Irská pětice Fontaines D.C. se v pátek 30. října 2026 vrátila do Prahy, aby představila svou čerstvou, v pořadí pátou studiovou desku Dopamine Chamber. Do téměř zaplněné Sportovní haly Fortuna přivezla bezmála dvouhodinovou show plnou melancholie, syrových kytar, elektronických experimentů i emotivních balad. Přestože kapela potvrdila, proč dnes patří k nejvýraznějším jménům současné alternativní scény, večeru nechybělo pár drobných zklamání.
Koncert byl téměř vyprodaný. K úplnému zaplnění haly chybělo jen několik míst na sezení, zatímco vstupenky na stání zmizely přibližně deset minut po spuštění předprodeje. Není divu. Fontaines D.C. totiž v posledních letech zažívají mimořádný vzestup a z původně klubové post-punkové kapely se postupně stala jedna z nejvýraznějších rockových formací současnosti.
Pětice z Dublinu, kterou tvoří zpěvák Grian Chatten, kytaristé Conor Curley a Carlos O’Connell, baskytarista Conor Deegan III a bubeník Tom Coll, na sebe upozornila už debutovou deskou Dogrel z roku 2019. Následovala alba A Hero’s Death a Skinty Fia, která potvrdila jejich pověst nekompromisní, osobité kapely s výrazným autorským rukopisem. Zásadní zlom však přišel v roce 2024 s deskou Romance. Ta skupině otevřela dveře k ještě širšímu publiku, přinesla jí dvě nominace na Grammy a ocenění International Group of the Year na Brit Awards.
Fontaines D.C. přitom rozhodně nejsou kapelou, která by chtěla zůstat u jednoho zvuku. Jejich tvorba se pohybuje na pomezí post-punku, alternativního rocku, indie, elektroniky i popu. Dokážou být melancholičtí a romanticky zasnění, vzápětí ale přejít do drsných kytarových poloh, které připomínají jejich punkové začátky. Právě tahle hudební neuchopitelnost a ochota neustále experimentovat je jedním z důvodů, proč si získávají stále nové posluchače.
Večer odstartovala severoirská formace Chalk, která před téměř zaplněnou halu nastoupila několik minut před osmou hodinou. Belfastské duo Ross Cullen a Benedict Goddard, které naživo doplňují další muzikanti, kombinuje post-punk, industriální rock, techno a elektroniku. Jejich hudba stojí na tvrdých rytmech, industriálních zvucích, výrazných kytarách a vokálu, který se nebojí pořádně přitlačit na pilu.
Přibližně třicetiminutový set publikum příjemně naladil na hlavní hvězdu večera. Osobně nás nejvíce bavil kontrast mezi výrazně ženskou, až femininní energií zpěváka a drsnými screamy, kterými nás rozhodně nešetřil. Výsledkem byl energický a bouřlivý koncert, který si vysloužil zasloužený potlesk. „Ty bych chtěl vidět ve dvě ráno na Rock for People. Teď je moc brzo,“ zaznělo z publika. A vlastně se tomu nedalo než přitakat.
Po dynamickém setu se hala rozsvítila a následovalo čekání na hlavní hvězdu večera.
Melancholie, kytary a jedna velká hudební proměna
Fontaines D.C. jsou kapelou, která má vedle hudebního rukopisu také poměrně jasný světonázor. Jejich tvorba se dlouhodobě dotýká společenských témat, identity, politického napětí, odcizení i úzkosti z budoucnosti. Členové skupiny se opakovaně veřejně vymezovali proti násilí v Gaze a vyjadřovali podporu Palestině. V roce 2024 se například spojili s Massive Attack a Young Fathers na charitativním hudebním projektu na podporu organizace Lékaři bez hranic. O rok později zase na festivalu Primavera Sound upozornili na situaci v Gaze prostřednictvím politického vzkazu promítaného na pódium.
Irští kumpáni zahájili téměř dvouhodinovou show skladbou Tongue z nejnovějšího alba. Už od prvních tónů bylo zřejmé, že nás čeká excelentní večer pod vedením charismatického frontmana Griana Chattena. Následovala Here’s the Thing z alba Romance, během níž už v kotli proběhly první pokusy o mosh pity. Moc se ale nechytly, což byla škoda. Dodnes se totiž snažím dopočítat, kolik lidí mi projelo po rukách během jejich vystoupení na Rock for People v roce 2025. Takovou energii jsem tentokrát v pražském publiku bohužel postrádala. Atmosféra byla sice příjemná, ale místy až překvapivě klidná.
Čtěte také: Sombr míří do Prahy. Z TikTok fenoménu vyrostla hvězda pro O2 arenu
V první polovině večera nám kapela beze slov ukazovala, co všechno dokáže. A také co všechno už má za sebou. Zazněla drsná Nabokov z alba Skinty Fia, punkovější Boys in the Better Land, která letos oslavila už sedm let od vydání a stále neztrácí nic ze své údernosti, nebo populární Jackie Down the Line.
Prostor dostaly také novější skladby. Zazněla Marianne a romantická balada You Miss Me, která nás zasáhla přímo do srdce. Stejně tak In the Modern World, jeden z výrazných momentů alba Romance. Právě po této skladbě zpěvák poprvé promluvil k publiku. „Free Palestine,“ pronesl ledabyle.
A právě tady se musím zastavit u jedné věci. Grian Chatten se totiž k politickým a společenským otázkám vyjadřuje poměrně pravidelně a rozhodně se nebojí využívat platformu, kterou mu popularita kapely přináší. V minulosti otevřeně mluvil o Palestině, podporoval kolegy z Kneecap a opakovaně zdůrazňoval, že umělci by neměli před zásadními společenskými problémy zavírat oči.
O to více jsem čekala, že se nějakého výraznějšího politického vyjádření dočkáme také v Praze. Zvlášť když téma Palestiny je pro kapelu dlouhodobě důležité. Nakonec ale zůstalo pouze u krátkého „Free Palestine“. Nečekala jsem politický projev na několik minut, ale vzhledem k tomu, jak otevřeně kapela o těchto tématech mluví na jiných koncertech, mě její zdrženlivost trochu zklamala.
Dopaminová jízda, která skončila příliš brzy
Druhou část večera kapela odpálila skladbou Big Shot, kterou už zpívala téměř celá hala. A překvapivě jinak tomu nebylo ani v případě novinky Mimesis. Za jejím popovějším nádechem se totiž ukrývá velmi emotivní text, který si publikum evidentně rychle osvojilo.
Největší ohlas pak sklidily skladby Favourite a Starburster z alba Romance, které kapele pomohlo k současnému celosvětovému úspěchu. Překvapivě nadšenou reakci ale vyvolala také novinka Demolition. A ne proto, že by šlo o špatnou skladbu. Naopak. Spíše mě překvapilo, že píseň, která je venku teprve několik dní, už dokázala rozezpívat prakticky celou halu.
Právě to ostatně dobře ilustruje, jak silnou fanouškovskou základnu si Fontaines D.C. vybudovali. Jejich nová tvorba nezůstává ve stínu starších hitů a publikum ji přijímá s naprosto stejným nadšením. Album Dopamine Chamber, které vyšlo 16. října pod hlavičkou XL Recordings, přitom představuje další výrazný krok v hudebním vývoji kapely. Produkoval ho James Ford a vedle typických kytarových pasáží na něm dostávají stále větší prostor syntezátory, elektronické vrstvy a atmosférické aranže.
Čtěte také: Faith No More se vrací na Rock for People. Festival odhalil druhého headlinera
Po osmnácti skladbách se kapela stáhla z pódia a publikum si začalo hlasitě říkat o přídavek. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Fontaines D.C. nám naservírovali další čtyři skladby, převážně z nejnovější desky: Japan, Six Shot Morning, I Love You a závěrečnou baladu Where Is Gone?.
Právě poslední jmenovaná skladba je jedním z nejzajímavějších momentů nové desky. Kapela v ní totiž poprvé ve své historii přizvala hostující zpěvačku, španělskou hvězdu Rosalíu. A musím se přiznat, že od jejího vydání ji mám na nekonečné smyčce. Její emotivní atmosféra a kombinace dvou výrazných hudebních světů jsou zkrátka návykové. Jako závěrečná tečka za pražským koncertem fungovala naprosto skvěle.
Fontaines D.C. v Praze znovu ukázali, proč jsou dnes tak populární a proč je jejich hudba jen těžko zaměnitelná s čímkoliv jiným. Je melancholická, úderná, místy drsná, jindy až překvapivě něžná. A především se neustále vyvíjí.
Přestože jsme se nedočkali výraznějšího politického vyjádření a atmosféra v publiku nedosahovala energie, kterou si pamatujeme z Rock for People, odcházeli jsme spokojení. Jedinou skutečně výraznou kaňkou na jinak povedeném večeru byl bohužel výběr prostoru. Sportovní hala Fortuna totiž není z hlediska zvukových podmínek zrovna šťastnou volbou. Zvuk se místy sléval a nejednou se stalo, že nebylo pořádně rozumět ani tomu, co Grian Chatten zpívá.
To je u kapely, jejíž texty a atmosféra jsou stejně důležité jako samotná hudební energie, docela škoda. I tak ale šlo o výborný koncert a další důkaz, že Fontaines D.C. rozhodně neřekli poslední slovo.
Napište komentář