Jeden z nejzajímavějších britských alternativních exportů posledních let, kapela Wolf Alice, včera zahrála ve Velkém sále Paláce Lucerna s novým albem The Clearing. Po velkém úspěchu předchozího alba Blue Weekend, zaslouženém téměř headline slotu na vedlejší stagi festivalu Glastonbury či po předskakování Harrymu Stylesovi se vrhají ještě výš než kdy předtím. Jenže…
Londýnská alternativní čtveřice Wolf Alice v rámci čerstvé desky The Clearing dala sbohem nezávislé scéně a podepsala smlouvu s větším labelem. Zpěvačka tentokrát dostala spotlight větší než kdy předtím a podstatná část fanoušků byla z nedávných rozhodnutí rozčarována. Nové album sklidilo spousty chvály, avšak posun kupředu na větší pódia a větší ctižádostivost se celkově zrovna nerovnala enormnímu veřejnému zájmu. Neznamená to, že by The Clearing bylo nepovedené. Částmi je hravé, částmi zase umírněnější – ale představuje větší odklon od tvorby, kterou kapela tvořila doposud. Soustředí se primárně na zpěvačku a její hlasové ambice, a tudíž mnozí tvrdí, že kapela v této éře působí trochu jako její vedlejší projekt.
Čtěte také: Jak vyrůst v okolí plevele: Wolf Alice se na nové desce zklidnili a otevírají novou etapu své kariéry
Největším očekáváním koncertu bylo, jak se čtyřka vypořádá s úkolem dát dohromady setlist mapující její hudební cestu a jak budou do sebe skladby naživo vplouvat. Výsledek ovšem působil spíše rozpačitě.
Před hlavní hvězdou vystoupila nadějná kapela Florence Road. Z poslechu studiových skladeb připomínají tvorbu Olivie Rodrigo, avšak znějí mnohem syrověji. Na pódiu byli jako doma a dostupné statistiky, ať už jde o počet sledujících na sociálních sítích nebo počet poslechů na streamovacích službách, jen podpírají fakt, že se zde klube velký talent. Něco z nich připomínalo divoženky The Last Dinner Party a vzpomněl jsem si i na vystoupení čtyřky Teen Jesus and the Jean Teasers v Roxy před The Vaccines. Šlo o povedený kytarový rock s občasným náznakem grunge a došlo i na křehčí polohu, a to třeba u písně Caterpillar. Lepší předkapelu si Wolf Alice přát snad ani nemohli.
Foto: Wolf Alice a Florence Road, 10. 11. 2025, Velký sál Lucerna, Praha
Po deváté hodině na pódium naběhla mužská část kapely. Zpěvačka Ellie jako správná showgirl vylezla z třásní, jež zdobily minimalistické pódium, a veškerá pozornost šla rovnou na ni. Osvětlovaly ji reflektory, které podtrhávaly její důležitost a stavěly pro ni další piedestal, stejně jako je tomu u nového alba. Set Britové odpálili trojící skladeb právě z alba The Clearing: Thorns – Bloom Baby Bloom – White Horses. Zpěvaččin hlas je něco ohromného: ať už se jemně oddává úvodní baladě, nebo vyřvává sloky prvotního singlu BBB, má všechny naprosto v hrsti. Rozverná White Horses dala prostor bubeníkovi Joelovi – Ellie zde pouze přitakávala a hrála na kytaru. Přece jen je Wolf Alice stále kapela a jsou si toho vědomi všichni.
Čtěte také: Koncert roku? Everything Everything v MeetFactory odehráli svou stěžejní desku Get To Heaven
Vystupování skupiny jako takovému není co vytknout, dravci vše odehráli perfektně a stylově. Pěvecký rozsah zpěvačky se jen tak nevidí a je to naprostá slast pro uši. Na Ellie je navíc více než hezký pohled, ať už v setu kroutila pozadím do rytmu nebo ne, a zbytek kapely se alchymii živého hraní odevzdával, jak jen mohl. Momentum koncertu však bylo několikrát nabouráno. Nová tvorba s tou starší až tolik nekamarádí. S možnou výjimkou urputného opusu Safe From Heartbreak (If You Never Fall in Love) z geniálního alba Blue Weekend bylo na první dobrou poznat, zda hrají věci z nového, či staršího alba. Koncert nepůsobil uceleně. Setlist ovlivňoval celkový dojem večera a mohl být určitě lépe seskládaný. Kapela odehrála řádku koncertů v Americe a v posledních dnech i v Evropě, ale stále jako by hledali ten správný poměr, pořadí i výběr písní. Rockové vypalovačky jako Yuk Foo, Play the Greatest Hits nebo Giant Peach působily v tomto setupu jako pěst na oko. Tam, kde se u nich v předchozích letech tvořily v davu moshpity, se tentokrát moc nevědělo, co by vlastně v průběhu večera bylo příhodné.
Čtěte také: Ethel Cain v Praze: Hudební lék na podzimní deprese
Mezi tuhle rozjetější tvorbu kapela přidala melancholickou Play It Out, jejíž umístění působilo podobně zvláštně jako u Formidable Cool z alba Visions of a Life na počátku celého spektálu. Jako by se Wolf Alice poprvé hledali a nevěděli, co a jak by měli ukázat. Dravost k nim sedí a patří, jen ji s novým materiálem spíše uzemnili a show jako takovou jako by dohromady spíše uplácali. Pokud se podíváme na koncert mimo jakýsi soudržný celek, z nového alba nejlépe naživo vyzněla „beatlesácká“ Bread Butter Tea Sugar, u Bros nebo The Last Man on Earth vstávaly chlupy na celém těle a s finální Don’t Delete the Kisses se rozplýval snad každý v sále. Kapela několikrát promluvila k davu, vysloužila si květiny přistávající na pódium a spoustu potlesku. Ačkoliv včerejší koncert kapela odehrála bezchybně, můj dojem z vystoupení je celkově spíše rozpačitý. Wolf Alice považuju za jednu z nejlepších live kapel celé generace a patří k mým nejoblíbenějším skupinám vůbec. Jejich cestu sleduji od vydání prvního EP Blush z roku 2013 a včerejšek na mě působil spíše roztržitě. Umí to rozhodně i líp.
Užil jsem si živé provedení skladeb? Užil. Hraje kapela naživo stále skvěle? Hraje. Avšak celkový koncept éry The Clearing v kontrastu vůči předchozím deskám a jejich drajvu naživo nepůsobil tak výjimečně jako jejich vystoupení v předchozích letech. Jsem si vědom, že kdybych kapelu viděl úplně poprvé, byl bych v hodnocení jistě mírnější, avšak dříve svoji unikátní jemnost s přirozenou syrovostí zkrátka uměla kombinovat lépe a precizněji. Třeba taková PJ Harvey ve stejných prostorech Lucerny před dvěma lety odehrála novou desku vcelku a až pak došlo na její předchozí tvorbu. Ne každá inovace si zkrátka sedne a funguje jako namazaný stroj. V každém případě jsem zvědav na příště.