I letos se na české hip-hopové scéně jistě objeví řada chutných novinek, v dlouhých dnech strávených doma v karanténě zbývá čas na tvorbu, ale i na poslech věcí, které již na světě jsou a které svou kvalitu už dokázaly. Připomeňme si ty nejzásadnější rapové desky posledních pěti let.
Smack One – Sick (2015)
Deska Sick se stala další důležitou položkou v diskografii strašnického rappera Smacka. Ten se již díky dvěma předchozím deskám (tedy 2051 a P’s a Love) stal králem české grime scény. Jako nikomu jinému v republice mu sedne rychlý a agresivní styl, který přinesl z Velké Británie. Dokázal tak v patnácti znamenitých skladbách i na této desce, za níž právem dostal svou druhou cenu Anděl.
Čtěte také: Smack One na druhém dílu P’s a Love přináší ranec kvalitního grime
Pozoruhodné spolupráce na desce předvedli jak zahraniční rappeři (nejvíce vynikl P Money v tracku Bring It Back), tak i ti čeští. Zajímaví jsou zejména Sergei Barracuda v Motivační písni nebo Tchagun v úvodní Továrně na lidi. Sám Smack pak nabídl energický Rave revoluce, poctu rockovým ikonám Immortal i několik skladeb s hlubší sociální tématikou (zejména pak Strach a Kdo neskáče, není Čech). Pokud někdy Smack stvořil vyváženou kolekci bez jediné slabší skladby, bylo to právě na desce Sick. Povedl se i obal, na kterém je podepsaný výtvarník Jakub Rosenberger.
Prago Union – Smrt žije (2016)
Rapper Kato je se svou kapelou Prago Union neodmyslitelnou součástí české scény již od dob debutu jménem HDP z roku 2005. Jeho muzikální přístup k boombapu (Prago na koncertech často tvoří živá kapela) v kombinaci s mistrovskou tvorbou slovních hříček a originálních rýmů dohromady tvoří sympatickou poetiku, která se jako červená nit táhne celou Katovou diskografií.
V roce 2016 vyšla deska Smrt žije, která je lehce tematická a dočkala se nominace na cenu Anděl (tu ale rapper neproměnil). Ve zdravé míře dílo obohatilo několik hostujících MCs – v napálené Bacha na hlavu to byl MC Gey a v Konspiračních praxích zase LA4 a Rest. Většinu bars na desce ovládl sám Kato a mezi ty nejzajímavější věci patří hned ta titulní, kde se rapper vtipně stylizoval do role smrtky. Dále na albu září zejména refrénová Varování, lehce dojemná Co si počnem?, jež se věnuje narození Katovy dcery, nebo Dokud mi to zapaluje, která zase vypráví o životě obyčejného zapalovače.
MC Gey – Rλp-life (2016)
MC Gey z labelu Ty Nikdy proslul nebývalou zručností kombinovat vtipné slovní hříčky, vynalézavě ofenzivní bars a důrazné g-funkové beaty. Deska Rλp-life se dá považovat za dosavadní vrchol jeho diskografie, neboť jedna energická a vtipná skladba následuje druhou s velkou přirozeností a bez jediné vteřiny poklesu kvality. Podstatnou část práce odvedl taktéž Krudanze, který se s velkou pečlivostí postaral o všechny beaty.
V rapu je zde jediným hostem Rest, který pochází ze stejného labelu. Skvělou sloku zde zandal v tracku Tvoje holka, která se spolu s G-Funk, Ghettoboy nebo Nápipipiná stala jednou z nejlepších věcí, kterou MC Gey zarapoval. Zdá se, že s poslední deskou Rλp-life: Epizoda 2 rapper sešel o pomyslný schůdek dolů. Při poslechu první části lze jen doufat, že sestupná tendence v kvalitě jeho věcí nebude pokračovat.
James Cole – Stanley Kuffenheim (2018)
James Cole je ve své diskografii jen těžko předvídatelný a o unikátní projekt šlo i v případě desky Stanley Kuffenheim (což je zároveň Jamesův další pseudonym). Deska je jedním z nejucelenějších kusů v autorově diskografii a její zvuk patří vůbec k nejtemnějším a nejkyselejším.
Čtěte také: James Cole je na nejnovějším počinu tvrdý a drsný money rain dancer
Jamesova poslední deska M.R.D. se stylově vrací k pravé podstatě rapu, předchozí drobné ukročení stranou v podobě Stanleyho Kuffenheima ale po opakovaných posleších zůstává o něco zajímavější a ukazuje rapperův potenciál stvořit do posledního detailu promyšlené album s konceptuální příchutí.
Hugo Toxxx – 1000 (2019)
Hugo Toxxx aneb jeden z největších českých rapperů dokázal s deskou nazvanou jednoduše 1000, jak je pro něj cesta do trapu přirozená a jak tento subžánr ovládá. Velkou pochvalu zaslouží zejména produkce a celková práce se zvukem, který zní moderně a světově. Toxxxova flow je nezaměnitelná a MC díky ní dokáže bezmála každou svou skladbu proměnit ve skutečnou hymnu.
V (už poměrně dávné) minulosti Hugo spolu s Jamesem Colem proslul v nezastavitelné kapele Supercrooo, Toxxx však ušel mnohem delší vývojovou cestu a je skvěle slyšet, jak se v trapu našel. Dokáže i jednoduché fráze poskládat do fungujícího textu a změnit svůj hlas v další linku ve zvukově ohromujícím zážitku. Deska 1000 je takových skladeb plná a pomyslnou třešničkou na dortu je zajímavý výčet hostů. Překvapil zejména Smack One v tracku Ice, neboť zde nasadil o něco rozdílnější flow, než jsme u něj zvyklí.
