Jak se dnes prodávají koncerty, proč ani vyprodaný areál automaticky neznamená zisk a jak těžké je přivézt do Česka světové hvězdy? O tom jsme si povídali s Ondřejem Pojzlem, který v Live Nation CZ zodpovídá za PR a marketing. Největší koncertní promotér v zemi ročně pořádá kolem 90 koncertů a letos se podílí také na organizaci festivalu Metronome Prague, na což také přišla řeč.
Co tě k téhle práci původně přitáhlo – hudba, nebo spíš marketing?
Paradoxně mě k mojí práci přivedl covid, protože za covidu samozřejmě nebyly živé akce a v Live Nation zůstal jenom core tým. Můj předchůdce už zpátky nenastoupil, takže se hledal někdo za něj a můj kamarád Filip Hrbek, který je teď hlavní promotér, hledal někoho na pozici, která byla spíše o postování příspěvků na Facebook a psaní mailů majitelům vstupenek, že se jejich koncert zase posouvá. Byla to velká shoda náhod.
Nebyl to risk, nastoupit do kulturního prostředí během pandemie?
Zpočátku to byl part time job, kdy jsem po večerech aktualizoval tiskové zprávy a psal posty, ale po zhruba 8 měsících bylo jasné, že covid skončí a bude líp. Tak jsem dostal nabídku na plný úvazek, čímž jsem si splnil sen. Vždy jsem chtěl pracovat s médii, v hudebním prostřední a nejlépe ještě v entertainment byznysu, takže tohle je pro mě práce snů.
Co je podle tebe největší rozdíl v propagaci koncertů dnes oproti době před pěti lety?
Mám pocit, že to absolutně přešlo do onlinu. Když se čerstvě po covidu rozjely akce a viděl jsem nějaké marketingové plány z doby před covidem, tak tam ještě hodně hrála roli venkovní reklama, rádia, televize… neříkám, že dnes to není, ale ten poměr se otočil. Takže když před covidem to bylo řekněme 70:30 pro print, OOH nebo TV, tak dnes je to 70:30 ve prospěch online, možná i víc.
Tím, že Live Nation dělá interprety pro všechny možné divácké skupiny, od teenagerů po generace kolem 70 let, tak samozřejmě podle toho propagaci upravujeme. Ale dnes jsou už i starší lidé online, jsou na mobilech a musíš je oslovit co nejlepším způsobem.
Když se kouknu za hranice, tak například Coachella week 1 patří influencerům. Spolupracuje s influencery i Live Nation?
Hledáme cesty, jak se s tím vypořádat, protože máme malý tým. Interně jsme v marketingu asi 3 a další jsou externisté. A shodneme se na tom, že pracovat s lidmi je dost složité, čímž nechci na influencery házet špínu, ale když máš tolik koncertů a na každý chce jít někdo jiný, tak je to v tak malém týmu těžko uchopitelné. Takže ano, děláme s nimi a určitě to do budoucna bude čím dál více důležité.
I když na druhou stranu vidím, od agentur nebo zástupců interpretů, že tomu nejsou úplně nakloněni. Protože samozřejmě oni ty influencery neznají a obávají se, jak jejich brand, jejich interpret, bude propagován. Takže jdou často raději cestou onlinu, placených kampaní nebo televize, než aby vkládali důvěru jinam.
Čtěte také: A$AP Rocky míří do Prahy! V říjnu 2026 ovládne O2 arenu
Je to těžké, na jednu stranu jsou interpreti, kteří na koncertech zakazují telefony a snaží se jít proti digitální době, ale na druhou stranu ta doba taková prostě je. Dokázal bys nějak procentuálně říct, kolik lidí dokážou influenceři na koncert přitáhnout?
To je druhá věc. U pár koncertů, kde se prodalo málo vstupenek, jsme zkoušeli rozjet kampaně s desítkami influencerů do 100 tisíc followers a výsledky, přičemž pro nás to jsou prodané vstupenky, jiný ukazatel v tomto byznysu není, byly rozpačité. Občas mi přišlo, že tam nějaký výsledek chyběl a nemělo to skoro žádný účinek.
Čtěte také: Everything Everything: Get To Heaven je nadčasová deska, její témata jsou stále aktuální
Takže co pořád funguje nejlépe?
Dobré jméno interpreta. Bez toho je to extrémně těžké. Na druhou stranu říkám, že každý dokáže vyprodat koncert Billie Eilish nebo Dua Lipy. To není žádná věda. Tam stačí, aby si daly na Instagram informaci, že jedou na tour a okamžitě mají vyprodáno.
Nejlépe tedy fungují online kampaně, protože jsou nejefektivnější. Ono když třeba jedu MHD, koukám kolem sebe a snažím se se přesvědčit, že třeba někdo ještě čte print, ale není tomu tak. Všichni mají v ruce telefony.
A navíc už ani na nich nečtou, ale jen scrollují.
Jasně, takže navíc pořád musíš hledat nové a nové cesty, jak je oslovit. Teď jsem třeba před nedávnem zase četl, že reelka končí a lidé se víc vrací ke carouselům. Je to neustálý boj o pozornost diváka.
Co je největší mýtus o práci PRisty v hudebním průmyslu, se kterým se setkáváš?
Obecně kolují mýty, že se na koncertech v backstage odehrávají party a my se tam někde bavíme s artisty. To vůbec. Naše produkce je oddělená od produkce vystupujícího a možná kromě promotéra, který se zase potká jenom se zástupcem interpreta, aby mu předal účty, se nesetkáme.
Takže mě baví, když se mě někdo ptá, jestli jsem se potkal s Rammstein, ale odpověď je samozřejmě ne. Je to práce, musíme udržovat profesionální přístup, ne si říkat o fotky. Není čas řešit zábavu. Navíc kdybyste přišli do backstage, tak uvidíte místnůstku plnou zaměstnanců, co ťukají do počítače nebo něco počítají, protože je potřeba, aby vše jelo na 100 %.
Takže kdy sis naposledy užil, jako opravdu užil, koncert pořádaný Live Nation?
V Česku? Asi nikdy (smích). Letos pořádáme 90 koncertů a neříkám, že na každém budu, ale minimálně na půlce ano. A teď si představ, že jdeš na 9 ráno do práce a pak jsi do 11 do večera na koncertě. Člověk je unavený.
Ale jako kdybych měl přeci jenom zapátrat v paměti, tak je to Harry Styles v O2 areně. To byla skvělá show. On přesně ví, co dělá a perfektně umí zaujmout publikum.
Čtěte také: Michal Kaščák: Je třeba se snažit, aby byl svět co nejsvobodnější
Je nějaký rozdíl mezi tím, jak Češi konzumují hudbu a kulturní zážitky a jak ostatní národnosti? Často vidím, že interpreti, kteří v zahraničí lusknutím prstu vyprodají arénu, mají v Česku problém i s klubem.
Obecně říkám, že Evropa je jeden velký trh, kde všichni fungují tak nějak podobně. Jsou tu ale dvě výjimky, UK a Amsterdam. To jsou extrémně silné země a co funguje tam, nemusí fungovat ve zbytku Evropy.
Kde dnes podle tebe stojí Česko v rámci evropského koncertního trhu? Jsme pro kapely důležití?
Ztrácíme pozici. Ale ne tím, že jsme málo zajímaví. Naopak bych řekl, že Praha má výhodu toho, že je extrémně dobře dostupná z celé Evropy, má dobré jméno, je tu bezpečno, ceny jsou přívětivé… Ale máme nevýhodu v tom, že interpreti si čím dál více přejí, aby venue, kde hrají, bylo co nejpohodlnější pro návštěvníky. A tam občas narážíme, třeba s letňanským areálem. Samozřejmě s nimi máme skvělý vztah, ale přeci jenom je to letiště a vše se tam musí kvůli jedné show od základu postavit. A když mají třeba v Polsku stadion pro 50 až 60 tisíc lidí, tak radši pojedou tam, protože tam jsou nižší náklady na produkci, když je vše postavené.
No a za druhé… v tomto oboru je jedna velká mýlka, že jakmile prodáš vstupenku tak vyděláváš, což není pravda. Promotér je na konci toho řetězce a musíme se dostat na 80 – 90 % prodaných vstupenek, aby byl na nule a začal vydělávat první koruny. U velkých kapel a interpretů, jako jsou Foo Fighters, The Weeknd, System of a Down tedy potřebuješ prodat 80 %, ale to zároveň musí být 40 až 50 tisíc lidí. Matematika je neúprosná a když nemáš venue, která by to zvládla, tak je to těžké.
Čtěte také: Enter Shikari: Je téměř nemožné být v hudební branži a bojkotovat vše, co se vám nezdá správné
Jak to vůbec funguje v Live Nation CZ, máte velkou autonomii, nebo je to hodně řízené globálně?
Záleží, jak v čem. Z pohledu marketingu a PR je to hodně volné, ale když mi do mailu přijde plakát Billie Eilish, tak můžu změnit jenom datum, místo a možná nějaká loga partnerů. A to je vše. Pracuju pořád s jedním vizuálem, s jednou schválenou fotkou, s jednou tiskovou zprávou… Nesmím si vymýšlet a pokud bych něco porušil, následky budou tvrdé.
Takže jak moc je tvoje práce kreativní?
V tomhle směru minimálně, ale zase musím vymýšlet, jak to dostat mezi lidi. V počtu koncertů, které děláme my a konkurence, musíš pořád hledat nové cesty.
Stalo se ti někdy, že jsi měl strach, že koncert vůbec neproběhne — třeba hodiny před otevřením dveří? Jakou máte připravenou krizovou strategii?
Ano. Pro Live Nation je bezpečnost na prvním místě. Nemůžeme si dovolit problém v podobě špatné evakuace nebo tak něco.
A zrovna mám na sobě triko Bruce Springsteena, který tu měl vystupovat předloni, ale dva dny předem svou show ze zdravotních důvodů zrušil. O rok později přijel, vše bylo postavené, ale ten den měla přijít obří bouřka. Byl jsem na stagi připravený s mikrofonem, abych oznámil, že musíme show přerušit a evakuovat celý areál. Nebo že ji dokonce zrušíme. A to jsem byl tedy hodně nervózní. Máte tam 60 tisíc lidí, kteří čekají už na druhou show a vy jim máte říct, že mají odejít? Nepříjemné, ale nutnost. Lepší zrušená show než zranění. Nakonec to dobře dopadlo.
Co pro nás chystáte na další roky? Bude to ještě víc koncertů než 90 ročně?
Hodně jsme začali dělat klubovky, takže tam ještě nějaký prostor je. Nicméně v pořádání koncertů jsme závislí na tour umělců, takže uvidíme, kolik z nich pojede. Samozřejmě bychom rádi dělali co nejvíce koncertů, ale myslím, že kapacita 100 koncertů ročně je maximum.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 bizarních příběhů ze života světových hvězd
Vy jste se letos zapojili i do příprav Metronome festivalu. Jak tohle spojení vzniklo?
Metronome hledal nového silného partnera, což my určitě jsme. Zároveň my potřebujeme festival, na kterém bychom mohli zkoušet nové kapely, které by na poprvé do klubu nepřijely a festival je ideálním místem k zjištění, jak je publikum přijme.
Proč jste si neudělali vlastní festival?
Potřebovali jsme to co nejdříve a příprava festivalu je extrémně náročná. Řekl bych, že cca touhle dobou už se řeší festivaly na rok 2027. Musíš na to mít vlastní tým a najdi v Česku 10 až 15 lidí na nový festival. To není sranda.
Line-up celkem odráží TikTok trendy, ale co si pamatuji, na Metronome spíše mířily starší ročníky. Není to risk?
Ten line-up takto vznikl díky našim kolegům Terce Odehnalové a Jakubovi Berešovi, kteří Metronome chtěli přiblížit mladšímu publiku. Byla by škoda ho vynechat. Takže tomu je přizpůsoben páteční program.
Věděli jsme, že přitáhneme publikum 40+, ale na mladší míříme vycházejícími hvězdami hudební scény – třeba Cobrah nebo Balu Brigada, což jsou věci, které fungují. A takových je tam víc, třeba Mat 213 s Gufrau, což je výjimečné vystoupení.
Bude to fungovat? Když mi odpoledne zahrají mladí a večer přijde Sting?
Mělo by, třeba i díky jednodenním vstupenkám. A také je to o objevování.
A konec ve 22:00 hodin, není to trochu nuda?
Musí to tak být, je na to zákon a nechceme platit pokuty. Jsme rádi, že nás tam pražská čtvrť Letňany uvítá i mimo klasické koncerty a nechceme rušit lidi po desáté hodině.
Proč se festival po 10 letech přesunul z Výstaviště do Letňan?
Naše očekávání návštěvnosti jsou taková, že ten krásný areál na Výstavišti by to neutáhl. Potřebovali jsme větší prostor, který bude pro návštěvníky pohodlný a hlavně bezpečný. Letňany známe velmi dobře, pravidelně tam děláme koncerty pro 60 tisíc lidí, takže víme, co si tam můžeme dovolit.
Čtěte také: IDLES se vrací do Prahy. Ve Foru Karlín odehrají svůj největší český koncert
Nedovedu si to představit co se týče nějaké relax zóny, stínu a podobně.
To má na starost jeden celý tým. Aby se lidé měli kde skrýt, kde sednout a podobně. A ono Grape a Pohoda jsou také na letišti, Rock for People vlastně taky, takže je to jen o pochopení prostoru a toho, co lidé potřebují. A já věřím, že to dopadne dobře.
Kam podle tebe Metronome směřuje? Co bude jeho další krok?
To nedokážu říct, vše se ukáže až po festivalu. U festivalů totiž nikdy do poslední chvíle nevíte, jak finančně dopadnou, takže uvidíme. Zeptej se mě dva týdny po tom (smích).
Napište komentář