Ženský kvintet The Last Dinner Party je opěvovaný od samého začátku své kariéry. S druhým albem From the Pyre umělkyně pouze potvrdily, že se nejednalo o náhodu. Živé provedení dostává jejich skladby do jiné dimenze a včera zkrátka krása střídala nádheru.
Předkapelou večera byla trojice Sunday (1994), která se na pódium nechala přilákat tóny znělky legendárního seriálu Twin Peaks ze zlatých devadesátek. Poměrní nováčci se ukázali jako žánroví chameleoni, tvorbu inspirovanou grunge prokládali snivým indie popem a ten zase alternativou. Není se čemu divit, neboť zmiňují jako inspiraci kapely Skunk Anansie, Nirvanu nebo The Cure.
Čtěte také: Sombr proměnil Forum Karlín v obýváček a donutil nás se do něj zamilovat
Charismatická zpěvačka v bílých šatech to s publikem uměla a mezi členy nechyběly ani vtípky. Z nahrávky připomínají temperamentní Black Honey, naživo však tíhli k hlavní hvězdě večera – podobně jako třeba výborná Luvcat sází více na úroveň a přednes. Snad se dokáží vyhoupnout nahoru, osobitost na to mají.
Popsat detailně dění večerní show hlavní hvězdy The Last Dinner Party je téměř nemožné, na pódiu se totiž stále něco vyvádělo, provádělo a měnilo, a tak se o to budu snažit pouze okrajově. Kdo pětici doposud neviděl, či třeba viděl jejich set na některém z festivalů za bílého dne, mohl být překvapen, o jak moc větší show si kapela dokáže připravit ve svém vlastním rybníčku. A tím nepoukazuji na vedlejší faktory typu světla, kulisy a ozdobené pódium. Stage patřila pouze jim a každá z členek měla navíc vlastní spotlight. Zpěvačka Abigail Morris sice vystupuje jako frontwoman, avšak prostor mají všechny hudebnice.
Fotoreport: The Last Dinner Party a Sunday (1994), 17. 2. 2026, Forum Karlín, Praha
Show, kterou si připravily v rámci druhého vynikajícího alba From the Pyre byla pojatá jako divadelní představení (nebo spíše muzikál?). Na pódiu nechyběly rekvizity evokující scenérii z přebalu alba – zdobily jej různé střapce a nechyběl ani zvon či točící se siluety ptáčků. Podobně jako třeba PJ Harvey nebo Wolf Alice sázely Angličanky na minimalismus, záře reflektorů a vlastní muzikantské kvality. Hudebně se jednalo o naprostý skvost, kterému snad není co vytknout.
Čtěte také: Wolf Alice ve velkém sálu Lucerny hráli skvěle, nová tvorba si s tou starší však tolik nesedla
Vizuálně také ne. Živé aranže dodaly písním další rozměr a kytarová sóla, perfektní zpěv a souhra všech hudebnic vytvořily cosi nádherného, co se dotýkalo až morku kostí a zároveň i hřálo duši. Oslavovala se síla, teatrálnost i ženství – a to vše za pomocí hudby a jejího poslání. Pětice nepotřebovala jít takzvaně s kůži na trh a vystavovat se v krátkých kostýmech ukazující více než méně – nemají to absolutně zapotřebí. Jejich art rockové baroko i tanečky jsou vkusné a přesně na hraně toho, kam si chtějí diváky pustit. Během večera přeskakovaly z líbivých rozverných písniček Count the Ways nebo The Feminine Urge na obskurní tvorbu jako Woman is a Tree nebo Rifle, které by sice jako singly příliš nefungovaly, ale naživo vás naprosto odrovnají.
Přítomní tak nevěděli, čím si je divoženky omotají kolem prstu a zda se s každým dalším akordem a tónem neřítí do útesu pod vlivem antických Sirén. Naprostá sonická krása. Na předních vokálech se hlavní zpěvačka střídala třeba s klávesistkou. K jakémusi většímu proslovu se dostalo před albánsky otextovanou písní z debutového alba Prelude to Ecstasy – Gjuha (o oslavě vlastních kořenů) a předně u pobízení k podpoře sbírky pro potravinové banky více potřebným, což oznámila lámanou češtinou zpěvačka Abigail. Kdo tak učinil, domů si vezl stužku s logem kapely – to je fér, ne? Zde byl svět ještě v pořádku.
Čtěte také: Únor 2026 v hudebních akcích: Kensington v Rock Café, Grandson nebo miláček gen Z Sombr
Večeru nechyběly plouživé ani radostné momenty, tu a tam kvintet nabízel řinčící kytarový nářez, ale i sólíčka nebo zase a cappella části bez hudebních nástrojů. Superlativa kolem partičky The Last Dinner Party jsou více než oprávněná. Britská pětice je výjimečná a dle mého nemá ve své podstatě obdoby. Na samotném konci, u reprízy Agnus Dei, vzdaly muzikantky ještě jmenovitě hold své crew, bez které by koncert nebyl možný. Vše naprosto nenuceně a efektivně – spousta hudebníků by se od nich mohla učit. Těšíme se, s čím přijdou příště.
Napište komentář