Jedna z nejextravagantnějších osobností hudební scény, Marilyn Manson, se po pár měsících vrátil do Česka. Po letošním únorovém koncertu v Brně navštívil tentokrát Prahu, kde se taktéž představil v rámci One Assassination Under God Tour. Jaké bylo české vystoupení po tak krátké době?
O Marilynu Mansonovi (vlastním jménem Brian Warner) toho bylo ohledně jeho trestního stíhání napsáno už mnoho. V rámci opáčka si ale připomeňme, že v roce 2021 byl obviněn ze sexuálního napadení a zneužívání několika žen. Veškeré jeho projekty tak byly okamžitě zastaveny. Případ byl ale poté odložen pro nedostatek důkazů.
Téměř před rokem vydal Manson album One Assassination Under God – Chapter One, které bylo prvním po čtyřleté pauze. Koncert k tomuto albu odehrál už letos v zimě v Brně, a to přesně na svatého Valentýna. Turné po celé Evropě bylo takřka ihned vyprodané, a tak se opakování povedlo uskutečnit zanedlouho znovu i v Praze, a to rovnou s menšími změnami v setlistu.
Report (2025): Časy se mění a s nimi i Marilyn Manson. Průšvihy a kontroverze vyměnil v Brně za profesionalitu a chtíč
Před začátkem mu pomohla rozehřát publikum formace Dead Posey z Los Angeles. Minimálně z dálky zpěvačka evokovala Taylor Momsen s černou kšticí. Výběr písniček se vcelku sléval dohromady a žádná vysloveně nezářila ani nezapadala. Všechno znělo tak nějak stejně.
Marilyn Manson odstartoval večer skladbou Nod If You Understand za lehce průsvitnou oponou a doprovodu blikajících barevných světel. Scéna byla poměrně jednoduchá a bez projekčních obrazovek. Jen doprovodná světla, občas mlha, světelné převrácené kříže, a tak se vzhled pódia oproti Brnu nijak nezměnil. Změna ale nastala především v setlistu, kdy byla Death Is Not a Costume nahrazena Long Hard Road Out of Hell a Great Big White World za Sacrilegious z nejnovějšího alba.
Černě oděný umělec s výrazným make-upem má za svou kariéru slušnou sbírku hitů, a tak byl zbytek koncertu prošpikovaný tím nejlepším z jeho tvorby – zazněly například skladby Disposable Teens, This Is the New Shit, The Dope Show či mOBSCENE. V závěru nechyběl cover Sweet Dreams od Eurythmics, jenž zná snad i ten, kdo Marilyna Mansona neposlouchá. Během vystoupení často měnil kostým a mezi písněmi byly vcelku dlouhé prostoje. Když skoro pokaždé aréna potemněla a nějakou dobu se čekalo na to, co bude dál, výrazně to narušovalo přirozené plynutí. Fanouškům to ale bylo jedno, vcelku dost totiž dávali najevo nadšení. Manson byl velkou část večera uzavřený spíše v sobě, a až na krátký proslov či na několikrát skandované „Prague!“ si publika nevšímal. Vytvářelo to trochu dojem, jako kdyby se introvert snažil stát na chvíli extrovertem.
Závěrečné přídavky v podobě Tourniquet a Coma White přišly už po hodině od startu, což je tedy bleskové tempo. Hlavní část koncertu byla složená ze třinácti skladeb. V případě Mansona jde o normální délku koncertu, a to můžeme být rádi, že neodešel do šatny již v polovině, což u něj také bývá zvykem. Večer by nebyl ničím zapamatovatelný, kdyby závěrečnou Tourniquet nezazpíval na obřích chůdách. Vezmeme-li v potaz, jak jeho koncerty dokážou být špatné, tak tento byl vlastně průměrně dobrý.
