Monumentální metalová událost již roky známá jako festival Brutal Assault za chvíli zabuší na vrata a přinese svým návštěvníkům 125 koncertů během čtyř dnů. Jedinečné prostředí historické pevnosti Josefov zaplní nejen desítky mladých dravců, ale také skutečné metalové hvězdy světového formátu. Podívejme se, které slavné kapely letos rozproudí nejvíce emocí.
Opeth
Švédská kapela Opeth patří již roky mezi nejosvědčenější značky kvality ve světě progresivního metalu. Za svou třicetiletou dráhu dokázali tito hudebníci své vyznavače zas a znovu ohromovat samými velkolepými počiny – zároveň je dnes příjemné sledovat, jak se do těchto výšin povznesli od údernějších melodicky death metalových počátků. Po vrcholných dílech jako Blackwater Park, Deliverance nebo Ghost Reveries se propracovali k fázi, kdy vymizely prvky extrémního metalu. Kapela v čele s ikonickým zpěvákem Mikaelem Åkerfeldtem nějaký čas brázdila vody klasického progu s čitelnou úctou k vizionářským zakladatelským skupinám, jakými byly Camel nebo Genesis. Na vrcholu této etapy se roku 2017 představili i na Brutalu. Nyní bude jejich návrat o to pompéznější, že s nejnovějším počinem The Last Will & Testament Opeth navázali na své tvrdší albové milníky. Záležet si dali na celém konceptu, neboť deska přináší příběh situovaný do meziválečného období a do rodiny majetného, konzervativního patriarchy. Jeho poslední vůle pak vynáší na světlo netušená rodinná tajemství. Jde rovněž o první zcela koncepční projekt od desky Still Life z roku 1999 a jak již bylo naznačeno, Åkerfeldt nyní growluje poprvé od roku 2008 (to samo o sobě stačilo k extrémnímu zájmu posluchačů). Na desce také poprvé figuruje nový bubeník Waltteri Väyrynen (dříve činný v Paradise Lost) – vystřídal stávajícího Martina Axenrota po neshodách ohledně odmítnutí vakcinace proti covidu. V životě progresivní legendy jménem Opeth se ve zkratce událo mnoho novinek a muzikanti se nyní vezou na významné vlně své existence.
Čtěte také: Top 5 mladých kapel, které si poprvé střihnou Brutal Assault
Gojira
Může-li se nějaká kapela za poslední roky pochlubit raketovým nárůstem fanouškovské základny po celém světě, je to právě Gojira (zcela původně Godzilla) ze slunné jižní Francie. Skupinu od přejmenování (tedy od roku 2001) tvoří stabilní sestava čtyř muzikantů, z kterých jsou dva bratři (Joe a Mario Duplantierovi, tedy zpívající kytarista a bubeník). Gojiru v každém případě stálo mnoho práce dostat se tam, kde je nyní (tedy do sluchátek statisíců nadšených posluchačů). Za své mluví jejich vybroušený styl plný lichých rytmů, kontrapunktů, jazzových vyhrávek a bezpochyby také drtivých zvukových nátlaků, schizoidních kompozic, smrtících zběsilostí i vokálu plného afektů a vášní. Často zmiňovanými počiny a také jakýmisi stylovými přerody byly desky From Mars To Sirius z roku 2005 a také Magma z roku 2016. Prvně jmenovaná znamenala prudce zvýšenou pozornost ve Spojeném království i v dalších zemích, druhá zase určité zvýšení hudební líbivosti, avšak bez rezignace na technickou i skladatelskou zručnost. Textově se kapela zabývá nejen vnitřním světem a křehkostí života a smrti, ale rovněž lidskými právy, sociální nespravedlností a životním prostředím. Gojira se na Brutalu předvedla již roku 2018 a nyní je nabobtnalá fanouškovská základna zajisté ještě natěšenější.
Mastodon
Kapela se zvučným názvem Mastodon pochází z americké Atlanty a vznikla počátkem tisíciletí. Za celou dobu ji tvořili čtyři sehraní muzikanti až do letošního jara, kdy po vzájemné dohodě odešel uznávaný kytarista Brent Hinds. Nahradil jej Nick Johnston, který dosud vystupoval jako sólový umělec a který zatím plní spíše roli koncertního záskoku. Tak či tak jde stále o velmi věhlasnou kapelu, která se na progresivním poli vymezila opravdu po svém. Bývají jí připisovány prvky bahnitého sludge metalu, tím pravým „ořechovým“ je ovšem spíše jedinečná schopnost zkombinovat majestátní zvuk, muzikantskou vynalézavost, epické vyprávění a poměrně jemnou, až zasněnou melodiku. Se žánrovým zaměřením je to v případě Mastodontů ještě ožehavější než obvykle, jak ostatně prohlásil sám baskytarista Troy Sanders: „Nepovažujeme se za metalovou kapelu. Je nám jasné, že je v nás mnoho metalu, ale také se nám chce věřit, že v sobě máme plno rock’n’rollu a progresivního rocku stejně jako kusy thrashe a punku, a to vše skrz naskrz posypané psychedelií.“ Nejmladší deska (v pořadí osmá) přišla na svět roku 2021 a dostala jméno Hushed and Grim. Mastodon se na Brutalu ukázali roku 2016 a letos jistě všechny přítomné okouzlí neméně.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Psychedelické a stoner kapely, které zahrají na Brutal Assault 2025
Rotting Christ
Když se řekne dohromady Řecko a extrémní metal, snad každý zasvěcenec si musí jako první vzpomenout na kapelu Rotting Christ. Toto aténské těleso sehrálo již v době svého vzniku (1987) skutečně klíčovou úlohu v hudebním vývoji své domoviny. Muzikanti začali svou monumentální budovu stavět na základech grindcore, který sám o sobě rozhodně nebyl ničím masově známým a který kapela záhy přetransformovala v syrový black metal. Tento proces byl také inovační (i v pověstném Norsku se scéna teprve zvolna utvářela); Rotting Christ tou dobou vycházeli z pionýrských kapel jako Venom a Celtic Frost. Už tím přinesli do vyprahlého Řecka mrazivý závan poctivé metalové hniloby. Již roku 1993 vystupovali společně s kapelami Immortal a Blasphemy. Bližší napojení na severskou scénu překazila vražda kytaristy Euronymouse z kapely Mayhem, který s nimi zamýšlel spolupracovat. Tak či tak se i bez něj poměrně brzy uchytili u velkých labelů (nejprve Century Media, poté Season of Mist). Přinesli již čtrnáct řadových desek s veskrze vyváženou kvalitou a také chutí neusnout na vavřínech, zato posouvat se dopředu. Svůj valivý a podmanivý blackový zvuk svědomitě a dovedně mísí s deathovými prvky.
Nejnovějším přírůstkem do jejich diskografie je loňské album Pro Xristou (tedy „před Kristem“), na kterém muzikanti snad více než kdy předtím vzývají velkolepou pohanskou minulost velikého řeckého národa. Rotting Christ po celou svou kariéru koncertují více než intenzivně, a to i v odlehlých částech planety (typu jižní Ameriky, středního východu či jižní Afriky). Sestava se během let měnila poměrně turbulentně, jistotou jsou však již od založení bratři Sakis (zpěv a rytmická kytara) a Themis (bicí) Tolisovi. Rotting Christ byli nedílnou součástí Brutalu již několikrát, a sice v letech 2009, 2017 a 2019. Nyní bezpochyby dozrál ten nejlepší čas, aby v pevnosti dali muzikanti znovu na odiv své vybrané schopnosti.
Tím pochopitelně seznam headlinerů neboli tahounů ani zdaleka nekončí. Řada z nich již v josefovské pevnosti nicméně hrála relativně opakovaně. Návštěvníci se v tomto duchu mohou letos těšit na naprosté black metalové legendy Mayhem (ti si na Brutalu zahrají již poosmé), klasiky amerického death metalu Obituary (rovněž poosmé), kanadské melodické deathery Kataklysm (pošesté) nebo na anglické gotiky Paradise Lost (rovněž pošesté). Mezi další neopomenutelná jména patří Fear Factory, Static-X, Dying Fetus, Cult of Luna, Asphyx, Leprous, Kerry King, Ministry, Landmvrks a mnoho ostatních. Brutal Assault 2025 se uskuteční už mezi 6. a 9. srpnem. Již o den dříve proběhne na místě warm-up párty s kapelami jako Faüst, Cutterred Flesh či Macabre.
