Ideální počasí a nové velké prostory jen dotvářely dobře zorganizovaný a obsazený festival, čipové náramky už méně.
Poslední dubnový den uprostřed týdne byl vybrán pro letošní 10. ročník Pražského Majálesu. Ke svému výročí přinesl hned několik zásadních novinek. Jednou z nich byla už velmi potřebná změna místa, kdy se festival přesunul z areálu Stromovky do prostor letňanského letiště a výstaviště. S větším prostorem výrazně vzrostl i počet pódií a doprovodného programu. Čtyři hlavní venkovní pódia stála v řadě vedle sebe, hrála vždy dvě najednou s přesným střídáním. Dvě menší stage byly schovány v letištní hale a až šest dalších bylo různě rozmístěno po areálu. Ticho tedy nebylo vážně nikde, na druhou stranu velká bitva jednotlivých produkcí se naštěstí taky nekonala. Program běžel jako po másle, klasické festivalové zpoždění a zdlouhavé ladění tady nemělo prostor.
Další novinkou a velkou chloubou ročníku byl zcela nový design Majáles Stage, o které organizátoři mluví jako o největším festivalovém pódiu v Čechách. Tento fakt je těžké laickým okem zhodnotit, vypadalo to však opravdu dobře. Ostatně každé z pódií mělo svůj specifický vzhled a efekty, různé tvary zadních a bočních velkoplošných obrazovek apod. Takže žádný omšelý kovový kvádr s černými bednami a plátnem po stranách, ale pokroková hudební elegance!
První dvě z velkých pódií, která moderátorsky provázeli Jakub Kohák (Majáles Stage) a Jiří Mádl (Stage hl. m. Prahy), svým programem obsáhla širší spektrum žánrů (Tomáš Klus, Polemic, Chinaski, Monkey Business), další dvě (Gambrinus Excelent a ČEZ) byla spíš punk-rocková (Iné kafe, Vypsaná Fixa, Horkýže Slíže). Indoorový program (Fajn Rádio a iDNES.cz stage) nabídl publicisticky mladší produkci (Adam Mišík, Hentai Corporation, Zrní, The Paranoid). Hopec se rozjížděl tradičně na RedBull TourBus stagi (PHS, Prago Union, Majk Spirit).
Velký prostor byl věnovaný studentským spolkům, volnočasovým a zahraničním institucím. Tady bylo možné všelicos. Dvě pódia studentských kapel, množství DJs, hromada aktivit od společenských her, chůze po provaze, skákací boty, ježdění ve skorotanku až po zkoušení pole dance skýtaly zábavu pro každého. Zvídavější návštěvníci se mohli dozvědět spousty užitečných a zajímavých informací od desítek prezentujících organizací, popřípadě si s nimi zasoutěžit nebo ochutnat kousek z jejich typické kuchyně. Pokud snad byl někdo unavený, našel i roztroušené relax zóny se sedacími pytli nebo lavičkami s možností si dát drink z různorodých barů.
Asi nejzásadnější letošní novinkou jsou čipové náramky jakožto vstupenky a peněženky pro bezkontaktní fungování celého festivalu. Jedinečná technologie na českém festivalovém trhu. Výborný nápad jak urychlit, zjednodušit a taky zabezpečit průběh akce. Jediný pásek s čipem, na který si předem nebo na místě nabijete kredit (cash nebo kartou) a jednoduchým přikládáním k platebním terminálům platíte. Odpadá vracení drobných, neustálé otevírání zavazadla a hledání peněženky, riziko její ztráty atd. Nevyčerpané prostředky budou za splnění určitých podmínek (registrace na internetu) vráceny zpět. Navzdory skepsi to pravdu fungovalo, alespoň z hlediska toho pohodlí a bezpečnosti. Taška mohla zůstat uzavřená a platidlo pro pivo nebo jídlo jste měli stále při ruce (tedy na ruce). Co nefungovalo, byla rychlost a očekávané zmenšení front na cokoliv (kromě toi-toi záchodků). Při platbě jste totiž museli na pár chvil (ano, chvil) přiložit čip k terminálu, aby se načetl účet, obsluha pak zadala částku, pro jejíž stržení jste museli přiložit čip znovu. A potom jste ještě čekali na to pivo. Takže funkčnost 50 %.
Sečteno a podtrženo, letošní Majáles vyšel perfektně. Akce se za několik posledních ročníků hodně vyvinula. Z relativně malé akce snad se dvěma pódii se stal obrovský gigant s jejich šestinásobkem! Za jediný den se nedá stihnout byť je malá část z toho, co se nabízí, takže nezbývá než přijít další rok, aby se vyzkoušelo zase něco jiného. Dorazíte taky?
