V neděli 19. ledna 2025 se v pražském klubu Roxy předvedly tři kapely zastupující melodický death metal. Hlavními účinkujícími byli finští Omnium Gatherum a Insomnium, velkou pozornost si ale získala také americká předkapela Hinayana. Insomnium zahráli především studiovou desku Shadows of the Dying Sun, která oslavila deset let od svého vzniku. Dohromady šlo toho večera o vydatnou žánrovou porci. Z koncertu přinášíme i fotoreport.
Publikum staroměstského klubu Roxy nejprve navnadila sehraná Hinayana z amerického Texasu. Pochlubila se klouzavě navazujícími kytarovými riffy stejně jako baskytarou v patřičně tvrdé opozici. Táhlou linkou celého setu byl trochu monotónní a zádumčivý vokál. O důvtipnou rytmiku se zasloužila živelně našláplá hra bubeníka, který střídal snaživé blast beaty s „prostšími“ údernými rytmy. V duchu svého melodického žánrového poslání dovedli zdatně kápnout i na procítěně melancholickou notu.
Prostřední kapela, o něco věhlasnější Omnium Gatherum, už od samého začátku svého setu natvrdo zdůrazňovala, že je pro ni důležitý smysl pro detail stejně jako pro celkové stupňování napětí a tužení atmosféry. Rytmicky i náladově přesvědčivé nářky muzikanti prezentovali s plnou hráčskou vervou a jako by se snažili rozlít svůj výraz do všech stran. V kompozici jednotlivých skladeb byl znát význam zpěvné melodiky stejně jako snaha o přelévání mohutných hudebních vln. Charakter skupiny byl o to širší a barevnější, že v sestavě figurují také klávesy, které se ovšem nedraly zbytečně dopředu a spíše napomáhaly celkovému emočnímu ovzduší. Kapela rovněž ukázala, jak dovede nápaditě střídat důrazné, třaskavé riffy a křehčí přemostění. Příslovečný tah na branku zajišťoval zpěvák Jukka Pelkonen, který byl projevu své kapely naplno oddaný každým okamžikem.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Korejského skladatele Jung Jaeila fascinoval metal. Do Prahy míří s hudbou k sérii Squid Game
Hlavní hvězdy večera, finští Insomnium, si dali za úkol zahrát své stěžejní album Shadows of the Dying Sun, které nedávno oslavilo deset let na světě. Zdálo se, že hudebníci do svého přednesu nacpali ještě více energie než do samotné desky. Rovněž fanoušci v publiku dávali od počátku najevo svůj plamenný zájem a nadšení. Každá skladba vynikala a vzbuzovala neutuchající pozornost, ať už svou promyšleností či drásavou naléhavostí. Jindy jako by však i v tísnivých ledovcích mrazivého death metalového materiálu zasvítila zářivá průrva a jiskřička naděje na útěšné sny a zítřky. Jednotlivé hudební linky kolem sebe kroužily jako ptáci v hejnu, kteří mohou zprvu vypadat splašeně, ale přesto je jejich let ladný a elegantní. Kytarové trylky jen hvízdaly chvějícím se ovzduším a duše posluchačů byly již po chvilce vařené naměkko. Insomnium své bezpochyby hluboké a upřímně city „vyvalili“ sice v drsném, kovaném kabátku, nikdo by jim však nemohl upřít na milimetr vychytanou vrstvu něžných emocí. Zahanbit se nenechal ani bubeník Markus Hirvonen, který dokázal obdivuhodnou (a trochu překvapivou) senzitivitou natřít i nabouchané blast beatové pasáže. Srdíčka většiny přítomných se ovšem patrně nechala unášet hlavně na výmluvném pěveckém projevu dvou zpívajících členů: baskytarista Niilo Sevänen se staral o rozprsklý growling, zatímco kytarista Markus Vanhala o čisté linky (tento bard je součástí i Omnium Gatherum).
Skupině se podařilo s velikou zručností (a radostí v očích zároveň) oslavit jeden ze svých nejstěžejnějších počinů. Deska je sama o sobě tak podařená, že vznáší poměrně vysoké nároky na přesvědčivou prezentaci. Insomnium nicméně ukázali jedny z nejinspirativnějších skladeb, které jsou k slyšení v zálivu skandinávského melodického death metalu. Společně s Omnium Gatherum a Hinayanou nemohl být zklamán snad žádný příznivec severského spojení tvrdého death metalu s citlivou melodikou.
Text: Michal Tykva, MonsterMusic
Podívejte se na fotoreport!
