a silnou kytarovou linku, kterými podtrhl svou psychiku zrcadlící se v textech. A že by se za výsledek nestyděli ani samotní králové punku blink-182.
Recenze (2020): Machine Gun Kelly albem Tickets To My Downfall dokazuje, že pop-punk ještě neumřel
Enter Shikari – Nothing Is True and Everything Is Possible
Enter Shikari loni opět potvrdili, že svou tvorbu nechtějí žánrově škatulkovat. S každou skladbou na albu Nothing Is True & Everything Is Possible jako by se pokusili zachytit určité období kapely v nové podobě, kterou dodala produkce samotného frontmana Rou Reynoldse.
Čtěte také: Enter Shikari: Hudební chameleoni, kteří se nebojí žádného žánru
Po desce The Spark jde také o návrat k ostré kritice současného stavu kapitalismu, stejně jako upozorňování na nebezpečí klimatické změny a vzrůstající apatii ve společnosti. Kromě toho se mezi písněmi objevila i satellites**, která se stala okamžitě novou hymnou LGBT+ komunity. Pro spoustu fanoušků byla sice deska vedena jiným směrem, než dle singlů očekávali, ale hudební kreativita a rozmanitost rozhodně nenechá tenhle počin v diskografii Shikari zapadnout.
Tata Bojs – Jedna nula
Po pěti letech vyšla loni na podzim očekávaná deska Jedna nula kapely Tata Bojs. Ohlášena byla dvěma singly – Zvony a později Kraftwerk in Saint Tropez, kde Milan Cais netypicky koketuje s angličtinou a francouzským přízvukem. S fancouzštinou se na Jedna nula ale setkáváme ještě jednou, a to ve společném duetu Tajemství s Emmou Smetana. Zábavnou desku provází Mardošovy slovní hříčky a textově se dále dotýká spousty důležitých témat. Jednoduše – tohle musíte slyšet. Vícekrát.
Čtěte také: ZAOSTŘENO NA: Tata Bojs lákají na desku singlem o kapele Kraftwerk a Amanda Palmer se pouští do podcastu
Nothing But Thieves – Moral Panic
Po třech letech se novou deskou Moral Panic ohlásili britští zlodějíčci Nothing But Thieves. Už z prvních dvou uveřejněných skladeb Is Everybody Going Crazy? a Real Love Song bylo jasné, že tahle rocková parta chystá něco velkého, jedinečného a skvěle úderného. Deska Moral Panic posluchačům nabídla žánrovou různorodost, otevřený výlev emocí a neobvyklé kombinování rocku a electra. Pozadu nezůstal ani frontman kapely Conor Mason se svými perfektními vokály a překvapením pro mnohé fanoušky bylo pravděpodobně i jeho závěrečné screamo v songu Can You Afford To Be An Individual?.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Jaká muzika vzniká v boji protestů Black Lives Matter? Tvoří Machine Gun Kelly i Beyoncé
Něžné balady prokládané výbušnými skladbami milovníky hudby v roce 2020 rozhodně bavily a nyní nezbývá než se těšit na to, jak si Nothing But Thieves poradí s vystoupením na virtuálním projektu In The Game festivalu Rock for People, který proběhne již 31. ledna 2021.
The Weeknd – After Hours
Albem After Hours The Weeknd žánrově navázal na svůj temně laděný hudební počin My Dear Melancholy. Melancholické r&b linky v kontrastu s elektronickými synťáky evokující osmdesátkový pop dohromady vytvořily hudebně vyvážené album. Na samotném vrcholu se tyčí skladby Blinding Lights a In Yours Eyes, které atmosféru alba v podstatě definují. I přes to, že však skladby mohou na první poslech působit pozitivně, reflektují především autorův smutek a zranitelnost. Albem After Hours tak znovu potvrdil, že stále patří k nejtalentovanějším Kanaďanům současnosti.
Čtěte také: TIP REDAKCE: The Weeknd v deseti číslech
Kateřina Marie Tichá – Sami
Kateřina Marie Tichá je na české hudební scéně spojovaná především s kapelou Jelen, kterou doprovází jako stálý host. Roky společného koncertování jí daly spoustu cenných zkušeností, které zužitkovala na svém debutovém albu SAMI. To vyšlo na podzim a přineslo s sebou 11 textově upřímných skladeb, které doprovází popové melodie s vlivy cikánské hudby či rytmů pařížského pouličního umění. Již na první poslech velmi příjemná deska obsahuje také duet Divoká s nedávno zesnulým zpěvákem Davidem Stypkou. Že by letos na Kateřinu Marii Tichou čekaly i nějaké ty sošky? Rozhodně by mohly. Uvidíme.
Čtěte také: Kateřina Marie Tichá v druhém klipu debutového alba SAMI válčí s láskou
Paul McCartney – McCartney III
Jestliže některé album loni vyvolalo rozruch skrz popkulturu po snad úplně celém světě, bylo jím McCartney III od britského hudebníka, jehož ani není třeba dále představovat. V prosinci vydaná deska okamžitě ovládla žebříčky v Evropě i Severní Americe a navzdory relativně pozdnímu vydání se stala se jedním z nejúspěšnějších hudebních počinů roku 2020. A není se přitom vůbec čemu divit. Paul McCartney se sice podle svého občanského průkazu blíží úctyhodné osmdesátce, jeho hudební genialita však jako by na věk vůbec nebrala ohled.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Beatles, AC/DC i Queen: 5 slavných songů, které coveroval Lemmy a vy o tom nevíte
McCartney nejenže přišel s naprosto unikátním a odvázaným kouskem plným nápaditých melodií a témat, ale ani se nezdráhal album zahalit do soundu tak moderního, až se místy posluchač může podivovat, že stále poslouchá album z dílny bývalého člena legendárních The Beatles a nikoli debutový počin některé současné vycházející hudební hvězdy. Navíc, stejně jako v případě desek McCartney a McCartney II, vydaných před 40, respektive 50 lety, nahrál britský hudebník všechny nástroje na albu zcela sám, jak ostatně i ukázal v některých videích, které byly ve spojitosti s novinkou publikovány. Svým nepřekonatelným muzikantstvím, obdivuhodným přístupem a neuvěřitelně moderním soundem tak McCartney loni znovu dobyl hudební svět. Po kolikáté už? To si netroufáme spočítat.
Smack One – Chimera Pt.1
Strašnický rapper Smack One je v českém prostředí v podstatě synonymem pro hip-hopový subžánr jménem grime. Na první části letošní desky Chimera to znovu dokázal, neboť většina skladeb se skutečně vyznačuje dynamickou produkcí a striktním rapem, v němž dokáže být Smack stále velmi vynalézavý a jeho flow mu může závidět drtivá většina scény. Mezi hosty pak září zejména Hugo Toxxx.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 domácích rapových desek, které v posledních letech vytvořily nejhlubší stopu
S koncem roku přišla i druhá část desky, která je o poznání trapovější a pro Smacka v jistém smyslu i hledačská, neboť je to krom několika spoluprací snad poprvé, co se takhle odchýlil od klasického grime. Mnoho letitých fanoušků z toho sice cítí lehké zklamání, na druhou stranu však Smack One jistě oslovil řadu nových posluchačů a svému labelu Archetyp 51 rozšířil už tak početnou fanbase.