Enter Shikari a jejich koncerty v Česku jsou téměř ekvivalentem chemického vzorce, který funguje (až na drobné výjimky) pokaždé. Zažít je v tak malém klubu jsme mohli poprvé od roku 2015, o to větší randál mezi čtyřmi stěnami pražského klubu včera nastal. Praha zažila jeden z jejich nejlepších tuzemských koncertů.
„Všechno nejlepší ke zrodu Československa!“ oslavoval zkomolenou češtinou náš včerejší probíhající národní svátek bubeník Rob Rolfe. Málokdo umí učinit koncerty takovou zábavou jako právě čtyřčlenná sebranka z britského městečka St Albans. Podle dostupných statistik se včera jednalo o jejich již dvacátý koncert na území Česka. Jak lépe oslavit kulaté dvojciferné číslo než v intimním prostředí jednoho z nejhezčích klubů hlavního města?
Čtěte také: TIP REDAKCE: Průřez multižánrovou diskografií nezastavitelných Enter Shikari
Enter Shikari, jak nám prozradil zpěvák před koncertem (na rozhovor se můžete těšit již brzy – pozn. red), stále makají na novém materiálu a albu. Poslední A Kiss For the Whole World vyšlo před dvěma lety, své oficiální turné má za sebou, a tak v meziobdobí Rou, Chris, Rob a Rory vyjeli se svým výběrovým setlistem mapujícím opravdu všechny éry jejich přes dvacet let dlouhé kariéry. Celý seznam odehraných písní by se mohl hned prodávat jako jejich best of kompilace.
Fotoreport: Enter Shikari v Roxy odehráli jeden z jejich nejlepších tuzemských koncertů, předskakovala DeathbyRomy
Ještě před začátkem propocené show pódium rozehřála losangelská zpěvačka říkající si DeathbyRomy se svou kapelou. Provokující mix industriálního rocku s nu-metalem, trapem nebo electropopem byla sázka na jistotu. Ačkoliv jsou žánrově a především vizuálně od hlavní hvězdy pár mil daleko, předvést živou show opravdu umí. Třešničkou za povedeným setem byl jejich největší hit Pray To Me, na kterém se podíleli v Česku obzvláště populární Palaye Royale.
A pak se mohlo jít na věc. Propocená trička létala vzduchem a jedno dokonce přistálo i na samotném pódiu. Takový autentický chaos, jako umí Enter Shikari, se hledá jen těžko. Vše se stihlo v prvních minutách show: Moshpity, circlepity, crowdsurfing, a na popud zpěváka také několik fanoušků vylezlo svým blízkým na ramena. Jako by se z podlahy najednou stala láva a zůstat chvíli na jednom místě by znamenalo jistý konec. Byla to tak trochu hardcorová Hra na Oliheň. Kapela chvílemi mluvila česky a zdála se být místy dojatá, avšak neměla zapotřebí zapadat do klišé hodnocení koncertu jako právě toho nejlepšího na celém turné. Oproti předcházejícím koncertům měla Roxy shovívavější setup. Pravděpodobně kvůli velikosti pódia se kapele na stage již nevešlo plátno. Vystačila si se čtyřmi kvádry, na kterých se promítaly různé graficky promyšlené vizuály umocňující jejich manifest.
Muzikanti projevovali podporu vůči LGBTQ+ komunitě během dojemné satellites* *, zvuk tajících praskajících ledovců a vizuální proměna globálního oteplování na planetě Zemi byly zase brány v potaz během dnes již klasik z úderné diskografie kapely písněmi Arguing With Thermometers a Juggernauts. Vše nicméně probíhalo formou pouhého napovězení bez nutnosti doslovného trknutí. Zpěvák Rou Reynolds tentokrát totiž neměl zapotřebí poukazovat na to, v jak rozděleném světě žijeme a do jaké záhuby se jako planeta ženeme. Nechal za sebe mluvit texty a doprovázející projekce. Ostatně jsou těchto témat plná média i sociální sítě. Těm se zase třeba věnovala urputná skladba { The Dreamer’s Hotel }.
Čtěte také: Říjen 2025 v hudebních akcích: Yungblud, The Offspring, OneRepublic či Enter Shikari rozdovádí Prahu
Během dnes již legendárního songu Sssnakepit šel basák Chris Batten do publika. Kolem něj se otevřela jáma tvořená zpocenými těly v naprostém rauši pobíhajících jako Země kolem Slunce. Bubeník Rob Rolfe v přestávce mezi rachotem na bicích vzpomínal na jejich dávný koncert v tom samém klubu z roku 2011, kytarista Rory Clewlow byl tentokrát vůči publiku o něco odtažitější než obvykle. Radostí z hraní a vřelostí však překypoval i navzdory tomu. Nemohl chybět ani jeden z prvních hitů kapely, který se v roce 2008 objevil i v NHLku, zremixovný Sorry You’re Not a Winner nebo euforická The Last Garrison. V přídavku ze sebe kapela vyždímala poslední kapky potu a poslala hubana celému světu.
Enter Shikari ani jejich živá energie v plně vyprodaném klubu se nedají naklonovat. Člověk je může vidět několikrát do roka a přece je každý koncert a každé turné něčím jiné a speciální. Nejedou podle naučeného scénáře, jejich lidství a autentičnost jsou spolu s neutuchající energií vůbec nejsilnější zbraní. Roxy 28. října 2025 zažila jeden z nejlepších tuzemských koncertů téhle partičky řadící se vedle koncertů na Flédě z roku 2015 nebo v Divadle Archa z roku 2017. Jestli existuje kapela, které není nikdy dost, jsou to právě oni.