Jsou koncerty, které si užiješ. A pak jsou večery, které ti zůstanou v hlavě ještě dlouho potom. Přesně takový byl včerejší debut Tame Impala v pražské O2 areně. Pohlcující audiovizuální jízda, která trvala víc než dvě hodiny a nabídla celkem 23 skladeb.
Večer otevřeli RIP Magic a už od začátku bylo jasné, že publikum dorazilo v plné síle. Jejich set byl energický, upřímný a překvapivě sebejistý. Poděkování za možnost hrát v Praze působilo autenticky a už během jejich půlhodinky byla hala téměř zaplněná. Po doznění setu se rozsvítila světla a začalo čekání, které ale mělo nečekaně intimní atmosféru.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Od špinavých garážových nahrávek k dokonalému popu. Jak Tame Impala změnil hudební scénu?
Lidé si mezi sebou svítili mobily, vytvářeli drobné světelné vlny a celá arena působila jako jeden organismus. A bylo krásně vidět i to, jak silně Tame Impala spojují generace – od mladých fanoušků až po ty, kteří je poslouchají už od éry Innerspeaker a Lonerism.
Scéna byla promyšlená do detailu: hlavní kruhová stage připomínala strom s „kořeny“ a byla obsypaná nástroji, zatímco druhá, umístěná v prostoru haly, působila jako intimní chill room s ambientními lampičkami, klávesami a setupem pro syntezátory a live processing. Kevin Parker mimochodem během večera střídal kytary, basu i analogové syntezátory, pracoval s různými efekty a jeho vokál často procházel vocoderem a dalšími filtry, které mu dodávaly typickou éterickou barvu. Kapela zněla mimořádně sehraně a vrstvy zvuku byly pevné, hutné a přitom čitelné.
Pohlcující show, kde světla hrála stejně důležitou roli jako hudba
Pár minut po deváté a O2 arena explodovala. První tóny Apocalypse Dreams z alba Lonerism otevřely show s masivní světelnou a laserovou projekcí, která okamžitě nastavila laťku vysoko. Následovala The Moment z Currents a Parker publikum pozdravil česky. S úsměvem, téměř nevěřícně, že jsou konečně v Praze. Jeho projev byl neuvěřitelně přátelský, nepůsobil jako globální hvězda, ale spíš jako někdo, koho bys klidně potkal na party a úplně přirozeně s ním skončil u piva.
Setlist pak plynul bez větších pauz a přesně ukázal, proč jsou Tame Impala tak výjimeční. Dokážou spojit stadionovou energii s psychedelickým detailem. Borderline, Loser, Breathe Deeper nebo The Less I Know the Better fungovaly jako kolektivní euforie. Během Breathe Deeper se nad hlavami roztočil světelný kruh, který spolu s laserovými vrstvami vytvořil dojem, že se hala doslova otevírá do jiného prostoru. Celá show byla extrémně přesně naprogramovaná. Světla reagovala na beaty, basové dropy i přechody, takže vizuální stránka byla doslova další nástroj kapely.
Masivní gradace v podobě Let It Happen
Jedním z nejsilnějších momentů byl Afterthought, kdy Parker sestoupil mezi první řady a publikum se ocitlo v bezprostředním kontaktu s kapelou. „Znali jste tenhle song?“ zeptal se a vzápětí dodal: „Ten další určitě znát budete.“ A spustil Feels Like We Only Go Backwards, který halu doslova zvedl ze země. Následné „děkuji“ v češtině jen podtrhlo jeho snahu být s publikem opravdu přítomný, ne jen „odehrát show“.
Čtěte také: Enter Shikari vydali bez předešlého oznámení nové album Lose Your Self
Překvapivý moment pak přišel s No Reply, kdy Parker opustil pódium a kamera ho sledovala v reálném čase chodbami O2 areny. Prošel chodbou, zastavil se na toaletě, upravil si vlasy a přesunul se na stage B. Tam se koncert na chvíli změnil v intimní elektronický set. Ethereal Connection a Not My World z aktuální desky Deadbeat byly minimalističtější, více ambientní, ale o to víc hypnotické – postavené na vrstvených synťácích, glitch efektech a jemném vokálu.
Návrat na hlavní stage znamenal další vlnu euforie. Let It Happen přinesla obrovskou světelnou show, konfety a masivní gradaci, která patřila k absolutním vrcholům večera. Následující klidnější část (Nangs, List of People, Yes I’m Changing) sice zpomalila tempo, ale zároveň nabídla prostor nadechnout se po předchozí explozi energie. Dynamika večera tak fungovala jako přesně vystavěná vlna.
V hlavní roli krteček
Po New Person, Same Old Mistakes kapela zmizela a O2 arena si hlasitě vyžádala přídavek. A ten přišel v emotivním momentu. Parker se vrátil i se svou dcerou Peach, která v ruce držela plyšového Krtečka. „Tohle je Peach… zamávej,“ pronesl a celá hala se na okamžik změnila v něco nečekaně lidského, až rodinného.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 bizarních příběhů ze života světových hvězd
Finále patřilo největším hitům My Old Ways, The Less I Know the Better a End of Summer, které arenu proměnily v jedno velké světelné pole. Hudba byla v tu chvíli už jen jednou z vrstev. Stejně důležité byly světla, projekce i reakce publika, které bylo neustále plně přítomné.
Tame Impala Praze doručili show, která byla zároveň precizní, emocionální a velmi intenzivní. Pohlcující vizuály, dokonale vystavěný setlist a publikum, které reagovalo na každý detail, vytvořily zážitek, který se těžko popisuje jednou větou. Někdy jsi cítil basy v krku, jindy pod nohama. Čas se rozpadal.
A přesně proto to byl večer, který nechceš, aby skončil.
Napište komentář