Před prvním českým headline koncertem americké metalcorové kapely The Devil Wears Prada jsme si popovídali se zpěvákem Mikem o jeho českých kořenech, dvaceti letech kapely nebo o tom, jaké to je zařazovat do setlistu méně známé, ale fanoušky oblíbené skladby. Naznačil, kdy se můžeme dočkat nové hudby, a víme také o nevydaném tanečním tracku se Stray From The Path, který má kapela tajně uložený v šuplíku.
Je to poprvé v historii, co v Praze odehrajete svůj headline koncert. Proč to trvalo tak dlouho?
První koncerty v Evropě jsme měli v roce 2009. Je to 16 let, co jsme jeli vlastní turné, a ani v rámci toho jsme nezavítali do Prahy. Je to totiž poměrně těžké a finančně náročné. Teď máme skvělého booking agenta, s kterým spolupracujeme už pár let – konečně si vše sedlo a jsme tady se svou vlastní show.
Jsi částečně Čech – máš nějaké osobní pouto k Česku a k naší kultuře?
Ano, mám českou krev. Největší pouto mám k českému hokeji a k literatuře. Mám hodně rád tvorbu Milana Kundery a jsem velký fanda hokeje. Praha je jedno z mých nejoblíbenějších měst na světě. Dnes jsem se městem zase hodiny procházel a byla to prostě nádhera. Fascinuje mě ten mix všech možných stylů. Ačkoliv jsme na východě Evropy, připadám si jako v Lyonu ve Francii, a ty kopce, když odjíždíš z Prahy… Je to tady naprosto magické. Má žena tady nikdy nebyla a chci s ní do Česka příště na dovolenou.
Report: The Devil Wears Prada si ve Futurum Music Baru zahráli naposledy, udělali z něj kůlničku na dříví
Vaše aktuální turné se jmenuje The Devil Wears Prada is Eternal – co je podle tebe ještě věčné?
Nic, ani kapela (smích). Upřímně jsem toho názoru, že nic není věčné. Turné jsme tak pojmenovali kvůli 20. výročí kapely.
Nedávno jste vydali akustickou verzi staršího singlu Chemical. Jaký jste k tomu měli důvod?
Osobně bych ji nenazval akustickou, ale stripped down verzí. Není to jediná skladba, kterou jsme takhle upravili – jen jsme ty další neměli zatím čas vydat. Chemical je důležitý song, co se týče počtu poslechů a oblíbenosti našich fanoušků. V Americe jsme jej hráli akusticky. A tak skladbu náš klávesák John předělal. Mám ten song hodně rád a vždy je zážitek zahrát si ho naživo. Jak lépe skladbu oslavit, než novou verzí?
Ke skladbě Chemical mám vlastní vztah a musím říct, že mi hodně pomohla s mým vlastním duševním zdravím, a to obzvlášť během covidové pandemie. Napadají tě písně, ke kterým máš podobný vztah a které ti v úzkých dodaly sílu?
Poslouchám hudbu typu „svět je v prdeli a já jsem kretén“ spíš než „nejsem kretén a svět je naprosto v pořádku!“ (smích). Bylo mi řečeno, že jsou moje playlisty zvláštní. Když jdu do posilovny, tak neposlouchám metal, ale naopak třeba jazz a ambientní hudbu. Tohle mě vždy uklidní i doma a cítím se díky tomu líp.
Podobným tématům se věnujete i na poslední desce Color Decay. Co myslíš, že je důležité dělat, abys zůstal v pohodě?
Nedávno mi bylo 36 a začíná mi docházet, jak důležité je cvičit a dávat si pozor na to, co jíš. Když cvičím během turné, cítím se líp i během koncertů. Přijde mi to hodně důležité. Četl jsem spoustu materiálů od autorů, kteří v podstatě říkají, že jsi to, co jíš. Z lepší a kvalitnější stravy si potom bere i tvé duševní rozpoložení, máš potom čistší myšlenky. Neměl bys jíst jenom smažená jídla a hranolky. Snažím se na to myslet.
Kdybys měl vybrat pouze 5 songů a vytvořit ultimátní playlist, který by definoval vaši kariéru trvající již přes dvě dekády, které by to byly?
Vytvořím asi hodně konfrontující pětipoložkové menu. (smích) Ačkoliv ji neradi hrajeme, moje první volba by byla Dogs Can Grow Beards All Over z Dear Love: A Beautiful Discord. Je to důležitý song v naší kolekci a byl hlavně během našich začátků. Druhá by byla Reptar, King of the Ozone z alba Plagues. Z With Roots Above and Branches Below by to byla Gimme Half, ale tu upřímně taky neradi hrajeme. Taky bych rád vybral Kansas nebo Chicago z alba Dead Throne… To The Key Of Evergreen z Transit Blue nebo Sailor’s Prayer z 8:18 jsou dva z mých oblíbených songů, ale ty už se tam nevejdou, protože tam samozřejmě nesmí chybět Chemical z The Act. Pořád jsem jich vybral víc než 5, co? (smích).
Napadá tě nějaký song, který po vás fanoušci často vyžadují, ale vy už k němu nemáte žádné pouto?
Still Fly… Hrozná Still Fly (smích). Myslím, že ji po nás chtějí hlavně ve Státech. Naposledy jsme ji hráli snad v roce 2010 a o 15 let později ji lidi stále chtějí slyšet. Ale to se fakt nestane (smích). Problém s takovýma raritama je, že je mnoho lidí neocení. Je potom hrozné sledovat každou noc pohledy z davu. Všichni se na nás dívají a říkají si: „Co to proboha je?“. Je to docela hazard něco takového zařazovat do setlistu.
Preferuješ koncertování, nebo nahrávání nové hudby?
Miluju oboje, nejde mít jedno bez druhého.
Poppy, nebo Spiritbox?
Přiznám se, že je moc neznám. Znám starší tvorbu Spiritbox a znám jejich basáka. Hodně lidí se teď baví o Poppy, ale bohužel ani tady nemůžu vybrat pouze jednu. Rád bych však jel na turné se Spiritbox.
Co si myslíš, že se za těch 20 let u vás nezměnilo a co je naopak pořád stejné?
Pracovní morálka. Já a Jeremy jsme jediní původní členové a oba máme stejný zápal pro věc a chceme, aby se kapela nadále vyvíjela. I když nás kapela občas mentálně i fyzicky ubíjí, stejně se k ní zase znovu vracíme. TDWP je součástí mého každodenního života už dvě dekády a i když je to občas vyčerpávající, stále máme velkou motivaci na sobě nadále makat.
Jaký máš názor na váhu sociálních médií a streamování v aktuálním hudebním světě?
Nemám se streamováním vůbec takový problém jako ostatní, kteří si na to často stěžují. Sociální média na druhou stranu můžou být únavná, protože spíše světu prodáváte značku než kapelu. Je to takové nutné zlo. Každý s každým soupeří o pozornost a snaží se nahrabat jí co nejvíc. Osobně limituju objem, kolik toho snesu, a kolik energie jim jsem ochotný dát. Na Instagramu mám nastavený časový limit. V dnešní době je to téměř nutné. Pokud se někdo kvůli nim necítí dobře a je vyčerpaný, mohl by nad tím pouvažovat. Mírnění je klíč.
V jednom rozhovoru jsi zmínil desku Turn On the Bright Lights od Interpol jako jednu ze tří nejzásadnějších desek, které tě hudebně ovlivnily. Napadá mě proto, jestli je nějaký umělec nebo deska, která ovlivnila tvorbu nového materiálu kapely? Mimo žánrovou škatulku metalu.
Napadají mě starší elektronické věci, například kapela Portishead. Přenést jejich elektronickou podstatu do žánru jako je metalcore… Ačkoliv se v kapele o tuhle část nestarám a dělá to John, vždy v hudbě rád slyším hudební vliv starších indie kapel.
Kdybys mohl, co bys vzkázal svému mladšímu já?
Toho je tolik! (smích). Bylo by to asi něco jako: „Všechno tak nehroť, svět se netočí jen kolem tebe.“ Když jsi mladší, bereš věci více seriózně. Tolikrát jsem se naštval mnohem víc, než jsem měl, a nestálo to za tu vyčerpanou energii a čas. Měl jsem to tak asi od 18 do 30.
Co aktuálně čeká The Devil Wears Prada? Kdy můžeme očekávat nový singl a album?
Singl vyjde již brzy. Myslím si, že v dubnu nebo okolo dubna. Musíme pro něj natočit video, až se vrátíme z Evropy do Států. Bude to v rámci kampaně právě na nové album a máme v záloze spoustu nového materiálu. Uvidíme, k čemu se do konce roku dostaneme.
Rozhovor: Wage War: Je důležité se bavit o duševním zdraví, jen takhle se někam posuneme
Viděl jsem nedávno na internetu video, kde zpěvačka Halsey říká, že kdysi dávno v New Jersey organizovala některý z vašich koncertů. V minulosti taky třeba Demi Lovato sdílela a propagovala vaši hudbu. Myslíš si, že se s lety změnilo povědomí o metalu a metalcoru a že se na něj dívá v popkultuře jinak než předtím?
To každopádně. Byl se na nás nedávno podívat třeba Teddy Swims. Demi Lovato nás často zmiňuje, taky třeba Post Malone. Je to hezké, když k vám přijdou lidi a říkají, že naše muzika byla pro ně důležitá, když vyrůstali. Přijde mi důležité být k lidem laskavý, nikdy nevíš, kdy potkáš dalšího Post Malona (smích). Těší nás, že se metalcore takhle posunul a našel si místo hned vedle rocku.
Minulý týden jsem dělal rozhovor s Wage War. Dostal jsem pro vás od nich vzkaz: „Jste připraveni to rozjet?“
(Hlasitý smích) Ano, vytvořili jsme před lety takový vtipný song se Stray From The Path, který jsme doposud nevydali. Je to taneční, klubový track. Náš nevydaný hit slyšely pouze kapely, které s námi jely turné. Jmenuje se Ready To Party Now a ano, jsme dnes připraveni to rozjet. Možná se jednoho dne dostane na streamovací platformy.