„Ďábel nosí Prahu!“ – prohlásili, započali naprostý chaos, zahráli a odešli bez jediného přídavku. Klub se slehl se zemí, a přitom se toho během hodiny a čtvrt stalo mnoho. Bylo to naposledy, co jsme The Devil Wears Praha v životní formě mohli vidět ve Futurum Music Baru, a zažít tak tuto geniální sebranku v legendárním smíchovském sklepě.
Americké šestici z Ohia trvalo nekonečných 20 let a 8 dlouho trvajících desek, než se dočkala svého prvního samostatného koncertu v Česku. Zažít jsme je zde přitom mohli již několikrát. Hráli před Stray From the Path, Landmvrks, Wage War a českou premiéru si odbyli v roce 2013 na festivalu Rock for People. Praha byla první termín v nabitém kalendáři kapely, který se vyprodal. Bylo předem jasné, že Futurum Music Bar posedne energie samotného ďábla rovnající se síle hurikánu.
Čtěte také: Wage War: Je důležité se bavit o duševním zdraví, jen takhle se někam posuneme
Před hlavním chodem diváky čekaly tři rozmanité kapely, s kterými jsme se doslova vydali na cestu kolem světa. Senna z Německa nabídli sympatický alternativní rock s pořádnými kytarovými riffy a sporadicky umístěnými growly, které však byly chytře použity na těch správných místech. Ze zpěváka připomínajícího Franka Turnera vyzařoval vděk na míle daleko a člověk věděl, že si celá kapela svého půlhodinového setu bude vážit ještě měsíce po skončení. Ocean Grove proletěli přes celý oceán a přicestovali až z daleké Austrálie, a ačkoliv v davu měli dostatek příznivců, ti toho naopak moc nenabídli a až v poslední písni JUNKIE$ vytasili všechna svá esa z rukávu. Zažehli první moshpity, snažili se, ale nešlo si pomoct – takové kapely člověk na pódiu během rozehřívačky zažil už několikrát. Ke srovnání přicházejí bandy jako Dog Eat Dog, Missio nebo NOISY. Šlo o jakési tuctové spojení rapu s rockem a trochou nu-metalu, které ovšem na nahrávce zní mnohem zajímavěji. Původně místo nich měli hrát SeeYouSpaceCowboy…, kteří však na poslední chvíli z turné kvůli osobním neshodám a možnému konci kapely odstoupili. Velká škoda.
„Jsme Kingdom of Giants a v následujících 40 minutách jste kur*va moji!“ – oprskle představil svou kapelu zpěvák poslední předkapely z Ameriky. O kalifornskou šestici byl velký zájem už dopředu, což bylo poznat podle reakcí na sociálních sítích a celkové reakce davu, který se jí opravdu oddal. Klub skákal od první minuty jejich setu a zvukově byla partička bez diskuze z celé trojice předkapel také nejblíže headlinerovi. Nechyběly tučné breakdowny, screama a šla cítit velká inspirace prvními třemi alby Linkin Park. Tady si člověk připadal jako na samostatném koncertu kapely a v kotli to pořádně vřelo. Každá z předkapel žádala o klišovité vytažení svítidel během určitého songu v jejich setu, což po třetím požadavku od další kapely působilo už spíše komicky a pozbylo jakéhokoliv efektu.
Napětí se začalo zvedat s gradujícím intrem hlavní kapely, „Jsme věční!“ šepotem promluvil tajemný hlas z nahrávky a mohlo se začít. A jak lépe začít než s breakdownem na úplném počátku? Za zvuků intenzivního songu Mammoth ze stěžejního alba Dead Throne se svými kly zakousli do krků vyprodaného klubu a nehodlali ho ze svých chřtánů za žádnou cenu pustit. Agresivní a tučné kytarové riffy prolínaly brutální screama zpěváka Mikea, které doplňoval umírněnější zpěv kytaristy a druhého vokalisty v kapele Jeremyho. K úplnému dokreslení samozřejmě nechyběly výbušné bicí a dynamická basa. Zpěvák Mike po pódiu kroužil a manicky běhal jako ďáblem posedlý – chvílemi připomínal spíše tasmánského čerta. Emoce se daly krájet. Intenzita, s jakou kapela hraje, je neskutečná. Se zpěvákem jsme dělali před koncertem rozhovor a jeden by nevěřil, že je to ten samý člověk, s kterým jsme se před pár hodinami bavili.
Vyprodaný klub byl zažehnut čtyřmi energicky neutuchajícími skladbami, které představují dřívější dravý zvuk The Devil Wears Prada a s kterým si muzikanti pohrávali valnou většinu své dlouhé hudební kariéry trvající již dvě dekády. Na posledním albu z roku 2022 s názvem Color Decay šestice trochu ulevila na své mohutnosti a kdysi všude přítomné breakdowny nahradily melodie řadící se do kategorie alternativního metalu. Podobně jako třeba kolegové v Architects nebo Bring Me the Horizon prostě nemají potřebu za každou cenu řvát až do odrovnání hlasu a šponovat struny kytar rychlostí mixéru až do úplné neúnosnosti. Veřejnému mínění se rozhodnutí zalíbilo, a tak se kapele daří více jako kdy předtím. Sborově se tak zpívaly převážně ty nejnovější věci.
Čtěte také: Power Trip proměnili pražské Rock Café v ničivé elektrické pole
Kytarista se procházel v davu a na struny si brnkli i fanoušci. Atmosféra byla téměř dokonalá a kapela splynula s davem v jedno těleso. Když Mike nelítal po pódiu rychlostí světla, bral si kytaru a třeba během výborné Salt na ni i bravurně zahrál. Metalcore připomínající kulomet v plné palbě pak skutečně doplnily zvuky nábojnice v divoké Escape z EP Zombie. „Má tady někdo rozbitej mozek? Já taky, proto dělám tohle,“ prohlásil Jeremy před emotivní Chemical, která pojednává o bezbrannosti vůči vlastním myšlenkám. Jednalo se o další z vrcholů z večera, a dost možná o ten hlavní. Naprostý chaos vygradoval v poslední a nejstarší písni tohoto koncertu Hey John, What’s Your Name Again?. To nad hlavami davu doslova létali odvážlivci, kteří následně skákali do kotle zpátky i z pódia.
The Devil Wears Prada milují Prahu a Praha miluje je. Svou vzájemnou náklonnost si obě strany hlasitě vyměňovaly celý večer. Ze strany kapely s tím má možná co dočinění i to, že má zpěvák českou krev. O tom se ale více dozvíte v připravovaném rozhovoru. A teď k hlavním důvodům, proč si kapela ve stejných prostorech již nezahraje. Jsou dva.
Kapela se do prostorů se svou rostoucí popularitou již zkrátka nevejde a po včerejším odehraném koncertu je jasné, že je v takhle komorním prostoru již nezažijeme. Koncert byl týdny dopředu beznadějně vyprodán. A ten druhý? Veřejně se proslýchá, že Futurum Music Bar se od května provždy uzavře. Kdo se včera na Smíchově stavil si však asi nemohl představit hezčí rozloučení.