Žijící legenda s nezaměnitelným hlasem, Bob Dylan, včera započal sérii tří pražských koncertů v prostorech O2 universa. Během večera se držel svého řemesla a místo slov za něj promlouvaly tóny a hudba. Ničím nerušenému představení dopomohl zákaz používání telefonů.
Desítky vydaných alb, nestárnoucí hity, ocenění Grammy, ale i Nobelova cena za literaturu – tím vším se může osmdesátitříletý hudebník za svou dlouhou kariéru pyšnit. Modla mnohých skladatelů a písničkářů se po pěti letech vrátila zpátky do Prahy s novým turné, třemi koncerty a nově také s vynuceným zákazem používání mobilních zařízení. Velkou část vystoupení obsadily skladby z posledního alba Rough & Rowdy Ways, které bylo odehráno téměř kompletně.
Se spuštěním prodeje lístků pořadatelé varovali nakupující, že koncert proběhne zcela bez digitálních zařízení a nebude tak možno zaznamenat žádný audiovizuální materiál. Se stejně kontroverzním příkazem v Praze před lety odehrál svůj koncert Jack White, za hranicemi zase služeb společnosti s názvem Yondr využily třeba ikony britského alternativního rocku Placebo během svého promo turné k poslední desce Never Let Me Go. Celý princip stojí na uložení chytrých zařízení do pouzdra, které může odemknout pouze pověřený zaměstnanec. Svůj přístroj máte stále u sebe, ovšem nemůžete jej použít. V případě nouze lze zámek otevřít v označených zónách mimo hlavní sál. Co se prvně zdálo jako omezování svobody, fungovalo na jedničku. Obzvláště u koncertu jako byl tento.
Čtěte také: Z posledních řad až do kotle: Kiefer Sutherland vyvolal v Praze anarchii
Již s prvními tóny úvodní All Along the Watchtower jako by se zastavil čas. Bob Dylan usedl za klavír se svou čtyřčlennou kapelou. Na minimalistické scéně zhotovené reflektory, světly a plachtou tvořící pozadí i ve svém obdivuhodném věku pokračoval ve svém nekončícím odkazu. Divák byl od prvních vteřin vtáhnut do stylového kabaretu tvořeného prvotřídními muzikanty. Společným jazykem byla hudba bez nepotřebných pozlátek a naprostá souhra hudebníků na pódiu. Zprvu se mohlo chvilkami zdát, že to mistrovi občas ve vyšších tóninách ujíždělo, po pár písních se do toho ale obul se vším všudy.
Dylan hraje na klavír bravurně a kromě zpěvu je to jeho hlavní komunikační nástroj. Sporadicky také zapojil foukací harmoniku, která se pokaždé dočkala pozitivního ohlasu přítomných v publiku. Scéna O2 universa je poměrně velká, vše ale působilo intimně. Absence mobilů dodala vystoupení jakousi bonusovou exkluzivitu. Kromě kombinace klavíru, kytary, bicích a basy si jeden z muzikantů chvilkami vypůjčil kontrabas, který vybrané skladby zhmotnil nadvakrát. Na své si přišli zarytí fanoušci, jelikož kromě nového materiálu ani nezazněla většina nejznámějších hitů. Kdo byl na Dylanovi poprvé a očekával, že během večera zazní popkulturou do morku kostí přehrávané To Make You Feel My Love, Blowin’ in the Wind nebo Knockin’ on Heaven’s Door, nemohl být více vedle. Většinu setlistu právě naopak tvořila převážně obskurnější tvorba.
Čtěte také: Atmosféra, jakou umí jen Pixies. Ve vyprodaném Foru Karlín přitom neřekli ani slovo
Geniální blues-rockový spektákl, zpěvákův nezaměnitelný chraplák a živé aranže skladeb od šedesátých let až po začátek této dekády zněly naživo skvěle, a to minimalisticky a zároveň světově. Tento koncert může sloužit jako důkaz, že má rodák z Minnesoty i po šesti desetiletích stále co říct, ačkoliv se verbálně mimo zpěv na pódiu nevyjadřuje. Bez přídavku a s jistým náznakem vděku opustil i se svým čtyřčlenným ansámblem po necelých dvou hodinách pódium. Přišel, ohromil, odešel.
Prahu čekají ještě dva nezapomenutelné večery, než se jedna z nejvlivnějších kulturních osobností světa přesune do Německa. Je obdivuhodné, s jakou grácií dokáže ve svých letech vystupovat. Nechť je koncert příkladem nadcházejícím generacím a ať s námi umělec ještě roky zůstane.