TIP REDAKCE: Steven Wilson aneb Muž, který žije progem

Steven Wilson | Zdroj: songazine.fr

Steven Wilson je znám zejména jako frontman progresivně rockové skupiny Porcupine Tree. Jeho kreativita je ale tak obrovská, že mimo svou (dnes již nehrající) domovskou kapelu stojí i za několika dalšími projekty a rovněž rozmanitou sólovou tvorbu.

Steven John Wilson je britským hudebníkem, skladatelem a producentem, přičemž ke všem zmíněným oblastem hudebního světa došel jako geniální samouk. Progresivní rock si oblíbil již v době dospívání, kdy kapesné utrácel za LP desky Pink Floyd, Genesis, Yes, King Crimson, Jethro Tull a dalších velikánů posluchačsky náročnější hudby.

Čtěte také: Steven Wilson se vydal směrem k mainstreamu, kvalita ale zůstává

Po několika drobnějších experimentech a angažmá Wilson odstartoval hned dva projekty. Prvním byl No Man Is An Island (Except The Isle Of Man), jehož název byl později zkrácen jen na No-Man. Druhým byli konečně Porcupine Tree, ačkoliv zde není na místě použít množné číslo. Na prvních skladbách totiž Wilson figuroval sám a Porcupine byli tedy jen dalším sólovým projektem.

No-Man fungují dodnes, byť spíše sporadicky. Wilson se v tomto projektu spojil se zpěvákem Timem Bownessem a zdařile směřuje progresivní rock směrem k ambientu a popu. Porcupine Tree už bohužel nehrají, Wilsona však proslavili asi nejvíce a jejich diskografie obsahuje jeden kvalitní kousek za druhým. Jejich hudba však byla tvrdší a Wilson v ní často jemně našlapoval taktéž ve vodách progresivního metalu.

Samotní Porcupine však začali jako Wilsonův sólo projekt – stálá sestava se dala dohromady až o několik let později. Nejprve ze všeho dal Wilson dohromady smyšlenou historii dosud neexistující skupiny. Teprve když nastřádal dostatečný obnos, koupil si studiové vybavení a nahrál první skladby. To aby ukázal, že skupina Porcupine Tree opravdu existuje.

Porcupine Tree úspěchy sklízeli již během 90. let, mnozí však za jejich první zásadní dílo považují album Signify z roku 1997. Dále už následovala série kvalitních desek, z nichž lze jen těžko vybrat nějaké klíčové kousky. Důležitým mezníkem v historii skupiny byl rok 2002, kdy místo bubeníka obsadil Gavin Harrison. Ten je mnohými považován za jednoho z nejlepších hráčů na světě.

Wilson se již v dobách, kdy byli Porcupine Tree na špičce, seznámil s izraelským hudebníkem Avivem Geffenem. Ten byl velkým fanouškem Wilsonovy domovské skupiny a zprvu pomáhal s vokály na dikobrazí desce In Absentia. Zakrátko tito dva skvělí multiinstrumentalisté začali s vlastním projektem, jenž dostal jméno Blackfield.

Wilson na něm opět ukazuje tendence spojit progresivní rock s názvuky popu. Blackfield se dodnes těší velké pozornosti progresivních posluchačů a kritiků jakbysmet. Vloni vyšlo jejich páté studiové album, přestože Geffen dnes v projektu zaujímá klíčové postavení na úkor Wilsona.

Nepřehlédnutelná je i spolupráce s dalším vynikajícím hudebníkem – tentokrát s Mikaelem Åkerfeldtem známým zejména ze švédské progresivně metalové kapely Opeth.

Ti spolu s Porcupine Tree absolvovali společné tour a Wilson jim produkoval několik řadových desek. Åkerfeldt poté Wilsonovi pomáhal s nahráváním desky Deadwing. Samotná autorská spolupráce na sebe nenechala dlouho čekat. Projekt získal název Storm Corossion a stejnojmenná deska vyšla v roce 2012. Očekávalo se, že se bude jednat v podstatě o metalovou superskupinu s pěkně tvrdým zvukem. Nic takového se však nekonalo – Åkerfeldt negrowluje a hudba Storm Corossion se přibližuje spíše klidnému ambientu. Na desce spolupracoval i zmiňovaný bubeník Gavin Harrison – bicí se však na albu vyskytují minimálně.

Na závěr již jen něco málo k Wilsonově sólové tvorbě. Již v dobách Porcupine Tree začal nahrávat cover verze skladeb různých interpretů včetně Donovana a Abby. První autorské album pod hlavičkou samotného Wilsona vyšlo v roce 2008 a od té doby přibyly další čtyři kousky. Poslední album To the Bone bylo přijímáno vcelku rozporuplně, jelikož je na něm do značné míry patrný příklon k mainstreamu.

Za zmínku stojí taktéž Wilsonova záliba v remixování starších progresivních desek, kdy si dává za cíl obdařit je tím nejlepším možným zvukem, aby byly zřetelné i ty nástroje, které v dřívějších verzích nebyly tak čitelné. Wilson je nejen bosý vegetarián a odpůrce náboženství, nemá v oblibě ani špatnou kvalitu nahrávek. Nového zvuku se tak mimo jiné dočkaly desky od Wilsonových idolů King Crimson, Jethro Tull nebo Emerson, Lake & Palmer.


Napište komentář

Michal Tykva
O Michal Tykva 147 Článků
Kolíňák, *1999. Jednoho dne (snad) guitar hero a autor bestsellerů. Mám rád hlavně prog, RIO, hip-hop, pankoš, reggae, ska, k-pop, rockovou klasiku i extrémní metal (zejména black), ale v každém žánru se dá najít něco zajímavého. Oblíbené interprety nemá smysl jmenovat, jelikož jich mám stovky a další stále přibývají.