Bootlegging, neboli nelegální pořizování a šíření nelicencovaného audio a videozáznamu hudebních umělců. Kde se tento fenomén vzal a jedná se o skalní fanouškovství, cenné artefakty správné sbírky hudebních nosičů, nebo pirátství?
Dnes je již vcelku běžné si pustit na YouTube libovolný záznam koncertu kapely či si najít raritní oficiálně nevydané b-sidy a demoverze písní všech různých kapel. Dříve však tyto často raritní nahrávky byly součástí undergroundové hudební scény a přístup k nim většinou mělo pouze omezené množství skalních fanoušků. Řeč je o fenoménu zvaném bootleg, který do dnešních dní rozděluje hudební společnost. Jedná se o pirátství a vykořisťování umělců, nebo o skalní fanouškovství a zachování materiálu pro další generace?
Název bootleg pochází z dob americké prohibice, kdy se ve vysokých holinkách pašoval alkohol. Pojem se později přenesl na obecně jakýkoliv nelegální, či padělaný produkt. Ač se v případě hudebního bootlegu nejčastěji jedná o nahrávku živého vystoupení, patří do této kategorie jakákoliv neoficiální hudební nahrávka včetně například rádiových vysílání, nebo nevydaných b-sidů. Někteří historikové sice tvrdí, že první bootlegy vznikaly v té či oné podobě už za dob Williama Shakespeara, populárními se však staly až v 60. letech 20. století.
Čtěte také: Legendární Bob Dylan vystoupil v Brně, dočkal se potlesku ve stoje
První známou obětí bootlegu se stal Bob Dylan poté, co se roku 1966 po nehodě na motorce stáhl do ústraní. Fanoušci však byli netrpěliví a žádali si nového alba, které ne a ne vyjít. Pak se začali šířit zvěsti o písních, které Dylan sice nahrál, ale sám nikdy oficiálně nevydal. Poté, co některé z těchto písní odvysílala rádiová stanice v Los Angeles se fanoušci nových písní začali čím dál tím víc dožadovat. Několika štastlivcům se nakonec podařilo nahrávky získat na kazetových páskách a rozhodli se je zkusit vydat na vinylech.
Po nějaké době se jim skutečně podařilo přemluvit jednu z malých vinylových manufaktur, která byla za slušnou peněžní odměnu ochotna vyrobit mezi 1 000 a 2 000 desek. Malý počet vyrobených desek spolu s falešnou identitou vydavatelů a krycím názvem Great White Wonder (podle jednoduché bílé kapsy ve které byla deska nenápadně zabalená) mělo ochránit před přílišnou pozorností oficiálních labelů a předejít soudním sporům.
Druhá slavná bootleg nahrávka vznikla již roku 1969 kdy Rolling Stones ohlásili dlouho očekávané turné po Spojených státech. Jistý člověk známý pouze jako Dub se tehdy rozhodl využít příležitosti a chtěl onen historický okamžik zachytit a zachovat na věčné časy. Vybaven mikrofonem Sennheiser 805 „shotgun“ a páskovým nahrávačem Uher 4000 se mu skutečně podařilo pořídit na tu dobu velice kvalitní záznam jednoho z koncertů tohoto legendárního turné.
Záznam poté vydal pod názvem Live’r Than You’ll Ever Be na vánoce roku 1969. V lednu následujícího roku přišel šok, když hudební magazín Kerrang označil nahrávku ve své recenzi za ultimátní desku Rolling Stones. Bootlegu se za krátkou dobu prodalo neuvěřitelných 10 000 kousků, čímž se z něj stala jedna z nejúspěšnějších bootleg nahrávek všech dob. Záznam byl nakonec ještě ten samý rok oficiálně vydán kapelou pod názvem Get Yer Ya-Ya’s Out!
Čtěte také: Rolling Stones nestárnou, v Praze ukázali skvělou formu a naznačili další koncert
Během 70. a 80. let došlo celosvětově k velkému nárůstu popularity bootlegů čemuž pomohla i stále se zlepšující technologie záznamu. V 80. letech se již běžně nahrávaly téměř všechny významné koncerty známých interpretů a hlavním médiem této doby se staly kazety. Jednotliví bootlegeři se navíc začali specializovat také na hezké a profesionálnější provedení obalu nahrávek a bookletů. Některé nahrávky tudíž vypadaly i hrály skoro jako oficiální produkty. To a stále rostoucí popularita tohoto fenoménu bohužel také vedlo k čím dál tím větším sporům s hudebníky a hlavně jejich nahrávacími společnostmi, které si připadaly ošizené o tučné zisky. Mezi nejznámější bootlegy tohoto období patří například Live on Blueberry Hill od Led Zeppelin nebo The Black Album od Prince.
90. léta přinesla nový formát bootlegů a nahrávek obecně – CD disky. Mnoho starých nahrávek se začalo digitalizovat a znovu šířit. Méně přísné zákony v zemích jako byly Německo, Itálie, nebo Austrálie a technologický rozmach přinesli zlatou éru, kdy si fanoušci mohli vychutnat i takové skvosty jako například set 4 CD od Beach Boys nazvaný Good Vibrations obsahující přes 3 hodiny hudebního požitku. Rozšíření internetu v druhé polovině 90. let s sebou také přineslo mnohem více internetových recenzí, což mělo za následek obecné zvýšení kvality nových bootlegů za účelem pozitivního ohodnocení od fanoušků.
S koncem 90. let však přišel i konec popularity bootlegů. Zaprvé se po dlouhých soudních sporech ve většině zemí nakonec podařilo prosadit mnohem přísnější zákony zakazující prodej a šíření neoficiálních nahrávek, zadruhé se začaly prosazovat nové digitální formáty hudby jako mp3 nebo real audio. Posluchači již nesháněli celé nahrávky, ale raději si stahovali konkrétní písně a protože bylo stále těžší a těžší neoficiální nahrávky sehnat, stal se fyzický bootleg pomalu záležitostí opět čistě undergroundovou.
V dnešní době již není problém najít téměř jakýkoliv bootleg záznam online. Na streamovacích službách jako např. YouTube můžete najít vše od největších koncertů slavných hvězd až po jejich úplné začátky, kdy někomu hráli ještě jako děti na zahradě. Problémové je pouze samotné pořizování nových záznamů, které je oficiálně stále nelegální, ale jak můžeme vidět, tak se koncerty nejen díky stále modernějším kamerám na mobilních telefonech vesele nahrávají dál a nikdo to moc neřeší.
Akorát komerční prodej a šíření těchto záznamů je stále problematické, což bohužel znamená i to, že pokud dnes chcete nějaký ten raritní koncert vlastnit ve fyzické podobě a v hezkém obalu, musíte mít dobré kontakty na hudební undergroundovou scénu.
