Už jste slyšeli o novodobém fenoménu mladistvých, zpěvačce Ethel Cain? Vydala jedno z nejlépe hodnocených alb roku, lusknutím prstu půl roku dopředu vyprodala Velký sál Lucerny a bývá často porovnávána s Lanou Del Rey. Rádi vas seznámíme v reportáži ze včerejšího koncertu.
Kazatelova dcera, dvacetisedmiletá Hayden Anhedönia, vystupuje pod pseudonymem Ethel Cain. Hudbu začala skládat v roce 2017, první EP jí vyšlo o dva roky později a debutové album Preacher’s Daughter v roce 2022. Pomalý, ploužící se ambientní dream pop pohrávající si s temnými a často tabuizovanými tématy rodinných traumat, náboženského fanatismu či výchovou v konzervativní rodině rezonuje s milióny mladistvých po celém světě. Hudbu vydává nezávisle pod svým labelem Daughters of Cain a stala se první transgender umělkyní, které se v historii podařilo dostat do top 10 v americkém žebříčku prodejnosti a poslechů US Billboard 200 chart. Docela impresivní, ne?
Čtěte také: Faerská zpěvačka Eivør ohromila celé Roxy ambientem plným vášní
Za tónů instrumentální plíživé Willoughby’s Theme se po deváté hodině na pódiu vznesl zelený kouř. Ethel se za enormních ovací a vřískotu fanoušků dostavila za svůj pult s mikrofonem. Ten byl zároveň i křížem a sice minimalisticky, zato perfektně dotvářel atmosféru její tvorby a estetiky. Nasvícená reflektory se ujala zpěvu a již s prvními tóny přecházel mráz po zádech. Hudba, která se zařezává až pod kůži, v elegantních prostorech Paláce Lucerna dohromady stvořila více než ideální podmínky pro její český live debut. Vliv podtrhla u hitu Fuck Me Eyes, kdy všichni okolo sborově zpívali s Ethel každé slovíčko.
Na pódiu zpěvačka měla čtyřčlennou kapelu a nepotřebovala pomoc projekcí ani přehnaných efektů. Stačily jí melodie, reflektory a světla. Za sebou měla pouze oponu a celé vystoupení působilo zkrátka osobitě a intimně. Chvílemi si člověk připadal jako v kostele, kde Ethel kázala svým lidem, a pomáhala jim tak dostat se z různých traumat, chmur a smutků. Mezi to nejlepší ze včerejšího večera patřilo skvělé šesti a půl minutové hudební dílo Dust Bowl.
Následná, provokativně pojmenovaná Onanist ve svém závěru vymetla nejen dumky a žalky přítomných, ale ve svém outru by přemohla i samotného ďábla. Převážně instrumentální opus vedený klavírem se v závěru roztříštil do masivní smršti všech zvuků, intenzivních ruchů a šumů evokujících nezastavitelnou bouřku, která vás smete bez slitování a odtáhne až na samotný konec světa.
Čtěte také: Post-punková tancovačka: V MeetFactory řádili neúnavní Britové Shame
Velká část vystoupení patřila právě instrumentálním skladbám, které jsou nedílnou součástí hudební tvorby umělkyně. Ty krásně umocňují směsici žánrů hrajících si s post-rockem, shoegaze a občasně také s folkem či dokonce indie popem. Tempest pokračovala ve výbušném sonickém světě aktuálního alba Willoughby Tucker, I’ll Always Love You. U opakujících se slůvek „forever“ desetiminutového díla sál téměř levitoval. Nešlo se snad už ani více poddat melancholické magii. Následně, v Sun Bleached Flies, Ethel zase využila celý svůj pěvecký rozsah. Stěny Lucerny se málem rozechvěly. Neskutečné. Něčím jako by připomínala Florence + The Machine, zároveň však momenty i girl in red.
V přídavku, pro kontrast hlavní hodiny a čtvrt, zazněla pohodovější dřívější tvorba zpěvačky: country laděná Thoroughfare, kde si Ethel na pár chvil zahrála i na foukací harmoniku, a mainstreamem nejlépe přijaté singly Crush a American Teenager. Zpívali opět všichni bez výjimky a protentokrát se také skákalo.
Čtěte také: Britská písničkářka Dodie přiveze do Prahy nové skladby i svou intimní energii
Včerejší vystoupení mělo zkrátka vše. Dramatičnost, teatrálnost a na konci i hitovou přilnavost. Ethel si získala celý sál a bude zajímavé sledovat, kam až to hudebnice dotáhne. Slovo fenomén jí náležitě patří, neboť atmosféra v sále byla nepopsatelná a naprosto nakažlivá. A dost možná právě díky včerejšímu večeru se několik desítek až stovek duší bude cítit přijato a pochopeno. No není to nádhera, co ta hudba dokáže?