Kdo se před lety nechal vtáhnout do zvráceného universa jednoho z nejoblíbenějších fiktivních zabijáků Dextera, seriálu z pera Jeffa Lindsayho ze stanice Showtime, ten si nemohl nechat včerejší večer ujít. Jeho tříčlenný projekt Princess Goes se na krátké evropské tour zastavil také v Praze, a to v intimním prostředí smíchovského klubu Futurum Music Bar. Sympatickému a emotivnímu projevu však chyběly výraznější hity a večer nabral plného potenciálu až v přídavku.
Ono je možná hrozně jednoduché přivolat pozornost na tvář a jméno herce Michaela C. Halla a především značku kultovního seriálu, jenže projekt Princess Goes existuje ve svém vlastním vesmíru. Nemá pevné základy, na kterých by mohl stavět. Kapelu není odkud znát a jak k ní vůbec přijít – škoda. Právě proto se pár dní před konáním koncertu stále více poukazovalo na to, že do Prahy přijede představitel jedné z nejoblíbenějších seriálových postav a záporáků Dexter Morgan.
Fotoreport: Foto: Princess Goes a Pink Mario, 26.6.2024, Futurum Music Bar, Praha
Experimentální směsice disca, alternativy a synth-popu, kterou kapela hraje, není klasickému posluchači lehce uchopitelná a proto se vlastně ani na velké davy primárně necílí. O to intenzivnější a intimnější zážitek to byl. Že se bude jednat o naprosto specifický a hlavně futuristický večírek již naznačil předskokan. Příhodně byl vybrán začínající Pink Mario z planety P1. Klučík, který se prezentuje jako cizák, snažící se dostat zpátky na svou rodnou planetu za zvuků osmdesátkových synťáku připomínající částmi A-ha, tvorbu britských new rave Klaxons a částečně i album ARTPOP od Lady Gaga, publikum neskutečně bavil. On to totiž nebyl klasický set předkapely, mělo to v sobě víc.
Kombinaci tvorby, kterou pouštěl z notebooku a ke které zpíval, doprovázela interakce s publikem. Celé to stavěl na personě ostýchavého klauna. Bylo to hrozně cringe, ale v tom nejlepším slova smyslu. Po několika minutách se i ten největší mrzout musel usmívat. Improvizace a mix konceptu open mic zafungoval a člověk by si ještě ten den klidně koupil lístek na jeho vystoupení v baru. Hudebně i pěvecky si to nejlepší schovával na konec.
„Tonight’s the Night!“
Princess Goes nebyli teatrální o nic méně. Projekce odkryla logo kapely a na pódiu se objevil klávesák Matt Katz-Bohen, který až za pomoci Michaela, jež ovládl jeho přední končetinu a ukazováček, spustil hudební podklad a mohlo se začít. Hereckou modlu doplnil ještě bubeník Peter Yanowitz. Z větší části zaplněné prostory smíchovského klubu nemohly ze zpěváka odtrhnout oči. „Tonight’s the Night!“ – ozvalo se z davu a stejná myšlenka běžela jistě hlavami mnoha seriálových fanoušků. Našlo se ale i pár jedinců, kteří si tvorbu kapely důkladně naposlouchali a ke kapele se dostali i mimo fakt, že v ní hraje jeden z nejoblíbenějších herců světa, ti však byli v davu v jasné menšině.
Michaelova přítomnost na pódiu působila skromně a jeho viditelnou introverzi vynahrazovaly mimiky, dramatický projev a falzet. Kapela mixovala žánry a klávesák Matt zase nástroje. Od kláves se dostal k base, akustické kytaře a nechyběly ani synťáky, které sloužily jako podklad pro valnou většinu písní. Bubeník Peter do bicích bušil hlava nehlava a Michael se trefoval do vysokých tónů, jako by se pěvecké kariéře věnoval celý život.
Čtěte také: King Gizzard and the Lizard Wizard ve Foru Karlín aneb učiněná psychedelická průraznost
Hudebně i pěvecky nebylo co vytknout, písně naživo dokonce vyzněly mnohem energičtěji než z nahrávek. Futurum Music Bar byl přenesen do jiné dimenze a kapela hypnotizovala dav hodinu a čtvrt čistého času. Ono to zatím zní sice růžově, jenže tvorba kapely do sebe začala i přes různorodost žánrů a tempa písní po pár desítkách minut splývat a nebýt na pódiu milovaný herec, někde v polovině vystoupení by se pravděpodobně šlo od pódia směrem k baru. Absence větších hitů či podkreslujících vizuálů byla znát a sledovat Michaela a jeho kumpány na pódiu bavilo pouze určitou dobu, po čase opojení začínalo vyprchávat.
To nejlepší přišlo s přídavkem, kde celý večer jednoznačně vygradoval. Úderný a gradující hit Offering fungující na syrových syntezátorech, líbivém bubnování a uhrančivém zpěvu Michaela C. Halla přivedl klub do tranzu. Logo kapely vystřídaly vizuály k poslední desce Come Of Age a do finále se pokračovalo coverem Cruel World od kapely Phantogram. Následně se trojice rozloučila pobízivým disco kouskem Come Talk To Me.
Resumé si Princess Goes s Michaelem C. Hallem v popředí vydobyli rozhodně lepší než vystoupení Dogstar s Keanu Reevesem za basou na letošním ročníku Rock For People. Kdyby kapela více zapracovala na celku jako takovém, proházela položky na setlistu a více si pohrála s grafickou stránkou koncertu, bylo by to na jedničku. Takto šlo pouze o příjemně strávený večer a jedinečný zážitek vidět oblíbeného herce takhle zblízka.