Před pražským koncertem Papa Roach jsme vyzpovídali dva členy americké melodické metalcorové kapely Wage War, která ten večer předskakovala. Zpěvák Briton Bond s kytaristou Codym Quistadem se rozpovídali o aktuální desce STIGMA a padlo téma důležitosti mentální hygieny a její osvěty. K tomu přišlo nejen na začátky kapely, ale také na přirovnání se k Nickelback.
Jaké je hrát každý druhý večer před tolika lidmi jako předkapela?
Cody: Je to šílené, nikdy jsme nebyli na tak velkém turné v rámci Evropy. Posledně jsme tady byli předskakovat myslím v roce 2018 (s August Burns Red, pozn. red.) a hráli jsme v prostorech pro 500 – 1 000 lidí. Teď hrajeme pro 6 000 – 7 000 lidí a Londýn bude dokonce pro 12 000 lidí. Je skvělé hrát na takové úrovni.
Ovlivnili vás a vaši hudbu přímo Papa Roach?
Cody: Jasně. Poprvé jsem Papa Roach slyšel během hraní hry Tony Hawk’s Pro Skater 2, to jsem byl ještě dítě. Na soundtracku jsem slyšel skladbu Blood Brothers a nevěděl, od koho vlastně je. Ale miloval jsem, jak píseň zněla a jak jsem se díky ní cítil. To bylo moje první nepřímé setkání s Papa Roach. Celý jejich hudební katalog je nestárnoucí, mají tolik skvělých a velkých songů.
Report: Největší koncert Papa Roach v Praze budil velké emoce, kapela podpořila prevenci duševního zdraví
Jak byste vaše nové album STIGMA představili někomu, kdo o vás předtím ještě neslyšel a dozví se o vás až díky dnešnímu večeru?
Briton: Je tam ode všeho něco – věci, při kterých můžeš headbangovat, ale i songy blížící se rádiovkám. Celkovým záměrem nové desky STIGMA bylo zachytit zvuk moderního metalu a jít proti očekávání. Tím myslím, že se vrazíš do malého pomyslného žánrového čtverce, který tě má limitovat, a ve kterém se očekává, že musíš zůstat a nesmíš překračovat jeho stěny. My jsme naopak chtěli naše limity překročit. Můžete na ní slyšet industrial i takové tracky, které jsou melodické a mají rádiový úspěch. To byl náš hlavní záměr.
Jaké je podle vás aktuálně největší stigma, o němž se dostatečně nemluví?
Cody: Myslím si, že duševní zdraví je pořád to největší stigma. Je to něco, s čím se setkáváme my všichni a je důležité, abychom se o něm i nadále bavili, protože jen takhle se někam posuneme.
Najdeme na albu nějaký song, který jste málem nezařadili, ale který se nakonec překvapivě stal oblíbeným mezi fanoušky?
Cody: Nenajdete. Většinou jsme si velmi jistí, když nahráváme album. Je tam samozřejmě malý stupeň nejistoty, když zkoušíme něco nového, ale celkově se cítíme jistě ohledně všeho, co děláme. V celém našem katalogu máme vlastně pouze jedno b-side, což je skladba Surrounded, kterou jsme oficiálně vydali až v rámci 5. výročí našeho prvního alba Blueprints v roce 2020.
Na kterou píseň z nové desky jste nejvíc pyšní?
Cody: Jsem velmi pyšný na MAGNETIC. Je i velká zábava ji hrát naživo.
Briton: Souhlasím. Myslím, že pro nás udělala hodně. Dostala nás na místa, kam jsme mysleli, že se nikdy nepodíváme. Myslím si, že jsme hodně zariskovali, když jsme ji nahráli a dali na album. Ale vyplatilo se, což se ne pokaždé podaří.
Na albu mísíte dohromady spoustu žánrů. Popište jej dvěma naprosto odlišnými hudebními umělci – například Taylor Swift a Slipknot.
Briton: Napadá mě třeba Rob Zombie nebo Marilyn Manson dohromady s Nickelback. (smích)
Co byste chtěli, aby si posluchači z vašich skladeb a textů vzali? V čem byste je chtěli inspirovat?
Cody: Když nám bylo 19 nebo 20 a dělali jsme na debutovém albu Blueprints, byli jsme plní pozitivity a chtěli být tím nejlepším, čím by člověk mohl být. Mezitím jsme prošli pády a vzestupy a zjistili, o čem ten život vlastně je. Pokoušíme se zůstat pozitivní jak jen to jde, ale spousta našich songů je o tom, dostat ze sebe co nejvíce emocí. Je to jako taková forma terapie. Pokud někdo slyší naši hudbu a řekne si: “Wow, přesně tohle cítím a vím, že v tom nejsem sám. I na druhé straně planety je někdo, kdo se cítí stejně jako já,” myslím, že je v tom hodně útěchy. Děláme hudbu pro každodenní lidi. Protože takoví jsme i my. Procházíme si těžkými situacemi, vypořádáváme se s duševním zdravím a vším definovaným na lidském spektru společně. Chtěli bychom pomoct ostatním, protože to čas od času potřebujeme i my sami.
V dnešní době, a obzvlášť na sociálních sítích, si každý druhý myslí, že ví, jak by měl umělec znít. Celkově koluje na internetu spousta negativity. Cítíte se kvůli tomu být občas pod tlakem?
Cody: Pokaždé, když jsme napsali nějaký song se záminkou se zalíbit, nikdy to nefungovalo. Fungovalo to jen tehdy, když jsme měli jasnou představu co a jak udělat. Internet je nesnesitelný. Nikdy se nezalíbíš všem. Vždycky se najdou takoví, kteří nemají nic lepšího na práci než šířit negativitu a doslova tím žijí. Jestli takoví chtějí být, je to v pohodě. Nucená negativita na některé písně nebo pod některými příspěvky je, ale není to odraz reálného života.
Je to jen zkreslený pohled.
Cody: Přesně tak. Nemá to nic co do činění s tím, co se ve skutečnosti děje v reálném životě. Je rozdíl mezi tím, co lidé sdílejí a komentují, versus to, co se opravdu děje v jejich životě. Musíme se vrátit zpátky k tomu reálnému.
Během covidové pandemie jste vydali desku MANIC. Její titulní skladba je aktuálně vaše nejstreamovanější a myslím si, že to období perfektně vystihuje. Jaké bylo tvořit hudbu v takových podmínkách?
Briton: Experimentovali jsme více než kdy předtím a řekli si, že natočíme desku během 4 týdnů. Více jsme se na ní otevřeli. Pamatuju si, že jsem i s hlasem zkoušel techniky, které jsem předtím nikdy nedělal. Všichni během té doby měli problémy s duševním zdravím a bylo snazší o tom psát.
Změnil se způsob koncertování a celková organizace turné od covidové pandemie?
Briton: Nemyslím si, že by se moc změnilo.
Cody: Ze začátku to bylo zvláštní, ale teď už jsme, řekl bych, zpátky v normálním režimu. Myslím, že jsme dokonce byli jedna z prvních kapel, která vyjela na turné po covidu. V říjnu 2021 s Beartooth.
Briton: Nebylo to září?
Cody: Jo, bylo to na podzim. Bylo to zvláštní. Museli jsme mít vlastní hotelové pokoje kvůli karanténě a nebyla to moc zábava.
Jak to máte na turné jako předkapela s logistikou? Jezdíte v dodávce, nebo máte svůj vlastní tour bus?
Cody: Naštěstí, a nebylo tomu tak vždy, teď jezdíme ve svém tour busu. Začínali jsme ve sprinteru a měli i minivan. Za tour bus jsme naprosto vděční, nebylo to předtím moc příjemné. Spávali jsme na vodních nafukovačkách. (smích)
Jste pořád na cestách, daleko od rodiny a v podstatě se nezastavíte. Jak se o sebe během turné staráte?
Briton: Vždycky ti bude chybět rodina a každý má čas od času špatný den. Snažíš se ale sebrat a připomenout si, proč tady jsi. Fanoušci vidí těch 45 minut na pódiu a říkají si: “Týjo, ti musí žít jak rockové hvězdy,” a přitom jsme tady a celý den mrzneme v backstagi. (smích)
Cody: Máme štěstí že jsme si všichni, včetně naší crew, velmi blízcí. Umíme se o věcech bavit otevřeně a pokud někdo nemá svůj den, tak mu dáme osobní prostor, nebo si spolu promluvíme.
V Česku budete hrát již potřetí, máte nějaké vzpomínky spojené s Prahou? Naposledy jste hráli v roce 2022 s The Devil Wears Prada ve Futurum Music Baru.
Briton: Hráli jsme taky na místě, kde byly na zdi přilepené uši a oči! (Palác Akropolis, pozn. red.)
Cody: Milujeme to tady a myslím, že po dnešku to tady budeme milovat ještě o něco víc!
Čeho byste chtěli jako kapela dosáhnout?
Cody: Rádi bychom tady (ve Sportovní hale Fortuna, pozn. red.) headlinovali. (smích) Chceme znovu jezdit do Evropy, milujeme hrát naživo a chceme dále růst a posouvat se. Vydávat novou hudbu. Myslím, že každá kapela chce mít svůj vlastní odkaz. Vidět Papa Roach po tolika letech na pódiu, v lepší kondici než mají všichni z nás dohromady (smích), bereme jako inspiraci a chtěli bychom mít písně, ke kterým se budou lidé po letech vracet. Chtěli bychom dělat to, co dělají oni. Koncertovat a po 25 letech a mít stále fanoušky, které zajímá naše hudba.
Máte nějaký tip na čerstvé jméno hudební scény, které si myslíte, že si zaslouží více pozornosti?
Cody: Kapela Lakeview. Jsou to naši kamarádi, s kterými budeme koncertovat za měsíc ve Státech. Je to takový mix country s hard rockem. Vydávají skvělé věci a budou hrát s námi a s Breaking Benjamin. V Evropě budou tento rok třeba na Wacken Festivalu v Německu.
Příští týden budou hrát v Praze již zmiňovaní The Devil Wears Prada. Na stejném místě, kde jste hráli spolu. Tentokrát ale mají svůj vlastní koncert. Máte něco, na co byste se jich chtěli zeptat, nebo jim chtěli vzkázat?
Cody: Zeptej se jich, jestli jsou připravení to rozjet.
Briton: Budou vědět, o co jde!
Cody: A potom řekni: “Tak to předveďte!” (smích) Hlavně jim vzkaž, že je máme rádi. Turné, které jsme s nimi jeli, bylo nezapomenutelné. Měli jsme společný tour bus a bylo to prostě skvělé. Moc rádi na to vzpomínáme.