Šestičlenná kapela King Gizzard and the Lizard Wizard pochází z australského Melbourne a díky svému nezaměnitelnému umu má již dávno nespočet oddaných vyznavačů po celém světě. Praha si nejprve musela na živé koncerty této originální skupiny nějaké roky počkat, ovšem nyní u nás zahrála již potřetí během poměrně krátké doby. Forum Karlín se stalo její dosud největší pražskou zastávkou, s čímž se muzikanti popasovali skutečně na výbornou.
Nekorunovaným australským králům psychedelie pódium prostorného pražského Fora Karlín zahřála zpěvačka Grace Cummings a její doprovodná kapela, která nechávala skvěle vyniknout jejímu plnému hlasu. Hlouček posluchačů byl ovšem zatím skromný – někteří se ještě ani nedostali dovnitř, jiní se po náročné sobotě občerstvili čerstvým nápojem a zcela nejvíc jich stálo frontu na “gizzardí” stánek s bohatou nabídkou triček, desek a dalších upomínkových předmětů včetně vydařeného plakátu. S blížící se devátou hodinou se ovšem podzemní sál zaplnil fanoušky velice slušně.
Čtěte také: King Gizzard poprvé v Praze: V Divadle Archa otevřeli bránu do psychedelického nebe
Samotní King Gizzard and the Lizard Wizard nenechali dav svých věrných a velice natěšených fanoušků čekat snad ani minutu a rázem rozlehlý sál dosyta zabarvili úvodním flákem Rattlesnake. Ten patří v dalekosáhlé tvorbě této hyperkreativní kapely k těm vůbec nejikoničtějším a nejoblíbenějším songům, což publikum od počátku řádně ocenilo. “Gizzardi” dávali podle očekávání na odiv výjimečnou souhru a skvělou schopnost obohacovat naživo dobře známé skladby nejen různými důvtipnými detaily, ale především promyšlenými obměnami meziher a sól. To se ještě více projevilo při následující písni Honey s hladivým nosným motivem, jenž dává muzikantům spoustu příležitostí k hudebním odbočkám a minijamům, a zejména pak v mikrotonálním songu Open Water z desky Flying Microtonal Banana. Mezi obzvláště působivé chvíle patřilo důrazné sólo bubeníka Michaela “Cavse” Cavanagha.
O něco melodičtější přístup k orientálním náladám šestice předvedla s písní Pleura, která je zajímavá rovněž nevšedním rytmickým rozložením. Se skladbou Ice V zase King Gizzard ukázali, jak psychedelii sluší přechod do “najazzlosti”. Zároveň šlo o ukázku jedné z čerstvějších desek (kterých kapela za svou čtrnáctiletou existenci stihla již pětadvacet), a sice z dílka Ice, Death, Planets, Lungs, Mushrooms and Lava. Hned nato dala skupina vzpomenout naopak na své rané album 12 Bar Bruise s variací na song Cut Throat Boogie. Méně očekávaným oddechem byla skladbička Most of What I Like z pohádkově poklidné (a rovněž starší) desky Paper Mâché Dream Balloon. Pomocí pozoruhodných a obdivuhodně plynulých přemostění se nato kapela pochlubila prvotřídním jamem, ve kterém použila motivy z koncepčního alba Murder of the Universe. Poté už neskutečné napětí a důraznost nebraly přestávek; Pokud byli posluchači ve varu i v zadní části u zvukaře, prostor u pódia pak byl jako pánev plná prskajícího oleje. Jistě stojí za zmínku, že si fanoušci házeli nafukovacím krokodýlem, který nesmí chybět na žádném z koncertů King Gizzard and the Lizard Wizard.
Výkon kapely jako by neznal hranic – než se posluchači nadáli, byly tu provázané první čtyři skladby z přímočaře (a beztak velice hravě) pojatého psychedelického alba I’m in Your Mind Fuzz. Rovněž tyto songy dokázali Gizzardi ladně obohatit, tentokrát o přechody ke stylově příbuzné desce Nonagon Infinity. Vystupňované napětí nato hudebníci ještě posílili ochutnávkou ze své první thrash metalové desky jménem Infest the Rats’ Nest. Šlo o song Mars for the Rich, kde vyniká nejen schopnost obléknout psychonautskou duši do opravdu tvrdého kabátu, ale také síla jednotlivých linek, které fungují samy o sobě, ovšem ve společném souzvuku působí jako drtící kombo. Podobně lze hovořit o srovnatelně nekompromisním songu The Great Chain of Being, za nímž si muzikanti odskočili zase trochu do minulosti: píseň pochází z desky Gumboot Soup, kde vedle melodických šedesátkových písniček působí skutečně kontrastně. Na koncertě ovšem skladba fungovala jako důrazný vstup do nejnovější desky thrash metalového ražení. Jde o počin se zvučným názvem PetroDragonic Apocalypse; or, Dawn of Eternal Night: An Annihilation of Planet Earth and the Beginning of Merciless Damnation. Řádně vyvařené publikum si z něj naplno vychutnalo namrskaný song Dragon, který funguje jako vrchol i na desce. Plnohodnotným zakončením se stala neméně naléhavá a instrumentálně nabouchaná devítiminutová skladba Motor Spirit z téhož alba; Aby publiku nechybělo skutečně nic, našel se zde prostor i pro jistou podobu orientální rozjímavosti. Publikum bylo vdečné a nikdo se nezlobil, že kapela vyčerpaná po vydatném dvouhodinovém setu nepřidala další song.
Za zmínku rozhodně stojí také neutuchající vizuální doprovod, jenž měli King Gizzard and the Lizard Wizard v prostorném Foru Karlín po celou dobu v zádech. Pracoval jak s oblíbenou vizualizací jednotlivých desek, tak s odrazem kapely mizícím v pestrobarevných psychonautských sekvencích. Jako celek lze koncert rozhodně zhodnotit jako vynikající psychedelickou show, která všechny udivila už svou lineární plynulostí a obdivuhodným sevřením vybraných songů. Nelze pochybovat o tom, že se pro oddané fanoušky jednalo o jeden z nejzářnějších, nejkrásnějších a zároveň nejpodivuhodnějších hudebních zážitků za hodně dlouhou dobu.
