Fluff Fest, který se každoročně odehrává v Rokycanech poblíž Plzně, přivezl opět pěknou řádku hardcore punkových kapel. Jedním z největších taháků byli kalifornští Ceremony, kteří ovládli třetí den festivalu.
Jubilejní 20. ročník festivalu vypukl již 25. července, ale jedna z nejočekávanějších kapel se měla představit až třetí den. Vypadalo to však, že fanouškům Ceremony nebude počasí přát ani trochu. Zatímco během odpoledne se na rozjezd dne všichni posilovali veganskými pochoutkami, které Fluff Fest nabízí, k večeru už celý areál zaléval déšť.
Nejvíce nakonec zastihl polskou dvojici Siksa a zpěvačka Alex Freiheit dokonce při prudkém dešti nabídla divákům, aby se schovali k ní na stage. Z té nakonec museli zase brzy odejít, ale i přes nepříznivé podmínky si stále velká část fanoušků punkové „vypravování” o ožehavých tématech s baskytarovým podkresem užila. Poté hlavní stage převzala mnohem divočejší skupina Tørsö, a to se již začínali pořádně rozehřívat crowd surfeři a na slabý déšť se už nebral ohled.
Čtěte také: Colours of Ostrava 2019 z hlavních pódií až po významné hudební objevy
Ani zdaleka to však nemohlo konkurovat následujícímu setu v podání Ceremony. Déšť se změnil na pot hned po pár sekundách, protože jako první spustili populární song Sick. Kalifornská kapela ale odehrála průřez všem svými deskami a zazněl i čerstvý singl In the Spirit World Now, který díky výrazným synťákům působí, jako by vyšel v osmdesátých letech.
A právě v tom tkví jedna ze silných stránek Ceremony. Nejde je už nějakou dobu zařadit do konkrétního žánru, a tak v rámci jediného koncertu přeskakují z hardcore punku k post-punku nebo indie. A to zvládají bravurně. I pomalejší songy totiž perfektně pasovaly do skoro hodinového setu a překvapivě nezpomalily tempo, ani nedokázaly zastavit mosh pit či neúnavné crowd surfery.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 nejúspěšnějších alb legend post-punku, The Cure
Těch se našlo opravdu hodně a asi na žádném jiném festivale ani koncertě nejde zažít tak obrovské nasazení pro crowd surfing a stage diving. Téměř při každé skladbě to tím pádem vřelo jak v publiku, tak na pódiu. Organizátoři Fluffu sice v průběhu dne varovali, aby se návštěvníci nezdržovali na stagei, ale i přesto tam několikrát obklopila frontmana Rosse Farrara velká hromada fanoušků a zpívala s ním, zatímco se mezi nimi zpěvák snažil neudusit. Nejen z něj, ale všech členů Ceremony čišela obrovská energie, která všechny ještě více hecovala.
Rozhovor: God Is An Astronaut: Nemohli jsme se smířit s tím, že vidíme sedmiletého chlapce v rakvi
Koncert takového rázu se jen těžce překonává. Ceremony dokázali vytvořit přátelskou i velmi dravou atmosféru zároveň, přestože po jejich změně stylu se kde kdo bál, zda jejich shows budou ještě stále tak dobře fungovat. Všem taky pomohli zapomenout na špatné počasí, které se naštěstí v průběhu noci umoudřilo, a tak mohli hlavní stage uzavřít s velkým zástupem fanoušků King Apathy. Německá kapela tím ale také už téměř uzavřela svoji kariéru, protože vystoupení na Fluff Festu bylo jedno z jejich vůbec posledních.
